Málokomu se poštěstí prožít dětství na místě, jakým byla Petrova bouda. Jak na to vzpomínáte?
Mám na to hezké vzpomínky. Tím, jak se střídali rekreanti, měl jsem každý týden nové kamarády. V té době nejezdily na Špindlerovku autobusy, takže dostat se do školy nebylo úplně jednoduché. Většinou mě bral pekař, který v gazíku vozil rohlíky na Špindlerovu boudu. V zimě, když napadlo hodně sněhu a věděli jsme, že pekař nepřijede, jsem do školy jezdil na lyžích.
O vánočních svátcích jsme měli třeba sedm „hledaček“ během devíti dnů. To se dnes už neděje. Hodně nám pomáhají moderní technologie, zejména chytré telefony.
