„Trošku mě to rozhodilo,“ přiblížil sám Ondra své rozpoložení na začátku obtížnosti. „Na prvních pěti expreskách (úchytech pro lano) jsem cítil, že to lehce klouže. Pak na cestě přestaly být oblé chyty, takže už to bylo v pohodě.“
A tak mohl český reprezentant zamířit za stříbrem.
Po úvodním boulderingu, který zvládl výtečně, vedl. V následné obtížnosti pak těsně zaostal za vítězným Rakušanem Jakobem Schubertem, chyběl mu na něj jediný úchyt.
Kompletní medailová sbírka. Lezec Ondra vybojoval na ME stříbro v kombinaci |
Po bronzu z boulderingu a zlatu z obtížnosti tak máte kompletní sbírku.
Ano, ale takhle jsem to úplně nechtěl. Před obtížností jsem cítil velkou šanci, věděl jsem, že Jakob nedosáhl na top. Ale potvrdilo se, že cesta byla spíš lehčí a že se bude lámat na posledních třech krocích. Nebudu popírat, že jsem byl unavený, ale udělal jsem i chybku ve čtení cesty.
Jakou?
Nechal jsem zbytečně nohy dole, měl jsem je zvednout nahoru a možná by to vyšlo minimálně na stejný výsledek, jaký měl Jakob, což by znamenalo zlato. Ale nedá se nic dělat.
Problém byl, že jste se nemohl na klíčový úchyt natáhnout?
Udělal jsem malinkou chybu v tom kroku, ve kterém jsem spadnul. Chvilku jsem váhal, jestli nohu zvednu, nebo ne. Říkal jsem si, že to asi nebude fungovat, tak že to zkusím ze spodní nohy. Což určitě šlo, ale musel bych být čerstvější. Kdybych se rozhodl pro druhou možnost, dost bych odlehčil rukám a další chyt se dal ještě udržet. Na to jsem fyzicky měl, jenže bohužel jsem se rozhodl jinak. Jak jsem šel do toho kroku, už jsem cítil: „Ouvej, to je špatně.“ A abych se vrátil, už jsem neměl síly.
Jak byste okomentoval svůj předchozí výkon v boulderingu? Po čtvrté trase jste se hodně radoval, že jste ji zvládl napoprvé.
Jo, jsem spokojený. Hlavně v tom smyslu, že většinou chybuju v moderním stylu, který mi trvá víc času a pokusů. Proto jsem měl radost, že zrovna čtverka se mi povedla na první pokus. Měla se lézt jinak, dynamicky, ale já využil své flexibility a vylezl ji staticky. Na dvojku jsem asi taky měl, jen jsem ji trošku nevymyslel. Ale mohl jsem být silnější a vylézt ji jinak.
Proč Ondru obdivují statisíce: Kde ostatní váhají a nevědí, já si věřím |
Cítil jste, že bouldery pro kombinaci byly jiné než při sólovém boulderingu?
Naprosto. Při Světovém poháru staví čtyři zhruba stejně těžké bouldery, což je fér, musíte ukázat všestrannost. Olympijský formát vede k tomu, že stavěči nechtějí, aby někdo měl v boulderu nulu. Takže jsou dva tři lehčí, a rozhoduje se třeba na jediném kroku, který někomu sedne, někomu ne. Myslím, že to dobře není, ale je to jen můj názor.
Po nedělním závodě v lezení na obtížnost jste říkal, že strávit volno pojedete radši domů. Odpočinul jste si?
Jo, jo, určitě. Ale zregenerovat únavu ze čtyř dnů závodění mi teda docela trvalo. Upřímně jsem byl rád, že jsme nelezli už ve středu, jako lezly holky, protože ani po dvou dnech odpočinku jsem se ještě úplně dobře necítil. Překvapilo mě to, ráno po probuzení jsem se v pondělí cítil ještě docela dobře, ale únava se za dalších 24 hodin rozležela.
 |
Jak jste se tedy chystal na návrat do Mnichova?
V úterý jsem chtěl lézt, ale pořád jsem si připadal dost unaveně, že jsem se na to vykašlal. A ve středu jsem se jen jemně protáhl, abych byl připravený.
Co vás teď čeká dál?
Hned v pátek odjíždím s celou rodinou na měsíc do skal do Norska. Je to na stejné místo (Flatanger), kde se nachází nejtěžší cesta na světě Silence. Jsou tam i nějaké další projekty a pro zajímavost, jedeme tam společně s Jakobem Schubertem.
