„S ohledem na vývoj klimatu bude nezbytné posílit vodní zdroje a jedinou možností je zvýšit míru akumulace v nádržích,“ říká v dalším dílu série k výročí 25 let od povodní technicko-provozní ředitel Povodí Moravy David Fína.
Je přehrada nejúčinnějším opatřením před povodní?
To se nedá říci tak paušálně, záleží na řadě okolností. Například na hydrologii povodí nad přehradou, na její velikosti, popřípadě velikosti retenčního objemu, na charakteru území či zástavby, která má být chráněna. V praxi často jde o kombinaci více opatření. Nicméně je pravda, že transformace větších objemů povodňových průtoků je zásadní a často nejvýznamnější opatření, a to právě přehrady nebo poldry (přehrazení vodního toku schopné zadržet povodeň – pozn. red.) umožňují.
Dá se říct, že jižní Moravu před povodněmi před čtvrtstoletím ochránila právě dobrá soustava přehrad?
Povodeň v červenci 1997 zasáhla povodí řek Moravy a Dyje jen okrajově, a to především okolí Svratky a Svitavy. A právě na Svratce zabránila velké povodni vodní nádrž Vír na Vysočině, která měla kromě volné retenční kapacity také předpuštěnou část zásobního prostoru. Tehdy do samotné nádrže Vír přitékalo zhruba 170 kubíků vody za sekundu, což by v úseku pod Vírem až po Brněnskou přehradu, kdy průtoky ve Svratce zvyšovaly další boční přítoky, představovalo katastrofální povodeň.
A při velkých povodních na jižní Moravě v roce 2002 a 2006, kdy bylo zasaženo především povodí Dyje?
Tehdy se jednalo o povodně více než stoleté, v červnu 2006 více než pětisetleté. I při těchto extrémních průtocích, kdy bylo povodňovými rozlivy zasaženo velké území, všechny nádrže takzvané Dyjsko-svratecké soustavy významnou měrou přispěly ke zmírnění následků už tak velké přírodní katastrofy. Pro představu, v červnu 2006 byl přítok do nádrže Vranov 577 kubíků za sekundu čili skoro tisíciletá povodeň. Odtékalo však maximálně 230 kubíků.
Jak vlastně laicky při povodni přehrady fungují?
V rámci protipovodňové ochrany mají tyto nádrže vymezený retenční prostor, který se zčásti nebo zcela naplní jen při průchodu povodňových průtoků. Jinými slovy, pokud na vodním toku začnou narůstat průtoky až do úrovně povodní, začne se v nádrži zvyšovat hladina a plnit „napouštěcí kapacita“. A vycházející voda se reguluje do výše neškodného odtoku. Efekt transformace povodní je pak daný velikostí retenčního prostoru přehrady a velikostí povodně - nejen průtoku, ale také objemu celé povodňové vlny.
Dá se na to připravit?
Důležitou roli hrají předpovědi. K volnému retenčnímu prostoru lze ještě „předpustit“ či uvolnit část zásobního prostoru a tím mohu získat větší objem pro samotnou přeměnu povodně. Na druhou stranu je potřeba si uvědomit, že zásobní objem přehrad slouží k plnění dalších účelů, třeba k odběrům vod a nadlepšování průtoků. A nenaplnění předpovědí a přílišné předpuštění nádrže může následně přinést problémy s nedostatkem vody. Čili při manipulacích na vodních nádržích musí dispečeři vycházet jak z manipulačních řádů, tak při hrozících hydrologických extrémech také z informací od více zdrojů a v neposlední řadě ze zkušeností.
Víceúčelové přehrady se staví také pro výrobu elektrické energie a hlavně pro zabezpečení dodávek pitné vody. Jsou tu ale zemědělci se zavlažovacími systémy, vodáci, rybáři, rekreanti… Jeden chce vody víc, druhý míň. U těchto požadavků se opět vychází z hydrologické situace?
Ano. Výsledkem jsou takzvané dispečerské grafy, které podle dosažených úrovní hladiny v nádržích předepisují pravidla odběrů a manipulací na vodním díle. Tyto grafy jsou součástí manipulačních řádů, jimiž se řídí obsluha vodního díla. Zpravidla platí, že prioritní je zásobování obyvatelstva pitnou vodou, zabezpečení minimálních ekologických průtoků v tocích pod nádržemi, zásobování průmyslu a zemědělství.
Jak se obecně řeší protipovodňová ochrana?
Komplexem opatření. Ideálně co nejvíce využít potenciál údolní nivy (místo, které je přirozeně zaplavováno – pozn. red.) a rozlivů v ní, které samy o sobě přispějí ke zpomalení povodně. Následně se řeší návrhy ochranných hrází a zdí nebo - pokud je to možné - i retenční opatření v povodí nad chráněnou lokalitou, jako jsou malé vodní nádrže nebo poldry. Navrhovaná opatření je potřeba vždy posuzovat jako celek a platí pravidlo, že při ochraně jedné lokality nesmí dojít ke zhoršení stavu jinde, třeba níže po toku.
Proč výstavba tak dlouho trvá?
Plánování, příprava a následná realizace protipovodňových opatření je běh na dlouhou trať a často se zasekne například na řešení a projednávání majetkoprávních vztahů. Připomínám, že primární zodpovědnost za ochranu lidí před povodněmi nesou jednotlivé obce. Povodí Moravy nabízí hlavně odbornost a zkušenosti a až v případě vzájemné dohody můžeme převzít stavbu protipovodňových opatření ve smyslu pravidel dotačních titulů. Přednost mají samosprávy, které jsou zaplavovány častěji už při povodních s nižší intenzitou, před těmi, které jsou zaplavovány například pouze při stoleté povodni.
Co byste zařadil mezi nejvýznamnější ochranu před povodněmi v Jihomoravském kraji?
Patří sem protipovodňové ochrany Rájce-Jestřebí, Židlochovic, Pohořelic, Břeclavi a také opatření v Moravském Písku, Rohatci či Slavkově u Brna. Dokončeny byly i „akce“ zvyšující kapacitu koryta řeky Svitavy v Blansku a Letovicích.
A co je potřeba dodělat pro úplný klid Jihomoravanů?
V současnosti dělníci budují další etapu protipovodňového opatření Břeclavi a také Brna, kde je investorem samo město. V různé fázi rozpracovanosti či příprav jsou rovněž další brněnské etapy proti záplavovým vlnám.
V posledních letech panuje sucho i nedostatek podzemní vody. Jsou obce, kde se nesmí zalévat a napouštět bazény...
Holt se stále více prohlubuje dopad klimatické změny. Nejvíce celá společnost vnímá nerovnoměrné rozložení srážek v roce, kdy suché období střídají deště větší intenzity a opět nerovnoměrně rozložené v území. Sucho se opakovaně vrací téměř každý rok, a to nejen zemědělské, ale i hydrologické, kdy se nedoplňují zásoby zejména podzemních vod. Velká část srážek se odpaří kvůli vysokým teplotám, krajina spotřebovává stále více vláhy, aby přežila. Do podzemních vod se pak srážek dostává méně, což se projevuje na poklesu hladin a snížení vydatnosti podzemních zdrojů. Stále méně vody se také dostává i do sítě vodních toků a do nádrží. Musíme tedy s každým litrem, který se dostane do vodních toků a nádrží, šetrně hospodařit.
To je konkrétně jak?
Že v době nadbytku, třeba při zvýšených průtocích způsobených jarním táním nebo extrémními srážkami, vodu akumulujeme v nádržích, aby bylo naopak v době jejího nedostatku a sucha možné nadlepšovat průtoky v tocích pod nádržemi, které by byly jinak bez vody. Tam, kde tuto možnost nemáme, například na Jevišovce nebo Rokytné, nám toky úplně vysychají a vodnost často tvoří pouze vypouštěné odpadní vody. To platí i pro celou řadu hlavně drobných vodních toků, a tak vidíme, jak negativně se klimatická změna projevuje i v kvalitě povrchových vod. Nemáme jiné zdroje vody než srážky.
Bude potřeba postavit další vodní nádrže, aby se nedostatku pitné vody zamezilo?
Už dnes nemá přístup ke kvalitní podzemní vodě více než půlka lidí v České republice, zbytek je odkázán na vodu z nádrží. Proto s ohledem na vývoj klimatu bude nezbytné vodní zdroje posílit a jedinou možností je zvýšit míru akumulace v nádržích. Od našich předků bylo velmi prozíravé, že nám tyto nádrže postavili. Stejnou odpovědnost bychom měli mít i my dnes a nečekat, až nám vyschnou studny.
