Jaký byl pro vás přesun z vody do kanceláře? Pro vrcholového sportovce to musí být velká změna.
Těžký, pořád si ještě zvykám. Myslím, že už jsem se do toho trochu dostal, ale je to úplně něco jiného, než na co jsem byl celý život zvyklý. Ze začátku jsem se necítil příliš komfortně, musel jsem lidem říkat nepříjemné věci, a ne vždy se to setkalo s dobrým ohlasem. Ale to k té funkci patří, naučil jsem se s tím pracovat. Koneckonců někdo to řídit musí.
Přesto určitě někdy se závodníky na vodu vyrazíte.
Moje práce obnáší zajištění logistiky, proto hodně času trávím v kanceláři. Ale když je čas, snažím se chodit na člun s trenéry. Byli jsme na jarním rozveslování v Itálii, tam jsem na člunu trávil dost času. A když mám všechnu práci vyřešenou, vyrazím rád i na Vltavu.
Mluvíte o člunu, na skif jste nevyrazil?
Od skončení profesionální kariéry jsem na něm ještě nebyl.
Nechybí vám?
Přiznám se, že když jsme byli v té Itálii, tak mi trochu chyběl, ale na druhou stranu ne tak moc, abych do něj sedl. Teď jsem začal posilovat, abych se udržoval v kondici, a v létě bych si jízdu na skifu rád připomněl.
Nejúspěšnější český veslař historie Ondřej Synek se svými medailemi z velkých akcí.
Se závodníky máte dobré vztahy, snažíte se jim předat nějaké tipy, které vyhovovaly vám?
O to jsem se snažil, ale hned ze začátku jsem narazil. Nikdo si do toho moc nenechá mluvit a ani zkušenosti je vesměs nezajímají. Pokud někoho zajímají, přijde sám a zeptá se nebo si nechá poradit, ale takových závodníků ani trenérů moc není. Já to samozřejmě beru, nikomu svoje názory ani zkušenosti nenutím. Spíš si všímám jiných věcí, které bych chtěl změnit a které by měly fungovat jinak.
Jaké například?
Především přístup některých závodníků. Když jsem vesloval já, dával jsem tomu sto padesát procent. Ale u některých současných veslařů a veslařek nejsem přesvědčený, že chtějí dřít a že budou mít trpělivost. A to je pak hrozně těžké. Veslování je náročný sport hlavně na fyzickou připravenost, nejde dělat jen tak po škole, jak si někteří myslí. Pokud to tak někdo chce dělat, brzdí tím jak sebe, tak nás s trenéry. Nemůžu nutit dospělé lidi, aby něco dělali, musí chtít sami.
Přesto je v aktuální reprezentaci dost nadějných talentů.
To určitě, všichni samozřejmě nejsou stejní. Kluci a holky, kteří jsou teď v reprezentaci, tomu těch sto procent dávají. Chtějí závodit a být úspěšní.
Bez Synka a s domácím mistrovství světa. Veslaři vstupují do sezony |
Někteří z nich jsou velice úspěšní v kategorii do třiadvaceti let. Přesun do dospělé kategorie může být zrádný, pamatujete si ho u sebe?
Nepamatuju, protože za mě taková kategorie nebyla. Pro závodníky je to jakýsi mezistupeň a ulehčení, protože i když skok z třiadvacítky do dospělých je větší než z juniorů do třiadvacítky, tak jsou pro ně velkou motivací úspěchy, které se jim povedly. Díky nim vědí, že jsou na dobré cestě a že se můžou někam posouvat.
Za dva roky je olympiáda v Paříži, máte cíl, kolik byste na hrách chtěl vidět posádek?
Určitě bychom chtěli kvalifikovat velkou loď, to znamená párovou, případně nepárovou čtyřku, lehký a těžký dvojskif. U holek potom také dvojskify, takže kdyby do Paříže vyrazilo pět lodí, byl by to podle mě úspěch. Taky pro závodníky by to byla příležitost, zajeli by si tam hezký závod a nasbírali další velké zkušenosti. Pak budou mít další čtyři roky na to se zase o něco víc posunout a myslet na přední příčky.
Mnoho předních příček a medailí jste českému veslování ve své bohaté kariéře přinesl vy. Plánujete se nějak rozloučit s fanoušky, třeba na letošním mistrovství světa v Račicích?
Něco je v plánu, ale neměl bych o tom mluvit. Bude to překvapení.
