Deštivé ráno na základní škole v Bílině je jiné než jindy. Vchod do školy hlídá dvojice uniformovaných sekuriťáků s vysílačkami. Jejich přísné pohledy doslova skenují každé dítě, které vejde do budovy. Kdo je znalý zdejší situace, ničemu se nediví.
„Dcera dostala na chodbě do tváře boxerem, přišla domů s brekem. Ani nechodí na záchod, radši to drží, protože už ji tam jednou zavřeli,“ líčí Jarmila, která přivádí jedenáctiletou dívku až ke vchodu. Míjejí hlouček stejně starých děvčat, která pokuřují na lavičce jen kousek od cedule ZÁKAZ KOUŘENÍ. Jejím směrem letí plivanec. „Aspoň byste mohly hulit někde za rohem, a ne tady před školou,“ oboří se na školačky žena. „A co jako uděláš, no?“ zazní posměšně z hloučku.
Když nedávno učitelka okřikla kluka, ať před ní nekouří, tak jí nahlas odsekl, aby mu tedy vykouřila ona. Jaký by asi tak mohli mít respekt z nás.
