Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tv„Hra je daleko otevřenější než před pěti lety,“ míní Jacques Rupnik. „I tentokrát si myslím, že je velice velice pravděpodobná výhra Emmanuela Macrona.“
„Když se spočítají hlasy z prvního kola a vidíte, co většina neúspěšných kandidátů doporučuje svým voličům, tak až s výjimkou pana Zemmoura, tedy kandidáta krajní pravice, všichni buď doporučuji rovnou hlasovat pro Macrona nebo aspoň nehlasovat pro Le Penovou,“ pokračuje politolog.
Má to ale háček. Třetí v pořadí, kandidát krajní levice Jean-Luc Mélenchon podle Rupnika své voliče přímo nevyzval, aby pro Macrona hlasovali. „Jeho voliči jsou podle průzkumů rozděleni na tři stejné části. Třetina ví, že chce pro Macrona hlasovat. Ale druhá třetina si to rozmýšlí a poslední třetina k volbám nepůjde.“
Ve Francii panuje strach a úzkost
„Víte, poslední dobou jsme si zvykli na překvapení. Například naposledy v amerických volbách, když byl zvolen Donald Trump, to nikdo nečekal. Totéž platí o brexitu. Všichni předpovídali, že je to nepravděpodobné, všechny průzkumy veřejného mínění. Všichni říkali, že to je hloupost a neracionální. A nakonec se to stalo. Takže bych byl velice opatrný,“ upozorňuje Jacques Rupnik.
Podle Rupnika zažíváme zcela jiný historický kontext než před pěti lety. Ve francouzské společnosti panuje strach a úzkost. Žluté vesty, dozvuky teroristických útoků, Trumpova zahraniční politika, která změnila priority Spojených států na mezinárodní úrovni, následně přišel návrat demokratů k moci, v Německu odešla Angela Merkelová a v neposlední řadě je tu rusko-ukrajinská válka.
Francouzské prezidentské volby - speciál iDNES.cz |
Kromě toho se podle Rupnika kompletně proměnila francouzská politická scéna. Po neúspěchu gaullistické pravice v minulých prezidentských volbách a krachu socialistů po neúspěšném prezidentském mandátu Francoise Hollanda došlo k zásadnímu překreslení politické mapy.
Tradiční politické strany, které formovaly politiku země galského kohouta po druhé světové válce, se ocitly v krizi, což dokázalo první kolo letošních prezidentských voleb. První tři kandidáti reprezentují politické proudy, které měly v poválečné politice jen marginální zastoupení.
Progresivismus, antikapitalismus a národ
Vítězný Macron reprezentuje liberálně progresivistický proud, druhá Le Penová národně-pravicový populismus a Mélenchon krajně levicovou antikapitalistickou alternativu, která chce ukončit éru „Páté republiky“.
Ve druhém kole proti sobě podle Rupnika stojí dvě možné „budoucnosti“ pro Francii. „Vítězství Macrona by znamenalo to, že až se Francie otřepe z covidu a až pokud možno co nejdříve skončí válka na Ukrajině, bude chtít současný prezident znovu nastartovat svůj reformní program. Chce se stát reformátorem Francie.“
 |
„Chce, aby Francie byla silným hráčem. Budoucnost vidí v Evropě, to je pro něj absolutně klíčová dimenze,“ myslí si politolog.
Vítězství Marine Le Penové by znamenalo zpochybnění této politiky. „Nedovedu si představit, jak by Marine Le Penová spolupracovala s německým sociálnědemokratickým kancléřem a jeho zelenou ministryní zahraničí. Před Evropou upřednostňuje francouzskou svrchovanost. Francouzské zákony jsou podle ní nadřazené zákonům evropským.“
Le Penová? Konec evropského projektu
Podle Rupnika by tak úspěch Le Penové mohl předznamenat demontáž současné EU. „To by byl začátek konce francouzsko-německého partnerství, na kterém byl po válce celý evropský projekt postaven.“
„Její vítězství by bylo triumfem pro Orbána v Maďarsku, Kaczynského v Polsku či Salviniho v Itálii, prostě pro celý tento směr napříč Evropou, který chce demontáž evropského projektu. Říkají tomu Evropa národů. Tedy každý je pánem doma a spolupráce je minimální, možná by byla nějaká v ekonomice, ale všechno ostatní jde stranou. Takže to by byl velký zlom,“ uzavírá Jacques Rupnik.
Vidí politolog paralely mezi francouzskou a českou politikou? Proč ve Francii neuspěli socialisté a republikánská pravice? A jak budou ve volbách hlasovat náboženské a etnické menšiny? I o tom hovořil v Rozstřelu.
