Mužstvo sice herně pozvedl, dovedl ho do Final Four Českého poháru a ze suterénu tabulky pak přes předkolo aspoň do čtvrtfinále extraligy. Po vyřazení od favorizovaného Karlovarska ovšem konečnému 8. místu, což je nejhorší výsledek Dukly v historii samostatné české extraligy, nezabránil a jeho druhá mise pod Ještědem skončila.
„Nejsem nespokojený, ale jsem ambiciózní a samozřejmě jsem to chtěl dotáhnout někam výš,“ řekl 61letý volejbalový odborník Petr Brom, jeden z nejúspěšnějších českých klubových trenérů. V extralize získal v trenérské roli sedm titulů, z toho pět jako hlavní kouč, a k tomu velkou řadu dalších stříbrných a bronzových medailových ocenění. Jako aktivní volejbalista se stal českým šampionem čtyřikrát.
Vraťme se na přelom loňského listopadu a prosince. Zvažoval jste hodně riziko převzít Duklu, která na tom byla tehdy velmi špatně?
Ne, rizika mám asi rád. Hlavně jsem ale byl strašně rád za tu nabídku, protože jsem se mohl vrátit do klubu, kde jsem několik let působil, a věděl jsem, do jakého stavu jdu. A myslím si, že díky zkušenostem, které jsem jako trenér za ty roky předtím nabyl, jsem věděl, co s tím mančaftem asi dělat.
A to bylo co?
Změna tréninků, komunikace s hráči a přístupu k nim. Důležité ale samozřejmě bylo, že se tým postupně uzdravoval. To byl další velký bonus, protože v prosinci jsme tu sestavu v zápasech s těžkými soupeři ještě různě patlali, ale mně hlavně šlo směrem k play off o fungování týmu, bojovnost a agresivitu, aby si kluci navzájem pomáhali, komunikovali spolu a fungovali zevnitř. A já jsem jim teď na začátku týdne řekl, že jim děkuju za ty čtyři měsíce, které jsem tady prožil. Nemůžu jim nic vyčíst. Tým, který určitě kvalitu měl, se dal dokupy, a v předkole s Brnem fungoval výborně. Ve čtvrtfinále se silným Karlovarskem jsme pak sehráli velmi dobré zápasy a i když výsledky vypadaly jednoznačně, ostudu jsme neudělali.
Byli jste už při vašem příchodu s ředitelem klubu Šimoníčkem domluveni, že budete u týmu jen do konce sezony?
Ano, bylo to domluveno bez ohledu na výsledky na pět měsíců, do konce dubna. Teď ještě s týmem po sezoně trénujeme. Ale opakuju, byl jsem za tu nabídku Dukly moc rád, že jsem se mohl vrátit k tomu, co jsem dělal celý život, a měl jsem velkou chuť s tím mužstvem něco dokázat.
V Dukle jste tedy skončil, co bude s vámi dál?
Na rovinu říkám, že nevím. Nejhorší varianty jsou pracovní úřad nebo předčasný důchod. Možná se něco rýsuje, ovšem stoprocentně jistého nic není. Já ale od volejbalu ještě odejít nechci, chuť do práce mám pořád. Realita ale může být jiná.
Trénoval jste špičkové české kluby, dobyl jste s nimi mnoho úspěchů, ale vést českou reprezentaci se vám nepoštěstilo...
...a to mě upřímně hodně mrzí. Byla to moje ambice a opravdu jsem chtěl nároďák trénovat. Jeden čas mi bylo řečeno, že i když už to výběrové řízení pro mě dopadlo dobře, tak stejně přednost dostal zahraniční trenér.
Strašné, říká liberecký trenér Brom o koučování z tribuny |
Letošní angažmá v Dukle Liberec jste kvůli dvouzápasovému trestu po vyloučení v prvním čtvrtfinálovém utkání kuriózně zakončil v zápasech s Karlovarskem nuceným koučováním jen z tribuny. Jaké to pro vás bylo?
Prostě strašné. Hlavně v tom, že na té tribuně jen sedíte, nemůžete chodit, řvát, radit. I když ta spolupráce aspoň nějak s asistentem i hráči probíhala, není to ono. Zažil jsem to poprvé v životě a už bych nechtěl, protože jsem svým způsobem temperamentní a i ti hráči musí na palubovce cítit, že trenér s nimi zkrátka funguje. A teď to v klíčových fázích sezony nešlo... Misi v Dukle jsem nechtěl končit jako trenér na tribuně a štve mě to, protože si myslím, že tehdy ti rozhodčí vůbec nemuseli tu situaci řešit mým vyloučením.
