Když v pondělí odpoledne přistála na pražském letišti, vedle utahaných končetin si z Istanbulu přivezla i příjemnější náklad. Čas 1:10:14, kterým o 47 vteřin přepsala čtyři roky starý výkon Evy Vrabcové-Nývltové.
„Zatím si to moc neuvědomuju,“ přiznala 26letá atletka. „Tím, že jsem byla v pořadí až několikátá (dvanáctá), tak je to trošičku utlumené a bude mi to teprve docházet.“
Po závodě jste popsala, že jste na občerstvovacích stanicích nenašla své připravené pití, takže jste musela sáhnout po gelu.
Ani nevím, z jakého důvodu jsem si ho před závodem dala do kapsy. Běhala jsem s ním i maraton, ale nikdy jsem ho nepoužila. Byla to taková jistota, protože jsem u ostatních viděla, že se s pitím občas něco stává. A zachránilo mě to. Po téhle zkušenosti si ho určitě budu brát dál.
Stewartová má český rekord v půlmaratonu, zaběhla ho v Istanbulu |
Podle čeho jste zvolila start právě na půlmaratonu v Istanbulu?
Oslovili jsme manažera, který nám ho doporučil s tím, že bude rychlý. A to se taky potvrdilo, byl dělaný pro rychlé časy. I když trať byla trošičku zvlněná a bohužel i foukalo. Celou dobu to bylo po pobřeží, takže se před větrem nebylo kam schovat.
Byl čas hodina a deset minut domluvený s vodičem předem?
Původně měl běžet na hodinu a devět minut, ale takový čas tam nakonec nikdo nechtěl, takže jsme se s holkama i s vodičem domluvili, že by to mohlo být lehce pomalejší. A nakonec to dopadlo super.
Jak jste prožívala období na přelomu roku, kdy jste se tři měsíce trápila se zraněním kolene?
Doufala jsem, že ta bolest brzo odezní. Nepůsobilo to na mě jako něco vážného, dalo se s tím pracovat. Ale jak se to protahovalo, začala jsem být nejistá a nervózní. Na druhou stranu mi to prospělo v tom, že jsem si od běhání psychicky odpočinula.
Česká běžkyně Moira Stewartová dobíhá do cíle půlmaratonu v Istanbulu, na němž překonala český rekord.
Jak jste se tedy připravovala?
Dost jsem posilovala a jezdila na kole. A pak jsem zjistila, že můžu běhat do pěti kilometrů. Takže jsem sice byla zraněná, ale měla jsem třífázové tréninky. Ještě před snídaní jsem chodila běhat do pěti kilometrů a pak přišly posilky a trenažery.
Ponecháte si něco z toho i do dalšího tréninku?
Kolo určitě zůstane, líbí se mně i trenérovi. Vytrvalost se dá budovat i na něm, ne jen při běhání. Na trenažeru doma to ale není moc zábavné, pouštěla jsem si k tomu filmy, tak se těším, až budu moct vyjet ven.
Zranění už se vám podařilo vyléčit?
Ano. Jakmile na magnetické rezonanci zjistili, že mám vykouslou nebo vyhřezlou plotýnku, která mi tlačí na nerv do kolena, tak jsem dostala cviky a do týdne to bylo v pořádku. Teď v Istanbulu jsem to už necítila.
Chci předběhnout tátu. Cesta skotské Češky z posledního na první místo |
I s ne úplně ideální přípravou jste zaběhla rekordní čas, je to pro vás signál, že se můžete ještě posunout?
Určitě. Jak mě bolelo koleno, tak jsme neměli prostor jít do kvalitnějších běžeckých tréninků. Neběhala jsem žádné delší úseky, abych se rozběhala do tempa. Tohle budeme budovat až teď.
Jaký závod vás tedy čeká příště?
Za měsíc je mistrovství republiky na deset kilometrů na dráze, to je můj první jistý závod. Spekulovali jsme, že bychom předtím dali nějakou desítku na silnici, ale ještě uvidíme.
Těšíte se na dráhu?
No, desítka je furt na hlavu hodně náročná, takže nevím, jestli se úplně těším. Každopádně chci na desítce na dráze ještě něco dokázat a běžet rychleji, takže motivaci mám.
A na maraton se chystáte kdy?
Až v srpnu na mistrovství Evropy v Mnichově. Chtěla jsem ho běžet teď za dva týdny, ale naskytla se možnost půlmaratonu v Istanbulu a jak jsem měla výpadek, nemám naběháno takový objem. Takže maraton bohužel padl a vychází až na léto.
Myslíte, že byste v Mnichově mohla pokořit i národní rekord 2:26:31?
Tyhle velké akce jsou primárně o umístění. Ale bude tam velká konkurence, takže čas se tam určitě může zlepšit. Spousta holek bude na mnohem vyšší úrovni, takže se za nimi můžu vyvézt.
Moira je na začátku silniční kariéry, říká trenérTrenér Moiry Stewartové Václav Janoušek přihlížel rekordnímu počinu své svěřenkyně přímo na místě v Istanbulu. A cítí, že vzhledem k přípravě omezené zraněním kolene nemusí být výkon 1:10:14 konečnou. „Rezervy jsou, nebylo tolik času ladit to tempově na tak dlouhou trať jako je půlmaraton. Moira běžela nejdelší úsek tři kilometry, na půlmaraton jsou potřeba i čtyřky a šestky ve více opakováních. Velká rezerva je i v počasí. Když se sejde hezká trať, nebude foukat, bude totožný vodič a Moira bude připravena ještě víc, tak to může posunout ještě o dost výrazně jinam.“ A to znamená...? „Určitě pod hodinu deset. Běžela čtvrtý půlmaraton a říká se, že ideální je tak osmý půlmaraton i maraton. Člověk už si zvykne hlavou, nohama i vnitřním prostředím. Její silniční kariéra je na začátku, teď jde jen o to vyvarovat se výpadků. Když byla Moira zraněná, tak jsme viděli, že se dá trénovat i jinak. Přitom strávila tréninkem víc času, než kdyby jenom běhala.“ |
