Před 80 lety odjížděli z Brna Židé za smrtí. Část umřela už na shromaždišti

Židovské kořeny největšího hrdiny těchto dnů, ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského, mohou posloužit jako připomínka temné historie druhé světové války. Tu Zelenského dědeček přežil jako jediný ze čtyř bratrů. Proti nacistům dokonce aktivně bojoval. Kruté válečné časy přesně před 80 lety procházely také Brnem. V březnu 1942 odtud odjelo vůbec nejvíc transportů se zdejšími Židy.

Ty sice na rozdíl od toho prvního, který skončil v mrazivém běloruském Minsku, mířily do Terezína, ale drtivá většina odvlečených nakonec stejně za čas pokračovala dál do vyhlazovacích táborů. Z takřka jedenácti tisíc odvezených brněnských Židů se konce války dožil pouze jejich zlomek, zhruba půl tisícovky.

Pobočka Ústředny pro židovské vystěhovalectví, jak ji Němci nazvali, která sestavovala seznam jmen do transportů, byla v Brně založena už na jaře 1941. Sídlila v tehdejší ulici Karla Wawry 11a (dnešní Havlíčkova) a do roku 1942 ji vedl Anton Burger, po němž vedení převzal Walter Wedl. Němci se sice snažili mnohé úkony převést přímo na židovské obce, ale na rozdíl od Vídně či Amsterdamu výběr v Protektorátu Čechy a Morava záležel především na zmíněné ústředně.

„Později se lidé snažili na deportace připravit a v rámci možností si nejnutnější věci chystali v předstihu. Kupovaly se praktické věci, vhodné oblečení, potraviny a různé přístroje. Zbývající majetek se rozdával, rozprodával nebo schovával,“ pokračuje Klementová. 

Ta připomíná, že vše probíhalo za velkého strachu, protože Židé měli prakticky všechno zakázané.Transporty odjížděly zhruba týden po doručeném předvolání, takže času na přípravu bylo opravdu málo. „U prvních transportů představovalo sestavení zavazadla mnoho práce a shánění,“ píše Táňa Klementová v publikaci V utrpení a boji pojednávající o brněnských Židech. 

Umíralo se už na shromaždišti

Po příchodu museli lidé vybraní do transportu asi tři dny čekat ve velmi stísněných podmínkách na vlastní odjezd na brněnském shromaždišti ve škole v Merhautově ulici 37 (tehdy Senefeldergasse). Na dění kolem transportů dohlížela i protektorátní policie. Veškerý majetek tu museli Židé odevzdat do takzvaného vystěhovaleckého fondu zřízeného při Union bance.

Starší a nemocní umírali už na shromaždišti na Merhautově. Ti byli pohřbeni ještě na brněnském židovském hřbitově, kam bylo za okupace uloženo celkem 807 lidí. 

Na nádraží k transportním vlakům se jezdilo brněnskými tramvajemi a kromě prvního transportu do Minsku, který vyrážel z pátého nástupiště, se odjíždělo z nástupiště prvního, obvykle o půl čtvrté ráno. Po posledním takovém transportu v květnu 1942 pak museli sami Židé sepsat, proč nebyli odtransportování ti, kteří v Brně zbyli. 

Židovští míšenci a lidé ze smíšených manželství však – až na velmi řídké výjimky – končili v Terezíně postupně také, a to až do podzimu 1944. Z Brna jich odjelo ještě 800, většina z tohoto zbytku však naštěstí už „nestihla“ další cestu do vyhlazovacích táborů.

Výběr: Předválečné židovské osobnosti Brna

Arnold Skutetzky (1850–1936) Brněnský továrník a mecenáš, člen mnoha brněnských spolků, věnoval svou unikátní sbírku kreseb a obrazů Zemi moravskoslezské. Dnes je částí obrazárny Moravské galerie v Brně. 

Dominik Morgenstern (1875–1942) Zakladatel vůbec prvního kina v českých zemích, a to na Velkém, dnešním náměstí Svobody. Pod názvem The Empire Bio Co., později Central, jej otevřel 8. června 1907. Vydával také filmový magazín a vlastnil i filmovou půjčovnu. I se svým nástupcem, synem Janem, byl zavražděn v Sobiboru. 

Edmund Rosenberg (1874–1944) Dlouholetý místopředseda Brněnské měšťanské střelecké společnosti, jeden čas zdejší Král střelců. Díky nežidovské manželce zemřel v únoru 1944 v Brně, zeť zahynul v Osvětimi. 

Erich W. Korngold (1897–1957) Vynikající skladatel vážné hudby. Po roce 1934 skládal v USA hudbu k filmům, za kterou získal dva Oscary.

Hugo Haas (1901–1968) Divadelní a filmový herec, do války u nás, po roce 1939 v zahraničí, kde se stal i producentem. Zemřel ve Vídni a je pohřben v Brně. 

Pavel Haas (1899–1944) Bratr Huga, vynikající skladatel vážné hudby, zahynul v Osvětimi. 

Anna Ticho (1884–1980) Vynikající malířka s bratrancem odešla do Palestiny, kde stále funguje jejich Ticho House, dnes pobočka Národního izraelského muzea. 

Ernst Wiesner (1890–1971) Architekt a autor mnoha ceněných staveb v Brně, například bloku mezi Mozartovou a Beethovenovou ulicí, brněnského krematoria či banky na náměstí Svobody. Podařilo se mu emigrovat do Anglie, kde vyučoval architekturu v Oxfordu. 

Otto Eisler (1896–1968) Architekt a autor ceněných brněnských domů na Údolní, Cejlu, Botanické a dodnes sloužící synagogy v ulici Skořepka. Přežil koncentráky a na sklonku života se podílel na vybudování brněnské zoo.

Heinrich Blum (1894–1942) Architekt a autor ceněných vil v dnešní Masarykově čtvrti, nynější Přírodovědecké fakulty na Janáčkově náměstí a spořitelny v Jánské ulici. Zahynul v některém z vyhlazovacích táborů. 

Adolf Stránský (1855–1931) Politik, advokát, zakladatel prestižních Lidových novin. 

Richard Werner ( 1875–1945) Lékař a vědec, kariéru musel coby vynikající onkolog dnešního Masarykova onkologického ústavu v Brně za války opustit. Zemřel v terezínském ghettu. 

Georg Placzek (1905–1955) Vynikající nukleární fyzik, v USA se za války podílel na projektu atomové bomby. Zemřel v Curychu pravděpodobně sebevraždou v důsledku dlouhodobých depresí. 

Richard Feder (1875–1970) Učitel němčiny, za války z široké rodiny přežil koncentráky jako jediný. Od roku 1953 byl rabínem v Brně, napsal mnohá pojednání a také učebnici novohebrejštiny.