Když pátého prosince 1941 nastoupil s rodiči na pátém nástupišti brněnského hlavního nádraží do transportního vlaku, bylo mu čtyři a půl roku. Jiří Hála, tehdy s příjmením Hahn, se narodil do židovské rodiny a kvůli svému původu s ní byl za druhé světové války deportován do Terezína. Na stejném místě, jen o tři dny dříve, do vlaku nastoupil také Petr Haimann, kterému bylo tehdy ještě o rok méně.
Hála s Haimannem se v Terezíně potkali a oba se z něj po čtyřech letech vrátili. „Z doby, kterou jsem tam strávil, si pamatuji poměrně málo. Asi proto, že jsem byl malé dítě a matku jsem měl pořád při sobě, necítil jsem takový strach a hrůzu jako dospělí,“ vzpomínal Hála při slavnostním odhalení památníku, jež bylo součástí festivalu židovské kultury Štetl Fest.
Dodnes si vybavuje, kde byl spolu s dalšími před transportem umístěn. „Stáli jsme v trojstupu v zahnuté chodbě a kolem nás pochodovali němečtí vojáci jako hlídka,“ pověděl Hála, který po válce toto místo v Merhautově ulici znovu navštívil.
Na představení památníku, který společně odhalili rabín brněnské židovské obce Štěpán Menaše Kliment a její předseda Jáchym Kanarek, se oba přeživší holokaustu podělili také o příběhy, které znají z vyprávění svých rodičů.
Hálova otce tehdy při rozhodnutí odvézt všechny muže mladší pětačtyřiceti let do Osvětimi zachránil vedoucí židovské policie, který v dokumentech zatajil jeho přesné datum narození. „Táta byl ale nakonec zařazený do dalšího transportu. Tam na něj při selekci někdo zavolal, ať si sundá brýle, což mu zachránilo život,“ prozradil Hála.
Památník jako tříska v ruce, která zabolí
Mnoho tehdejších brněnských občanů však podobné štěstí nemělo a z pátého nástupiště odjelo přímo na smrt. Uváděný počet obětí nacistického vraždění přitom není zcela přesný. „Často se stávalo, že lidé před transportem spáchali sebevraždu, takže v číslech obětí holokaustu nefigurují,“ vysvětlila ředitelka židovského festivalu Eva Yildizová.
Památník je vysoký asi 2,5 metru a má znázorňovat koleje, které vedou do nebe. Nahoře je zakončený židovskou hvězdou a dole je zapuštěný do země, což navazuje na takzvané kameny zmizelých, o které je třeba klopýtnout.
Návrh vytvořil architekt Tomáš Rusín. „Nástupiště číslo pět pro mě vždy bylo prázdninové, odjížděli jsme odtud na jih. Po uvědomění si všech hrůz, které se tu staly, jsem si dovolil navrhnout památník, aby se to už nikdy neopakovalo. Má být takovou třískou v ruce, o které nevíte, ale když se jí dotknete, tak vás zabolí,“ podotkl Rusín.
Podle předsedy brněnské židovské obce holokaust, v jehož průběhu bylo zavražděno přes šest milionů lidí, má stále dopad i na ty, kteří si to neuvědomují. „Ovlivnil osudy těch, kteří tu dobu prožili, ať už jako oběti, viníci, nebo jako přihlížející. Holokaust má vliv i na život nás, co jsme se narodili později, naše životy na něj navazují,“ prohlásil Kanarek.
Festival připomíná i ruskou agresi na Ukrajině
Štetl Fest s podtitulem „Důstojnost v rozmanitosti“ potrvá v Brně až do neděle. Jeho součástí je přes osmdesát akcí, vést má k toleranci odlišných cest a názorů. Kromě výstav, přednášek, koncertů a divadelních vystoupení přináší také připomínku aktuální ruské agrese v podobě vraků aut dovezených z Ukrajiny a umístěných na Římském a Moravském náměstí.
Příběhy jejich majitelů si mohou zájemci přečíst na doprovodných panelech. „Zajímavé na tom je, že většina těch aut posloužila jejich majitelům v prvních měsících konfliktu. Odvezli jimi svoje rodiny, blízké a sousedy do bezpečí a potom ta auta dopadla takhle,“ uvedl kurátor výstavy Viktor Portel. Tři autovraky a jeden člun přivezla organizace Paměť národa.