Teď už je Hasan se svými čtyřmi sourozenci v Bratislavě a v pátek spolu vystoupili na tamním koncertě pro Ukrajinu. „Chtěl bych obrovsky poděkovat dobrovolníkům, protože pomáhají lidem, které ani neznají,“ pronesl. Mluví z vlastní zkušenosti.
Jedenáctiletý chlapec dorazil sám na hranice ze Záporoží, rodiče museli zůstat |
Právě dobrovolníci se jej ujali poté, co v doprovodu celníků přešel ukrajinsko-slovenskou hranici. Tam dojel vlakem jen s igelitkou, pasem a číslem napsaným na ruce. Chlapec říká, že ho držela naděje a myšlenky na matku, která chtěla, aby odjel.
Pár dní před tím už na Slovensko vyslala své tři starší děti – sedmnáctiletého Kenana, šestnáctiletou Lunu a patnáctiletého Muhameda. Měli vyzkoušet, jestli se trasa dá zvládnout, a zjistit, jak vypadá přechod hranic na Slovensko. Tam už studuje její nejstarší syn, dvacetiletý Zakarija, který se teď o všechny stará.
Důvodem, proč s bratrem a sestrami nešel rovnou i Hasan, rodina pro Denník N vysvětluje tak, že nechtěli riskovat, že chlapce bez doprovodu dospělého nepustí do země. Chlapec by se pak podle Zakariji musel přes celou Ukrajinu vracet domů sám.
Matka všech pěti dětí, vdova Julija Volodymyrivna Pisecká, musela zůstat v Záporoží a starat se o svou vlastní matku. Té je čtyřiaomsdesát, je imobilní a trpí Alzheimerovou chorobou. Hasan podle svých slov doufá, že se s mámou jednou znovu shledá. „Věřím, že se dočkáme šťastného konce,“ říká malý uprchlík.
 |
Cesta mu nakonec zabrala čtyři dny a jeho blízcí se pokusili všechno zařídit tak, aby na něj na přestupních místech vždy někdo čekal. Ze Záporoží tak odjel evakuačním vlakem do Lvova, odtamtud do Užhorodu, kde ho vyzvedl dobrovolník a odvezl na hranice. Hasan přiznává, že se bál.
„Volal nám, plakal a říkal, že je mu strašně smutno a že má obrovský strach. Bál se, že se nebude umět zorientovat ve stanici nebo že ho někdo unese a někam odveze. Nevěděl, kde má vystoupit z vlaku, lidé ho všude s sebou tahali. Nevěděl, komu může důvěřovat. Navíc se mu vybíjel mobil a nevěděl, jestli se nám vůbec bude moct dovolat,“ říkají jeho sestry.
Konflikt na Ukrajině je přitom už druhým, před kterým utekl. Je to sice tak dávno, že si to nemůže pamatovat, ale do Záporoží se dostal ze Sýrie. Jeho otec byl Syřan, matka je Ukrajinka a když se v roce 2012 začala syrská situace zhoršovat, vzala děti a odjela domů. Její muž zůstal v rodné zemi a podle sourozenců už zřejmě zemřel.
Máte velké srdce, děkuje matka ukrajinského chlapce, jenž sám přešel hranici |
Děti se nyní s pomocí dobrovolníků snaží dostat na Slovensko i svou matku a babičku. „S mámou si stále voláme, velmi se trápí a pláče. Snažíme se ji povzbuzovat. Víme, že jsme pro ni smyslem života a že o ten v jediném okamžiku přišla,“ vypráví Muhamed.
„Ví, že se rozhodla správně. Dala nám šanci mít budoucnost. Říká, že nejdůležitější pro ni je, abychom se měli dobře a byli v bezpečí. Potom prý bude vědět, že svůj život neprožila zbytečně,“ dodává. Nejstarší Zak pak popisuje, že z toho stresu zešedivěla. „Před čtyřmi lety překonala rakovinu. Naštěstí se z toho dostala, ale stresové situace pro ni mohou být velmi nebezpečné. Bylo to pro ni mimořádně těžké.“
