Celou sezonu patří k příjemným překvapením Chance ligy. Že by se Třebíč pohybovala po celou dobu základní části na předních příčkách, to neočekávali ani životní optimisté.
Každopádně stejně příjemně chtějí svěřenci trenéra Kamila Pokorného překvapovat i v play off, které pro ně dnes začíná úvodní čtvrtfinálovou bitvou se Sokolovem.
„Podle mě to budou určitě hodně vyrovnaná série. Sokolov se snaží hrát útočný hokej, takže pro oko diváka by to mohly být dobré zápasy. Moc bych si přál, aby nás přišlo povzbudit co nejvíc lidí,“ hlásí před startem čtvrtfinále kapitán Horácké Slavie Ladislav Bittner.
V posledních kolech se vám střelecky moc nedařilo, tedy s výjimkou utkání v Prostějově, kde jste domácím podlehli 4:6. Věříte, že se vám podařilo střeleckou formu oživit?
Přesně tak, doufáme, že jsme se tam probudili a proti Sokolovu nám to bude padat co nejvíc.
Do play off vstupujete ze třetího místa, je to překvapení i pro vás?
Myslím, že nikdo s takovým místem před sezonou nepočítal. Ale nám vyšel výborně start, udělali jsme šňůru výher, dostali se na vrchol a řekli si, že tam zkusíme vydržet co nejdéle. A povedlo se.
Předností vašeho týmu je určitě vyrovnanost všech formací, souhlasíte?
Samozřejmě, navíc v každé lajně se našel dobrý střelec. Pro nás je to určitě výhoda, protože soupeř se takhle bude muset chystat na celý tým, nevystačí si jen s tím, že se pokusí pokrýt první lajnu.
Po základní části jste měli trošku volněji, myslím, co se zápasů týká, věnoval jste čas rodině?
?Jasně, vzal jsem dceru tady v Třebíči do Labyrintu (zábavního park pro děti i dospělé), protože teď mě doma zase nějakou dobu moc neuvidí. Aspoň doufám.
A už jste rodinu připravil i na to, že pokud to dobře půjde, mohl byste mít časem klidně vousy jako Krakonoš?
(směje se) Jo, už vědí, že se vyhlásil zákaz holení. Ale já to stejně moc neřeším, protože mně vousy moc nerostou. Takže v mém případě to nebude až tak viditelné.
A co nějaký domácí rituál, že by vás třeba dcera vybavila svojí oblíbenou hračkou? Nebo si od ní vystačíte s pusou pro štěstí?
Vždycky když odcházím, tak se jí ptám, jestli mi dá pusu. Někdy hned běží, ale jindy se jí moc nechce. V tom případě musím dát nejprve pusu mamince, a to se pak hned hlásí, že chce taky. (směje se)
