Bengie je sice vzrůstem malý, ale i tak může svou nevychovaností působit problémy, a pokud by se zaběhl, tak i přijít k úhoně. Bengie totiž své paničce často utíká a odmítá se na zavolání vrátit. Majitelka mu sice do postroje vložila adresu a telefon, aby ho případně nálezce mohl vrátit, ale řešení to není. Ani postroj není pro psího mazlíka ideální, jen ho nutí tahat.
Že je přivolání naprostý základ, s tím samozřejmě Rudolf Desenský jednoznačně souhlasí. Jen se nepřestává divit, že lidé i po odvysílání tolika dílů pořadu Kočka není pes stále používají flexi vodítka, která ze psa dělají jeho vládce. A postroje, přestože svého psa do ničeho nezapřahují.
Naštěstí se ukázalo, že Bengie je poměrně dobře socializovaný a s jinými psy a cizími lidmi nemá žádný problém. Naopak je velmi přátelský. Jen velí vodítku a ignoruje přivolání, což je podle Desenského vždycky chyba majitele. I když měla paní Jana pocit, že se Bengieho snažila převychovat dobře, konfrontace se zkušeným znalcem psů ukázala, kde dělá chyby.
Odborník v první řadě opět doporučil pořídit pudlíkovi lepší výbavu, díky níž bude manipulace s ním jednodušší: tedy pevný široký obojek (do něj lze případně vložit i GPS lokátor) a dlouhou couračku, dokud se spolehlivě nenaučí přivolání. Návod, jak na to, najdete v úvodním názorném videu.
Když se za pár týdnů Rudolf Desenský zajel za Bengiem podívat, byl příjemně překvapený. Přivolání s ním paní Jana nacvičila na jedničku a má díky tomu minimálně o starost méně. Už se o něj nemusí tak bát. Jen nesmí chodit Bengiemu při přivolání naproti a ulehčovat mu tak situaci, všechno by se mohlo vrátit do starých kolejí. Důslednost je nezbytná.
Co se problémů se stravováním týká, řešení by také nemělo být nijak složité. Bengie je od původních majitelů naučený na zbytky z kuchyně, granule nechce. Pokud ovšem dostane jen misku s granulemi a nic jiného, určitě si na ně zvykne. Jen je potřeba nechat mu ji k dispozice zhruba deset minut, potom ji odnést. A prostě ho přestat krmit běžným jídlem.