Přiletěl, aby pomohl oprášit staré dobré časy. Snažil se prodat formu, kterou chytil ve švýcarské elitní soutěži. A pak se právě v partii se Švýcary roztříštil jeho sen.
Šestatřicetiletý útočník mluvil za zábradlím v zákulisí Národního stadionu v Pekingu jako na nějaké tryzně. Tiše. S dlouhými odmlkami. Místo slz se mu po tváři valily kapky potu.
Používal neveselá slova. Zklamání. Smůla. Škoda. „Ale nechci se vymlouvat. Věděli jsme, jak je utkání důležité, a nezvládli ho. Končíme,“ řekl.
Česko - Švýcarsko 2:4. Marná snaha na konci a historický propadák hokejistů |
Přitom začátek úterní partie mu připadal povedený: „Byli jsme živější, tlačili jsme se do brány.“
Jenže pak se do děje připlížila kritická pasáž. Kovářův faul. Oslabení. Vyrovnání. Další inkasovaná branka. 1:2.
„To byl jeden z klíčových momentů. Slepené góly nás srazily. Pořád jsme věřili, ale museli jsme dotahovat, což jsme nechtěli. Stálo nás to hrozně moc sil a čas plynul.“
Hrubec: Sesypali jsme se. Už nejsme velmoc, musíme si nalít čistého vína |
Potvrdila se Červenkova předpověď, že pár přesilovek může rozhodnout. Švýcaři v nich dali na 1:1 a 1:3. Češi početní výhodu za stavu 1:2 nevyužili.
O druhé přestávce se ještě v kabině burcovali. „Potřebovali jsme gól. Jakýkoliv. Co nejdřív,“ řekl Červenka. „Jenže Švýcaři hráli zkušeně a jednoduše.“
Úsilí naráželo na obětavost a měnilo se v křeč: „Snažíte se, zkoušíte. Víte, že když nevyrovnáte, tak končíte.“
"Měli jsme jiné cíle. Myslím, že jsme medaili mohli udělat. Je jasné, že by se muselo sejít víc věcí. Ale není tady výrazný favorit. Hráli jsme vyrovnaně se Švýcary i Rusy. Jenže dneska jsme to nezvládli.“
Smutek z něj čišel. “Pro mě je nejhorší, že další šanci třeba už mít nebudu,“ hlesl. Do reprezentace se vrátil po necelých čtyřech letech. Za tři měsíce začíná mistrovství světa ve Finsku. Co Červenka? Přijal by pozvánku?
„Teď nedokážu říct. Jsme všichni zklamaní, měli jsme určitě na víc. Ale nic neuzavírám.“