Nanosatelit VZLUSAT-2, zkonstruovaný ve Výzkumném a zkušebním leteckém ústavu (VZLÚ), odstartoval v rámci mise Transporter 3 na nosiči Falcon 9 od společnosti SpaceX v oddělovači družic od společnosti D-Orbit.
„Naším úkolem je udržování rádiové komunikace, stahování informací a také do družice pravidelně budeme nahrávat plán úkolů. Výsledky budou potom předávány vědeckým týmům, které s nimi dále pracují,“ uvedl Ivo Veřtát z Elektrotechnické fakulty Západočeské univerzity v Plzni (ZČU).
Úkolu se zhostí zhruba od konce ledna, kdy dojde k aktivaci VZLUSAT-2 po odpoutání od vypouštěče. Středisko je vybaveno počítačově řízeným polohovaným anténním systémem, který umožňuje sledovat satelit v době jeho průletů a počítačem laděnou radiostanicí.
Zasílání povelů je prováděno ručně operátorem satelitu nebo v automatickém módu softwarem dle konfigurace provedené operátorem.
Ke komunikaci se využívají antény na střeše Fakulty elektrotechnické a elektronika v podkroví. Spojení je navazováno v desetiminutových relacích v době, kdy je družice nad obzorem.
Vzhledem k ročnímu odkladu způsobenému problémy s licencí společnosti Momentus, která původně zajišťovala start satelitu, provedli pracovníci VZLÚ v USA před samotnou integrací funkční testy, kontrolu mechanických dílů a výklopných mechanismů.
„Provedené testy nám ukázaly velmi dobrý stav družice. Samozřejmou nutností bylo dobití palubních baterií. Samotná integrace pak probíhala přesně podle plánu a nevyskytly se při ní žádné problémy,“ dodává Petr Svoboda z VZLÚ.
Integrace do oddělovače družic od společnosti Spaceflight proběhla v Seattlu, odkud se satelit následně vydal na svou cestu na Mys Canaveral, kde byl celý oddělovač nesoucí několik družic instalován pod aerodynamický kryt rakety Falcon 9. Mise Transporter 3 sdružuje soukromé i vládní nanosatelity a jejím cílem je heliosynchronní dráha ve výšce 500 až 600 km.
Hlavním úkolem VZLUSAT-2 je ověřit technologie pro pozdější mise chystané české satelitní konstelace. Nanosatelit je vybaven dvěma experimentálními kamerami a zařízením pro přesnou orientaci, které umožní pořizovat detailní snímky zájmových oblastí na Zemi.
Detailní snímky oblastí na Zemi
„Je to pro nás vstupenka do nejvyšší ligy. Pokud v Čechách zvládneme technologii pro přesné a detailní snímkování Země, dostáváme se do vyvoleného klubu několika zemí, které něco podobného ovládají. Tato technologie je samozřejmě zajímavá jak z komerčního hlediska, tak i pro bezpečnostní účely,“ vysvětlil generální ředitel Výzkumného a zkušebního leteckého ústavu Josef Kašpar.
Kromě toho se na jeho palubě nacházejí také další generace přístrojů, které se již osvědčily na předchozím satelitu VZLUSAT-1, a také několik zařízení, která dodaly české univerzity a soukromé společnosti.
Nanodružice vychází z osvědčené koncepce typu CubeSat, která umožňuje podle typu mise na sebe skládat jednotlivé kostky o rozměru 10 x 10 x 10 centimetrů. V případě nanosatelitu VZLUSAT-2 se jedná o konstrukci 3U s třemi kostkami, což dovolilo instalovat kamery a další experimenty.
Spolupráce mezi VZLÚ a ZČU v Plzni začala v roce 2014. Tehdy se výzkumný ústav chystal vypustit první český nanosatelit s označením VZLUSAT1. Jeho zástupci hledali místo, odkud by družice mohla být povelována. Univerzita organizovala projekt PilsenCUBE. Šlo o univerzitní satelit, k jehož startu na oběžnou dráhu nakonec nedošlo.
Díky němu ale na Fakultě elektrotechnické vznikla pozemní komunikační stanice. „To byl důvod, proč si nás vybrali. Zařízení si tehdy přišli prohlédnout a domluvili jsme se. Spolupráce se osvědčila, takže jsme byli osloveni i v případě druhého nanosatelitu,“ vysvětluje Veřtát. Vzhledem k tomu, že první družice je stále v provozu, řídí tak plzeňští odborníci hned dva satelity.
