Co přesně vás trápilo?
Potýkala jsem se s obrovskou bolestí v koleni. Naštěstí už trochu vím, co to je, ale nejdřív jsem byla vyděšená, bylo totiž znát, že se nemůžu zapřít naplno do pravé nohy. Ale nelimitovalo mě to při servisu, tak jsem si prostě řekla, že skrečovat nechci a že to zkusím třeba uservírovat a brejknout.
Přicházely na vás myšlenky na odstoupení často?
Na konci prvního setu mi v jeden moment projela nohou brutální bolest. Cítila jsem, že to asi nějak půjde, ale neznala jsem tu hranu, kam si můžu dovolit jít. Takže se ve mně pralo, že mě strašně bolí noha, ale zároveň to nechci ukončit.
Krejčíková i Martincová zahájily Australian Open výhrou, Veselý končí |
Při jakých pohybech vás zranění nejvíce omezovalo?
Při servisu vůbec, ale hrozně bolí, když musím na nohu dopadnout a zatížit ji. Bolí hlavně dopady a odrazy, takže jsem se stáhla od lajny víc dozadu, protože jsem nemohla tolik pod balón, a hrála jsem míče víc z levé nohy. A na to nejsem zvyklá, většinou se spíš odrážím z pravé nohy.
Za stavu 4:5 v prvním setu jste si zavolala doktora, pomohl vám?
Dal mi léky na bolest. Nějaké jsem brala už předtím, ale ty nezabíraly. Naštěstí mi dal tejp a přizpůsobila jsem tomu hru. Zpětně to asi vypadá šíleně, protože hned po tom ošetření jsem vyhrála několik gamů v řadě a pomalu ani nevím jak...
Ano, první sadu jste získala 7:5 a ve druhé jste už dominovala 6:2.
Prostě jsem nějak překopala hru a ono to najednou začalo vycházet. Taky pro soupeřku to muselo být nepříjemné, sama znám, že když není soupeřka stoprocentní, tak to na psychiku působí. Ale nedělala jsem to naschvál. Hrajeme grandslam a člověk se nechce vzdát.
Budete v turnaji pokračovat?
Ideální to pořád není, ale určitě chci hrát. Naštěstí to není vážné zranění. Je to takzvané skokanské koleno, které sice ukrutně bolí, ale není to, že bych si trhala vazy nebo tak. Bolí to hrozně, ale ze dne na den s tím neudělám nic. Vezmu si zase prášky a zkusím to.
Australian Openpříloha iDNES.cz |
Ve druhém kole vás čeká třicátá nasazená Giorgiová z Itálie.
Je to obrovská střelkyně, když má den, tak s ní pomalu nejde hrát. Ale když je člověk trpělivý a počká si, příležitost se může vyskytnout. I když prohráváte, tak s ní je pořád šance, že se jí to najednou trošku rozsype. Musím makat každý balon, nedat jí to zadarmo.
Hlavní soutěž jste na Australian Open zažila poprvé. Jak jste si užila cestu s vědomím, že účast v ní máte jistou?
Bylo to neskutečné. Do posledního dne jsem měla strach, aby se něco nestalo a mohla jsem nastoupit. Padlo to na mě možná i dneska, kdy jsem začala hrát a od třetího gamu mě začala bolet ta noha. A najednou na mě šlo, že mám premiéru v hlavní soutěži a nejde to...
Takže vás musí o to víc těšit, že jste zápas nakonec otočila.
Opravdu si toho hrozně cením. Navíc po dnešku už jsem si zahrála hlavní soutěž na všech čtyřech grandslamech, Austrálie mi pořád chyběla a teď už ji mám odškrtnutou. Nedávno jsem si říkala, jak se ty cíle zvedají - nejdřív si chcete zahrát na grandslamu aspoň kvalifikaci, pak kvaldy na všech, pak se aspoň jednou dostat do hlavní a pak se povede zahrát si hlavní na všech grandslamech. Chuť nadále roste a je to i větší motivace.
