Úvodní trénink jste měli ve čtvrtek. Jaký byl?
Pro mě je to pokaždé náročné, vždycky mi pár dní trvá, než se rozmotám. Hned první den, kdy jsme začali trénovat, navíc byla docela kosa. Takže jsme odstartovali fakt pěkně (hořký úsměv).
Kouč Jan Kameník vás nešetřil?
Trénink byl v pohodě. Měli jsme menší kruháček, do toho nějaké běhy a báčko... Ale tím, že z toho člověk na nějakou dobu vypadne, první trénink vždy trošku bolí. Terén ani počasí tomu zrovna nenahrávají. Člověk si na začátky zimní přípravy fakt asi nikdy moc nezvykne. Pokaždé si říkám, že bych měl s balonem a kopačkama po dlouhé pauze snad spávat i v posteli, abychom se opět seznámili (směje se). Ale už to beru docela s odstupem a nadhledem, po pár týdnech je to zase dobré.
Cizinci se začnou připravovat pozdějiAž později do aktuální zimní přípravy druholigových jihlavských fotbalistů naskočí trojice zahraničních hráčů FC Vysočina. Kyperský obránce Irodotos Christodoulou je nakažený nemocí covid-19 a má nařízenou karanténu. Útočník z Trinidadu a Tobaga Justin Araujo-Wilson se k týmu připojí v pondělí, Mame Alassane Tall ze Senegalu čeká na vyřízení víza. |
K zimní přípravě neodmyslitelně patří i umělý trávník. Co vím, fotbalisté ho zrovna nemilují...
Je to tak. Když trochu namrzne, je to náchylnější na zranění. Člověk se bojí, že se mu podvrtne noha, pro kotníky je to tvrdší terén. Takže máte docela strach, abyste se do toho zase dostal. V tomhle je umělka fakt horší.
Zmiňujete zimu. Jak se s ní dá na začátku ledna bojovat?
Když už se člověk rozhýbe, tak se to trošku dá, když teda nejsou nějaké prostoje. My teď s trenérem máme takové tréninky, že moc nejsou. Což je fajn. Takže prvních patnáct minut, než začnete, je vám trochu zima. A pak už na to zapomenete.
Takže počítám, že to není tak, že byste během vánočních svátků s nedočkavostí vyhlížel, když už konečně příprava začne?
Spíš žena už se těšila, že zase pojedu na trénink (směje se). To byla sranda, ale napsat to tam můžete. Já už jsem se na trénink docela těšil. Když je volno, začne vám to časem chybět. Potřebuji se hýbat, a i když jsme měli individuální tréninky, je to něco jiného. Tady je ta parta, kabina, která je jako vaše druhá rodina, se kterou žijete, máte společné zážitky. Takže je to sranda a vždycky se těším.
Neříkejte, že byste vánoční pauzu raději zrušil?
To zase ne (usmívá se). Člověk si aspoň odpočine. Ale znáte to, vždy si najdete důvod, proč si trošku postěžovat. Když ale přijde příprava, zase vidíte ty známé tváře, je to fajn. Když přijdete do kabiny, hodíte všechno za hlavu. Jdete trénovat, ať se vám to líbí nebo ne.
Zmiňujete známé tváře. Zatím to vypadá, že během aktuální zimní přestávky by se kádr nemusel příliš měnit. To je určitě výhoda, souhlasíte?
Je to tak. Mám to raději. Vždy jsem zažil to, že když se mančaft moc neměnil, vytvořili jsme dobrý tým. I když jsme třeba nebyli až takoví fotbalisté, byla to ta parta, ta rodina. A ruku v ruce s tím přišly výsledky. Takže méně změn je určitě lepší. Ale zase: kdyby přišel nějaký nový kvalitní hráč, okysličil to a pomohl nám, tak bychom byli jen rádi.
Trenéři a vedení klubů často hovoří o stabilizaci kádru. Vás by žádný velký průvan v kabině potkat neměl. V souvislosti s tím se ale očekává, že na jaře budete hrát lépe. Nemusíte se totiž poznávat, sehrávat...
Jsme půl roku spolu, takže budeme rádi, když to takhle pohromadě zůstane třeba rok, rok a půl. V létě se měnil trenér, odešli nějací hráči, kterým končilo hostování. Teď víme, co chceme hrát a jakým směrem se posouvat. Není to na lusknutí prsty. Ale myslím, že jsme na správné cestě.
V zimě je zatím jasných pět utkáníVedení FC Vysočina v těchto dnech pracuje na doladění programu přípravných zápasů. Jasnou podobu má zatím pět z nich: 19. ledna se Jihlava střetne s Mladou Boleslaví, 22. ledna se Živanicemi, 26. ledna s Chrudimí, 29. ledna s Vlašimí a 5. února by měla hrát se Slováckem. „Další přátelské zápasy jsou v jednání,“ uvedl sportovní ředitel klubu Lukáš Vaculík. |
Po podzimu jste v tabulce druhé ligy až desátí. Můžete s tím být spokojení?
Spokojení s tím, kde jsme, být nemůžeme. Chtěli jsme se pohybovat určitě někde jinde. Proto asi každý v kabině přemýšlí, ve kterých zápasech jsme ztratili a co chceme zlepšit. Aspoň já to tak mám. Na fotbal myslím furt, i když jedu za rodinou. Promítám si ty zápasy, nemyslím na ně jen na tréninku. A myslím, že podobně to vnímá většina dalších kluků. Chceme se někam posunovat a cítíme, že Jihlava může hrát o vyšší příčky.
Sportovní manažer klubu Lukáš Vaculík mluvil o tom, že se chcete prát o barážové pozice. Nebude paradoxně jednodušší se na jaře proměnit ve smečku stíhacích psů, než coby lovený dobré postavení v tabulce po podzimu hájit?
To si nemyslím. Já bych byl raději nahoře a ať všichni honí nás, než takhle. Když jste v tabulce nahoře, hrajete uvolněněji, než když musíte někoho dohnat a někdo další se na vás tlačí zezadu. Ale o to je lepší motivace, že každý zápas musíme hrát na vítězství. To jsme chtěli každý zápas i na podzim. Ale víme, co nám chybělo. A musíme to zlepšit.
Na první pohled vám chyběly především vstřelené góly. V patnácti zápasech jste jich dali jen třináct.
Myslím, že nám chyběli hráči, kteří budou mít kanadské body. Ať jsou to asistence, nebo góly.
Jenže nikdo nový, produktivní nyní pravděpodobně nepřijde.
My nemusíme přivádět nové hráče, že by někdo došel a dal deset gólů. Bylo by to fajn, ale víme, v jaké finanční situaci Jihlava je a jaká je situace na trhu. My to můžeme dokázat i sami. Jen je třeba tomu jít více dopředu, více makat na tréninku, zlepšit individuální schopnosti. Tak, abychom zápasy vyhrávali. Nemusíme vyhrávat 2:0, 3:0, stačí 1:0. Ale prostě vyhrávat.
Co se pro to dá dělat? Kde byl na podzim největší problém?
Chyběla kvalita, možná zkušenost. Není to o tom, že by chyběla snaha, nebo že bychom se do šancí nedostávali. Ale na posledních dvaceti třiceti metrech víme, že nám chybí správné řešení jednotlivých situací. Nějaké dobré rozhodování. Kluci jsou technicky kvalitní, ale prostě asi potřebují to rozhodování trochu lepší. Takže je potřeba tohle změnit.
Vy s Lukášem Zoubelem patříte k nejstarším a zároveň nejzkušenějším jihlavským hráčům. Poslouchají vás spoluhráči?
Jo. Myslím, že kluci jsou v tomto v pohodě. Vědí, že nějaký názor na fotbal máme, poslouchají, snaží se. Ale prostě to někdy nevyjde. My taky děláme chyby, snažíme se naopak naslouchat my jim, když nám něco řeknou. Myslím, že to mezi námi funguje. A je to v pořádku.
V minulosti jste mi říkal, že jako kapitán se projevujete až v kabině. Na hřišti za vás musí občas křiknout právě Lukáš Zoubele. Máte ty role takto nastavené?
Já myslím, že ano. Zub je povaha, která dokáže trošku více seřvat, než to dělám já. Já to mám takové, že vybuchnu jen jednou za čas. Takže to pak ode mě kluci nečekají, že se něco takového stane. Snažím se je více povzbuzovat než na ně křičet. Máme to se Zubem tak trošku rozdělené: on je ten zlej a já hodnej policajt. (usmívá se)
