Rozhodčí na letošním mistrovství oblékají dresy v designu jednoho ze sponzorů, takže jejich trikoty připomínají obaly na bonbóny. Nejen díky tomu jsou na hřišti okamžitě vidět.
„Letos je cílem připravit nejlepší šampionát, jaký kdy byl, a to i z hlediska rozhodování zápasů. Na tom pracujeme my i organizátoři. Máme perfektní podmínky; masáže, servis na hotelu, transport. Nemusíme se starat o nic,“ vypráví Vlastimil Šolc, polovina českého rozhodcovského páru ve Finsku.
S kolegou Jakubem Furmánkem tvoří dvojici už čtrnáct let. Dvakrát si vyzkoušeli pískání ve švýcarské lize a dvakrát dostali důvěru na juniorském mistrovství světa. Na vrcholném turnaji dospělých mají premiéru letos.
„Pro mě je vrcholem každý zápas, i třináctého se čtrnáctým v lize,“ usmívá se Furmánek. „Ale ano, v Helsinkách jde o dosavadní vrchol mé jednadvacetileté kariéry,“ přikyvuje.
Český rozhodčí Jakub Furmánek.
Dosud byl na šampionátech, pokud se konaly v Česku, členem organizačního výboru. Například před třemi lety v Praze byl garantem připravenosti hrací plochy.
To Šolc má s velkým florbalem zkušenost přímo z hřiště. Jako třetí brankář by u toho, když reprezentace v roce 2004 vybojovala stříbro. „Došli jsme do finále a tam jsme sehráli důstojný zápas se Švédy. Tehdy jsem byl vyjukaný třetí gólman, florbal se od té doby strašně posunul. Cením si obojího; jak mít medaili, tak být mezi top rozhodcovskými páry na této akci,“ srovnává.
Nyní se s kolegou Furmánkem snaží stejně dobrý dojem zanechat při rozhodování zápasů. Dosud jich dostali svěřených šest, přičemž pískali i zápasy Švédska a Finska.
Nebylo vyloučené ani to, že se s nimi potkají i dnes během finále. Rozhodčí ze zúčastněných zemí jsou mimo hru, což jejich šance zvyšovalo, nakonec podle informace iDNES.cz dostala přednost dámská dvojice ze Švýcarska.
Český rozhodčí Vlastimil Šolc.
„Pro nás je největší ocenění, že jsme tady. Jestli budeme pískat finále my nebo někdo jiný neřešíme. Celý rozhodcovský sbor jsme tady jako jeden tým, věříme našemu managementu, a ten vybere ty, které bude považovat za nejlepší,“ říká Furmánek.
Zážitkem je i Thajsko - Singapur
O rozhodčích na mistrovství světa nemluví vyslanci českého florbalu jako o jednom týmu náhodou. „Stejně jako se na svoje zápasy připravují týmy, tak i my máme večer mítinky, kde s kolegy rozebíráme hráče, sdílíme navzájem zkušenosti z ligových soutěží, měníme si reference, a pokud nějaký tým neznáme, dostaneme o něm velmi dobré informace. Tak víme, co čekat,“ oceňuje Furmánek.
Evropským rozhodčím se to nejvíc hodí před zápasy „exotických“ zemí. Jít řídit utkání Thajska nebo Singapuru pro ně může představovat zapeklitou výzvu.
„Zmatek může nastat i v zápase tradičních zemí, i tam jsou žhavé momenty. Pokud jdete pískat týmy, u nichž jde florbal teprve nahoru, můžete očekávat neočekávatelné. Situace, jaké za celou kariéru nezažijete. I to je dobrá škola,“ přiznává Furmánek.
Právě zápas Thajsko – Singapur dostali pražští arbitři na starost během bojů o konečné umístění. Rozdali sedm menších trestů a jeden pětiminutový, což je na mezinárodní úrovni velké číslo.
„Nejvíc mě vyhecují vypjaté zápasy, a takový byl i tento. Lítalo to, emoce neuvěřitelné. Oba to prožívali jako derby, pro ně to bylo jejich Švédsko – Finsko. Musíte dupat naplno,“ ohlíží se Furmánek.
Ačkoliv má na utkání přípravu, připouští, že stejně první minuty na hřišti věnuje důkladnému sledování hráčů, aby se naladil na jejich pojetí hry. „Ono by to bylo stejné, kdyby mě v Česku poslali na národní ligu, kde bych mančafty neznal,“ dodává.
Na bitvu Thajska proti Singapuru si bude i Šolc pamatovat jako na nezvyklou zkušenost. „Jakmile týmy neznáte, jdete do zápasu s čistou hlavou,“ říká. „Týmy tzv. druhého sledu se posunuly kupředu, pracují na sobě a navíc má jejich hra jinou energii. Jejich hráči všechno přijmou, jsou velice pokorní, užívají si účast na šampionátu. Pokud faulují, není to nic agresivního nebo záměrného. Spíš nejsou zvyklí, nevědí, jak k soubojům přistupovat, a fauly dělají v zápalu hry. Po každém zápase přijdou a poděkují. I pro nás je to pak zážitek,“ vypráví Šolc.
Šolc se do branky vracet nechce
Příprava na mistrovství světa začala pro české rozhodčí s několikaměsíčním předstihem. Na tom, aby byli všichni „na jedné lodi“ a stačili si do povědomí dostat požadavky na posuzování zákroků, se pracovalo i během juniorského mistrovství v Brně. Následovaly i videokonference. Cílem je sjednotit metr, aby každý zápas nevypadal jinak.
Během turnaje se pak „ladí forma“ na každý další den. „Nakoukáváme videa, díváme se na kritické momenty, říkáme si, proč se rozhodlo to či ono, proč se aplikovalo které pravidlo. Do přípravy na utkání pak patří i fyzická příprava, kterou má z nás dvou raději Vlasta,“ směje se Furmánek.
Zatímco hráči občas reptají, že je česká soutěž nepřipraví na tempo mezinárodních zápasů, rozhodčí se cítí nachystaní – na rozhodování.
Pokud by během mistrovství došlo na vložený zápas mužů s píšťalkami, jako mají svoje utkání novináři, možná by se Furmánek s Šolcem na plochu nehrnuli.
„Byl bych opatrnější, abych se nezranil. Dřív jsem jako člen organizačního výboru hrával media matche a vždy jsem si je užil,“ říká Furmánek.
Šolc, dříve brankář pražských Bohemians, jehož hráčská „registračka“ byla vyřazena v roce 2010, je na tom podobně. „Co jsem začal pískat tady s Kubou, zahodil jsem svoje gólmanské věci pryč. Ani mě to neláká. Mám svoji práci, tři děti, není čas jít si zahrát jen tak,“ připouští.
