Ve středu nastoupil za Sokolov, týmu pomohl k vítězství 3:0 nad Frýdkem-Místkem a na ledě strávil přes 17 minut. Hokejový zápas přitom odehrál naposledy 8. března 2017 za americký tým Stockton Heat v AHL.
Teď bydlí na západě Česka, dočasně si pronajal byt v Karlových Varech. „Naštěstí ne někde blízko Thermalu, kde se pořádá filmový festival, tak to není taková darda,“ zasměje se. Stejně jako ještě mnohokrát v průběhu rozhovoru.
Proč ne přímo v Sokolově?
Kluci tam mají byt od klubu, ale bydlí jich tam víc. Za mnou občas přijede přítelkyně, tak abychom měli nějaké soukromí. Je to kousek, ideální.
Přítelkyně dorazila i na váš středeční zápas, že?
Vidím, že osobní fotografové zaznamenali vše! (smích) Přítelkyně mi je velkou oporou. Vlastně za celou dobu, co jsme spolu, mě zažila jako profesionálního hokejistu jen pár měsíců, ve zbytku času jsem byl... Jak to popsat? Nezaměstnaný. Taky to pro ni asi bylo často náročné, jezdila se mnou po nemocnicích, vozila věci...
Potkávali jste se doma často?
Zase takhle, já si z toho dělám srandu, ale většinu dne jsem se vždycky věnoval rehabilitaci. Dával jsem tomu, co jsem mohl. Určitě jsem neležel na gauči a nečekal, až přijde domů z práce. Často jsme se míjeli.
Koho přemohlo větší nadšení z vašeho prvního zápasu po takové době?
Já se jí pořádně nestačil zeptat, po zápase jsem byl tak unavený, že jsme to nerozebírali. Asi oba stejně. Ona hokej prožívá dost, nerada na něj se mnou chodí, protože se za ni stydím. (smích) Bylo lepší, že jsem nebyl vedle ní, ale na ledě!
A co jste prožíval vy?
Vlastně nevím. Odehrál jsem zápas trošku v transu. Celý den byl náročný, přelívala se nervozita a dojetí, že se konečně vracím k hokeji. Přímo na ledě už mi to tak divné nepřišlo, neměl jsem moc času jásat, že jsem zpátky. Těžko se mi to hodnotí, párkrát jsem se pořádně zadýchal, ale to se asi dalo čekat. Navíc jsem dostal sedmnáct minut. Když mi trenéři řekli, že půjdu na přesilovku, vykulil jsem oči.
Říkáte, že jste se dojal?
Trochu to na mě lezlo. Celé čtyři roky byly náročné. Kolikrát už vypadalo, že bych se mohl vrátit, a nakonec se přišlo na to, že ne. Prožil jsem spoustu fází, kdy jsem nevěděl kudy dál a co s tím dělat. Vzadu v hlavě jsem pořád věřil, že se to povede, takže dojetí plynulo z toho. Cítil jsem k návratu velkou pokoru.
Když jde hokej do ústraní. Chci vůbec dál hrát? ptá se český talent |
Právě, blízko jste byl už několikrát...
Mně už to pak bylo trapný, všichni se ptali a já říkal, že koleno vypadá dobře. Jenže ono se to pak tolik neposouvalo, často spíš zhoršovalo. Bylo to i v osobním prožitku dost frustrující. Už jsem se v posledním roce zdráhal cokoliv říct, byť právě v poslední době se koleno už jen zlepšovalo.
Co se v těch letech tolikrát pokazilo?
To musím sesumírovat. Po druhé operaci v Kanadě jsem se měl vrátit za rok. Trénoval jsem a ve fázi po operaci je celkem normální, že noha není stoprocentně v pohodě. Tak jsem čekal, až se to zlepší, ale když už jsem měl hrát, pořád to nebylo ono. A tak začalo doktorské kolečko a přišlo se na to, že by to mohlo být šroubem v koleni. Že by se mohl vyndat, a tím mi ulevit od bolesti, co mě limitovala.
Jenže?
Na vyndání jsem šel v Praze a chytil jsem do kolene infekci. Docela dlouho jsem měl v koleni dírku a teklo mi z ní všelicos. Snažil jsem se trénovat a koleno natékalo, až jsem se dostal do Olomouce, kde mi řekli, že v něm mám infekci a že to není sranda. Když mi koleno čistili, tak zase zjistili, že vaz, který operovali v Kanadě, udělali špatně. Takže jsem měl jít po vyléčení infekce znovu na operaci, do toho jsem měl porušenou chrupavku a meniskus. A rehabilitace zase trvala a koleno začalo bolet kolem čéšky.
 |
Jak to?
Přes všechny možné specialisty jsem se dostal na poslední operaci. Kvůli té umělé chrupavce, co se lepí, jsem nemohl hýbat s čéškou, srostla. Až došli k tom, že se srůsty můžou odřezat. Šel jsem, jenže za měsíc po operaci jsem znovu chytil infekci! Tak jsem si to dal celé ještě jednou a teď se konečně povedl návrat. Zkrátka spoustu komplikací.
Nestal se z vás expert-teoretik na kolena?
Dá se říct. Já se v tom snažil nějak odborně nepatlat, to by mi nepomohlo, ale jednu lekci jsem si odnesl. Začal jsem vnímat vlastní tělo a poslouchat ho. Měl jsem v sobě hodně zatlučené, abych ho neposlouchal. Často jsem měl tendenci poslouchat spíš ostatní než sebe, ale to bylo jen a jen moje špatné nastavení. Hodně mi v tom pomohl i můj kondiční trenér Michal Miřejovský.
Co vám tedy řeklo tělo po zápase v Sokolově?
Úplně se mu to nelíbilo. Musím si zvyknout. Jsem trochu potlučený, ale i zdravě unavený, jsem v té příjemné fázi.
Přijelo vás podpořit několik sparťanů: Němeček, Forman, Buchtele a Pavelka.
To bylo krásné. Už jsem jim osobně děkoval, ještě to zopakuju. Moc si vážím, že se vydali na výlet a podpořili mě.
Taky jste s Miroslavem Formanem zažil asi nejlepší pozápasový rozhovor, ne?
Ano, to byl hezký zážitek. (smích) Snad ho znovu nezažiju, v podstatě jsme se jenom smáli.
Pozápasový rozhovor Formana s Přibylem:
️ Když rozhovor po dlouho očekávaném návratu, tak s jedním z nejlepších kamarádů. Míra Forman vyzpovídal Dana Přibyla ihned po vítězném utkání za @hcsokolov! #příbunezastavíš #nezastavíš @telh @chanceliga https://t.co/UUiBloxTwO
Povězte, máte teď v hokeji nějaké cíle?
Mám, ale celá tahle situace mě naučila, že cíle nemají moc cenu. Když všem okolo i Spartě říkáte, kdy chcete hrát, jenže to nakonec nejde... Soustředím se na přítomnost, byť je to obtížnější, protože plánům se člověk nevyhne.
Rozehrát se v Sokolově a zpět do extraligy?
Bylo by to krásné, na Spartě jsme se o tom bavili, ale prognózy jsme nedělali. Záleží, jak budu vypadat, jak to zvládne koleno a vůbec celé tělo.
Nutíte se do trpělivosti?
Je to docela výzva. Zdravotní stav celkem jde, s trpělivostí je to slabší. Byl bych rád, kdyby to bylo hned všechno skvělý.
Když jste hrát nemohl, sledoval jste hokej?
Určité období ano, ale poslední rok vůbec. Snažil jsem se vypnout. Když na hokej koukám, dost ho prožívám, bere mi to spoustu energie, jako bych ho snad sám hrál. Takže jsem v rámci regenerace na stadion nechodil.
Dostáváte od fanoušků a okolí nějaké reakce?
Ano. Těší mě, když vidím, kolik lidí na mě myslí, spoustu lidí volalo i psalo.
