Jaký vztah vás pojí s autorkou knihy?
My se známe s Barbarou poměrně dlouho. Poprvé jsme se viděli v Austrálii po koncertě a ona nás pozvala celou kapelu s manželem do své vily, kde byl připravený takový raut. Strašně příjemné to tam bylo. Bylo teplo, jak to v Austrálii bývá. Byli jsme z půli v baráku, z půli na zahradě, hráli jsme tam na piáno, zpívali jsme písničky. To bylo takové první seznámení.
Byl jste ji poté navštívit u protinožců?
Já jsem byl v Austrálii už šestkrát a pokaždé se s ní vidím, protože oni byli v Melbourne. Proto také vím, že Sydney a Melbourne mají takový zvláštní vztah jako Praha a Brno. Vždycky chodili na náš koncert, pokud jsem jel s Olympikem i když to bylo sólové turné.
V Melbourne je takový speciální klub, kterému se říká Country Club. Nevím proč. Je vlastně československý a chodí tam krajani na koncerty, které tam pořádá můj kamarád Péťa Vítek, promotér, který žije v Sydney. Když jsem byl v Melbourne naposledy, tak si vzpomínám, že tam Barbara byla samozřejmě taky a že se tam dokonce dala dohromady kapela z krajanů, kteří se naučili moje písničky. Hráli jsme to spolu. Tak to bylo moc fajn.
Dovedete si představit, že byste v Austrálii žil?
Já už jsem na to starý asi, abych někde zkusil žít. Ale pravdou je, že se mi tam strašně líbí. Ale jsem čtyřobdobní, mám rád jaro, léto, podzim i zimu a v Austrálii to takto nefunguje. Tak nevím, jestli bych to dal. Když je pořád dlouho teplo, měl bych s tím asi problém. Vždycky potřebuju, aby bylo hůř a pak bylo líp. Já to takhle nějak mám. Ale aby bylo furt dobře? To se mi zdá, že je to nějak proti všem pravidlům. (smích)
Jaký máte jako rocker vztah k literatuře, k četbě? Čtete například autobiografie Micka Jaggera a dalších hudebníků?
Ano. Kiss, Who, Pink Floyd, Beatles, Rolling Stones, Keith Richards všechno to mám. Mám strašně moc velkou knihovnu. Dostávám to většinou k Vánocům. Když něco vyjde, tak si o to řeknu, aby mi měli co dát. Jinak k Vánocům převážně nic nechci.
Mám rád autobiografie. Musím říct, že pokud to píše ten člověk sám, tak mi to vyhovuje víc, než když to někomu diktuje a on to umělecky zpracuje. Protože vždycky je to pak takové vyžehlené. Chybí tam to brutální jádro, které dělá toho člověka člověkem, je z toho takový plakát a to mi moc nevyhovuje.
Doufám, že si Barbara nebrala servítky. Já jsem napsal svůj vlastní životopis, knížku, která se jmenuje Dávno. Tam jsem na sebe řekl věci, které bych normálně řekl jenom pod trestem smrti. Ale nestydím se za to a ta knížka má tím pádem jiné grády.
Je to pro vás pak úleva? Protože po vydání už na vás nemůže nikdo nic vytáhnout.
Přesně tak. Četl jsem knížky od kolegů, kteří se tam udělali tak dobrý, že jsem jim říkal: Hele, jdi s tím do háje! Takovej ty nejseš. Některé historky jsem znal a tam byly popsané jinak, v jeho prospěch a to se mi nelíbilo. To je obrovská výhoda, že to člověk vezme na sebe a neočekává úder z druhé strany. Říká se tomu, že se bere vítr z plachet.
Oni se kolikrát rockeři nebojí popsat ani sexuální zkušenosti a bujaré večírky.
(smích) Tomu jsem se většinou vyhnul. Protože ta knížka je poměrně útlá. To by docela nabobtnala, tak jsem to tam nehrnul tímto směrem. Šlo hodně o rodinu, zabýval jsem se spíš svým soukromým životem než Olympikem. Protože o kapele jsem napsal jinou knížku, kde jsem se jí zabýval, a tam zase jsou ty večírky, řekněme ještě pořád horké. Ještě by to možná některé manželky třeba neskously. Tak jsem to radši nechal.
Jaké jsou plány kapely Olympic na rok 2022?
My máme plány hlavně to nezabalit. (smích) To je takový zásadní plán, prostě hrát. Víte, to se špatně vypráví a občas dostanu i takový úder ve smyslu: Už se na to vykašli, dědku! Ale já se na to nemůžu vykašlat. Mě to prostě hrozně baví, mě to nevysiluje, mně to nedělá nic špatného, mně to dělá jenom pozitivní věci. Proč bych se toho ksakru zbavoval?
To je moje největší trauma, až to fakt nepůjde, až mi odejdou šlachy nebo hlas, tak to asi fakt urychlí můj konec. Protože to já ani nebudu mít co dělat. Já potřebuju takovouto práci. A kór práci, která mě tak strašně baví.
Čili Olympic v roce 2022 oslaví šedesátiny, ale určitě to nezabalíme. Budeme pokračovat, oslavíme to už určitě v Lucerně, bude to takový pohodový koncert. Možná dva, tři, nevím ještě, kolik jich budeme schopni vyprodat. Rozhodně u toho bude nějaká televize a užijeme si to. Jinak ještě kromě toho vydáme desku, která bude pokračování Kaťat a já vydám na jaře desku ke svým osmdesátinám, kterou v pondělí začínám natáčet.
15. dubna 2021 |