RECENZE: Kings Of Convenience jsou stále křehcí a melancholičtí

V klidu a tichosti se po dvanácti letech s novým albem Peace or Love vrátila norská dvojice Erlend Øye a Eirik Glambek Bøe, tedy Kings of Convenience. Důkaz, že v Bergenu nevznikaly jen pekelnické blackmetalové kapely.

Dvojice Kings Of Convenience | foto: Profimedia.cz

Neměli-li jste s Kings of Convenience dosud co do činění, vězte, že tahle dvojka svým způsobem navazuje na tvorbu Simona a Garfunkela. Podobná nálada písní, akustické kytary, lahodně se proplétající dvojhlasy a přirozeně plynoucí melodie. K tomu notný kus severské melancholie. Peace or Love se nijak zásadně neliší od předchozích alb Quiet Is the New Loud nebo Riot on an Empty Street. Mimochodem, málokdo má tak dokonale výstižné a zároveň nenásilně vtipné názvy alb jako tihle dva. Znamení toho, že až tak vážně se Kings of Convenience neberou.

Velkou předností jejich hudby je zmíněná přirozenost – samozřejmost, s jakou ti dva sypou z rukávu jednu melodii za druhou, je opravdu obdivuhodná. Mezi jedenácti skladbami nefiguruje ani jedna vycpávka, prakticky na jakoukoliv ukážete, může být tou nejlepší z desky. V případě takto komorní desky záleží skutečně jen na osobních preferencích. Dalším plusem je civilnost, s níž Kings of Convenience k hudbě přistupují.

Peace or Love

75 %

Kings of Convenience

Nevznášejí se kdesi v oblacích, nehrají si na osudově zadumané intelektuály, prostě „jen“ hrají a zpívají, jako jiní dýchají. Ladně se pohybují mezi několika žánry, zabrousí třeba i do samby či bossa novy, slyšíme smyčce a další nástroje. Ve dvou písničkách hostuje zpěvačka Feist, přičemž i její hlas zapadá přesně do celkové nálady desky.

Je znát, že Kings of Convenience milují hudbu 60. let, místy jako kdyby si vzpomněli na psychedelicko-akustické období Pink Floyd z období alb Meddle či soundtracku More.

Severský přístup k hudbě je osobitý, což se týká i vzpomínaného black metalu. Kings of Convenience, samozřejmě stojí na straně světla, nikoliv tmy. Nabízí se srovnání s dvojicí Röyksopp, s níž Erlend Oye v minulosti na několika albech spolupracoval. Samozřejmě u Röyksopp jde v prvé řadě o elektroniku, ale pokud bychom jejich písničky zahráli na akustické nástroje, zněly by podobně. Jde o stejný kadlub, zadumanou atmosféru rozlehlých plání pokrytých lesy, sněhem a ledem.