Jaký byl váš rok v koronakrizi?
Jsem každopádně rád, že jsem ho přežil. To je asi to nejpodstatnější, co bych chtěl říct. Ten rok byl, anebo možná ještě pořád je, v něčem obrovsky zvláštní. Člověk najednou objevuje to, na co by jindy neměl prostor. Já jsem se například pustil do spousty různých projektů, u kterých jsem ani nepočítal, že je vůbec kdy začnu. Ale zároveň společně s tou tragédií, kterou to nese, dává tohle období člověku určitou příležitost víc přemýšlet.
Spousta lidí řeší, čím se zabavit, vy jste jim v tom přemýšlení trochu pomohl…
Hrou, která se jmenuje Covid-19: Jsme v tom spolu, ksakru! Odkazuje na covid a na celou pandemii. Ale nedělá si z ní rozhodně legraci. Je to spíš určité odlehčení celé té situace, která je dost těžká. Vůbec ji v té hře nebagatelizuji, ba naopak. Vycházím z principu, který už kdysi začal Charlie Chaplin, když natočil Diktátora. Že zlo je třeba zesměšnit. V tu chvíli ztrácí svou moc.
V téhle hře je úkolem zneškodnit coviďáka a vyhrát nad pandemií. Vzniklo to v mé hlavě někdy minulý říjen, kdy jsem si říkal: už je to fakt nesnesitelné, pojďme ten covid konečně porazit. Jel jsem zrovna na chalupu, kde rádi s kamarády hrajeme deskovky. Přizval jsem k přípravě Nikol Klevcovovou, Honzu Mouchu a Přemka Ponáhlého a v téhle úzké skupince lidí jsme to celé dovymysleli.
Nepůsobíte jako člověk, který by hodiny seděl s ovladačem na gauči. Tak se vás asi ani nebudu ptát na to, kolik seriálů jste za uplynulý rok viděl…
Pozor, já jsem velký seriálomilec. Miluji seriály, zbožňuji nové seriálové hity i filmy, jsem také například velký fanda hororů, což o mně ne úplně každý ví. Viděl jsem snad všechno možné, co vyšlo. Zvlášť proto, že jsem na přelomu roku chytil covid, zaplaťpánbůh to mělo relativně mírný průběh.
Dal jsem si tehdy za úkol, že abych se kvůli covidu nedostal do určité deprese jako někteří pacienti, což se mi začalo maličko dít, tak jsem začal sledovat všechny možné komedie, které jsem buďto znal, nebo nově objevil. Viděl jsem toho opravdu mraky a řada těch seriálových produkcí mi přišla fantastická. K některým se vracím, jako třeba Koruna, to je prostě dokonalé.
V době pandemie se vám povedlo zhubnout, ačkoliv spousta lidí v posledním roce naopak dost přibrala. Jak jste to dokázal?
Já jsem takový jo-jo maker. Mám to takové tam a zpátky ty kila. A nějak to zásadně neřeším. Ale díky tomu, že jsem uvolnil kariéru od hraní ve filmech a seriálech, tak se nemusím zas až tak moc hlídat. Držím se na mých standardních devadesáti kilogramech a nějak to zásadně neřeším. Na co mám chuť, to si dám. Snažím se nějak zásadně nepřežírat. Holt když je někdy chuť a to bílé lákadlo mě vábí, tak v noci otevřu ledničku a něco hezkého tam obvykle najdu.
Když už nevíte, jak před foťákem pózovat, hoďte tam Jacksona na špičkách!
Btw. u @batacesko maj i mokasíny, kdyby to chtěl někdo náhodou imitovat dokonale...✌️
#batashoes #batacesko #spoluprace #sneakers
Vaše žena Taťána Gregor Brzobohatá teď začala pracovat na čokoládách a vy jste jí je prý zakázal nosit domů!
To je opravdu trest. Ty čokolády jsou naprosto úchvatné. Já, který nejím čokolády, jsem se do nich zamiloval. Ale zakazuji jí, aby je nosila domů, protože já naprosto podvědomě do toho šuplíku vždycky jdu, vezmu a otevřu celý ten balíček sedmi čaker. Ona má moc hezky udělaný koncept a ta čakra je geniální. Takže já se zharmonizuji kompletně všemi čokoládami a hned mi stoupne cukr.
Co jste jinak doma po dobu koronakrize začal zkoušet? Sebral jste manželce nějakou kosmetiku, omlazující séra a podobně?
Já jsem prakticky jeden z mála chlapů, který se vyzná v dámské kosmetice. A to díky mojí ženě, protože ona toho má doma prostě mraky. Mě to opravdu docela baví, vždycky večer si třeba na sebe napatlám nějakou masku. Baví mě ten proces, ani kolikrát dost dobře nevím, k čemu je to dobré. Minule jsem si něco napatlal na obličej a Taťánka mi pak řekla, že to je výživové sérum na kořínky vlasů. I takové věci mě vlastně zabavily v průběhu pandemie.
Společně s Taťánou rádi tloustneme, směje se Ondřej Gregor Brzobohatý |
Neprobudil jste se ráno s plnovousem?
Ne, ne. Já mám takový šaolinský vous, že mi to roste na takových malých ostrůvcích.
Jako muž byste mohl zhodnotit účinky té kosmetiky. Je to jen marketing, nebo to opravdu funguje?
Já si myslím, že to funguje. Jsem docela dost senzitivní na kosmetiku, protože jsem alergik, dítě Prahy. Je spousta různých aromat a umělých látek, které se do kosmetiky dávají, na které já automaticky ihned reaguji. Takže ve chvíli, kdy je to skutečně dobrá biokosmetika, nic se mi neděje a cítím se dobře a fajn. Co mě obrovsky baví a na co jsem najel v poslední době, jsou výtažky z aloe vera. To je fakt hodně dobrý!
Nesmíme opomenout, že se z vás stává nová verze Dády Patrasové. Děláte teď hodně i písničky pro děti, je to tak?
Spíš bych řekl, že dělám písničky pro rodiče. V poslední době jsem se párkrát setkal s názorem, že děti blbě usínají, protože k tomu nemají vhodné písničky. Když už jim tedy rodiče přečtou pohádku, ony se dál ošívají a nechtějí spát. Tak mě napadlo udělat hezké ukolébavky. Pěkné, autentické a původní. Napsal jsem jich asi osm, teď to dávám dohromady a rozhodl jsem se, že to vydám. Připravil jsem také knížku Hudbologie, která je o hudbě, a už ji dopisuji. Právě v ní odkazuji také na to, že by rodiče měli svým dětem pouštět hudbu nejen tehdy, když mají maminky děcko v břiše, ale i pak, když se dítě narodí.
Co jste jako malý poslouchal vy? Co vám rodiče pouštěli?
Já poslouchal všechno možné. Táta miloval klasickou hudbu, společně s mámou poslouchali i lidovky, máma zároveň poslouchala nádherné slovenské písničky od Karola Duchoňa a podobně. Od Mariky Gombitové přes Mekyho Žbirku. Měl jsem doma k poslechu pelmel všeho možného. Hudbu jsem miloval odmalička. Bavilo mě ji poslouchat a je pravda, že jsem při ní častokrát i usínal. Dělalo mi to dobře. Myslím, že je to dobrý druh terapie.
Jak často vzpomínáte na svého tatínka Radoslava Brzobohatého?
Velice často, skoro pořád. Navíc mě baví se přehrabovat starými fotkami, já to mám rád. Jsem takový trochu nostalgik a melancholik zároveň, takže často, rád. A mnohdy je to i vtipné, protože on měl občas takové průpovídky, které mi dodnes zůstávají v hlavě a často je na všechno možné aplikuji.
Slavné filmové páry: Charismatický tvrďák Brzobohatý odešel od Bohdalky |
Které to třeba jsou?
Jedna je taková obligátní, to všude stále opakuji. To je „Jen se neposrat!“. A právě to lze aplikovat jak sám na sebe, tak na to, co se ti v životě děje, to je asi jedna taková z těch nejstěžejnějších. A pak jsou to takové různé přístupy k životu. Některé jsou ještě sprostší, než byla ta předchozí, a jiné jsou spíše takové filozofičtější.
Myslíte někdy na to, že jste třeba právě ve věku, kdy váš táta něco konkrétního točil, a dáte si vaše fotky vedle sebe?
Řeknu si v takovém případě, že bych s tím svým tělem měl sakra něco dělat! Občas, když jsem trochu při těle… Protože když jemu bylo osmatřicet, tak točil Rodáky a tam tedy vypadá úplně fantasticky. Vysekanej, vyžehlenej… A to se mi zrovna úplně nepovedlo. (smích) Ona byla ta pandemie, tak jsem si tak nějak trochu povolil pásek. Ale ne, to si samozřejmě dělám legraci.
Myslím si, že máme takové podobné milníky v našich životech. Když mně bylo jako jemu, on natočil Rodáky a já jsem měl za sebou taky jeden velký projekt – Legenda jménem Holmes, můj první velký muzikál, který jsme premiérovali v Divadle Karlín. Tak to je pro mě taková velká důležitá meta. V něčem si s tátou možná podobní jsme. Rozhodně bych nechtěl jít v jeho šlépějích, co se manželství týče. (smích)
Jaké byste si přál léto 2021?
Přál bych si, aby bylo ze všech stran zodpovědné. To je podle mě to nejdůležitější. Ta zodpovědnost nám občas trochu chybí. Zodpovědnost k nám samotným, k tomu, jaká ta situace je a jak nutné se k ní postavit a vlastně se trošku vyvarovat nějakých zbytečných euforií a extrémů a přistupovat ke všemu svědomitě. Samozřejmě se ta zodpovědnost týká všeho možného. Není jen v tom morálním kodexu, ale i o tom si dokázat věci pořádně užívat. Přeji si, ať je to léto 2021 pro všechny zdravé.
28. února 2020 |
