„Jde o to, že žiju život úplně normální mámy. Snažím se co nejlíp dělat politickou práci – podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. A na slušnou žádost o stažení lži prostě přijde stupňování útoku. Mně psala spousta cizích lidí ošklivé nadávky. Nechci to opakovat, jsou to sprosťárny. Spousta lidí psala výzvy k zabití veřejně po internetu. To nejsou normální věci a nemůžeme dopustit, aby se to dělo,“ vypověděla nedávno u soudu pirátská poslankyně Olga Richterová.
Ta totiž čelila nenávistím útokům na sociálních sítích. Aktivistka Nela Lisková v roce 2019 totiž sdílela opakovaně smyšlený výrok pirátky týkajících se volných bytů pro migranty. Případ se dostal až k soudu, Richterová totiž žádá omluvu a přes půl milionu korun.
Na nechutné vulgární útoky na sociálních sítích si stěžuje další politička |
Že takový případ není ojedinělý, potvrdila také předsedkyně TOP 09 Markéta Pekarová Adamová, která Richterové vyjádřila podporu a uvedla, že i ona je takřka denně terčem vulgarit toho nejhrubšího zrna.
„V řetězových e-mailech už ke mně doputovalo pár mých údajných výroků, které jsem ale nikdy neřekla ani nenapsala. Občas mi je někdo pošle s dotazem, zda je to skutečně pravda, takže mám možnost to vyvrátit. Většina lidí, co vidím, to však bez dalšího ověření šíří dál,“ uvedla Pekarová Adamová pro iDNES.cz.
Jak vyplynulo z ankety iDNES.cz, nejde přitom jen o dvě výše zmíněné političky. S urážkami nebo se sdílením nepravdivých výroků se setkávají i další ženy ve Sněmovně, v Senátu či v Evropském parlamentu.
„Panebože, ty si pi*a už od pohledu, ale nejspíš to bude pravda. Pirátskou stranu je třeba vymazat ze světa politiky. Vy jste jak z*urvená sekta běžte obcovat s těma vašima uprchlíkama, vy frigido.“
Ukázka jedné z nenávistných zpráv, kterou dostala europoslankyně Markéta Gregorová
„Je to prakticky denní chleba, který začal již před vstupem do funkce, v kampani,“ popsala pirátská europoslankyně Markéta Gregorová. Nenávistné zprávy podle ní přichází k čemukoli, čím se zrovna zaobírá. „Urážek na to, že jsem žena, se mi dostává výhradně na Facebooku, a výhradně pokud něco okomentuji či se vyjádřím tam, kde převládá určitá skupina lidí,“ dodává.
S nenávistnými zprávami se potýká také pirátská senátorka Adéla Šípová. „Poprvé jsem se s tímto jevem setkala v rámci předvolební kampaně vloni. Od té doby se to tu a tam zopakuje. Poslední mohutná vlna následovala poté, co byly zveřejněny výsledky průzkumu mínění týkajícího se volebních predikcí. Pirátská strana dle nich poráží hnutí ANO. Ihned poté byla opět zrecyklována jedna fotomontáž s vyjádřením k uprchlické krizi. Do pár minut byly moje schránky zaplněny nenávistnými maily,“ popsala.
Jeden z nenávistných e-mailů, které dostala pirátská europoslankyně Markéta Gregorová.
„Nejmasivnější to bylo před evropskými volbami, kdy konkurence hledala něco, co by za pět let mého působení v Evropském parlamentu mohla použít proti mně,“ popsala europoslankyně za KSČM Kateřina Konečná. Hnutí SPD podle ní tehdy rozšířilo lež, že hlasovala pro přijímání migrantů.
Podle politologa Jana Kubáčka by se každý, kdo vstupuje do politiky, měl připravit, že se něco takového stane. „Je to smutné, ale je to tak,“ popsal. Podle něj se v posledních letech i vinou sociálních sítích zvedla míra tolerantnosti vůči vulgaritám, zastrašování a útokům.
„Ve srovnání s jinými státy to vnímáme hodně liberálně a svobodomyslně. Už nám to udělalo i spoustu problémů, protože to funguje jako návodné chování. Proto i tento soudní proces považuji za poměrně zásadní a průlomový,“ uvedl s odkazem na soudní proces Richterové s Liskovou.
17. března 2021 |
Vyrvat dělohu z vagíny
Nejde přitom jen o to, že se rozšíří falešný výrok političek či politiků. Ale i o to, co tento výrok způsobí: záplavu nenávistných zpráv. Podle oslovených političek jich chodí denně a počítají se až do řádu tisíců. Lidé je dotyčným adresují na Facebooku, přes e-mail, a pokud mají Instagram, Twitter či YouTube, tak i přes ně.
„Dostala jsem už nepočítaně výhrůžek a urážek. Od těch marginálních až po ty opravdu vážné. Forma je různá. Od anonymních dopisů psaných na stroji, vystřihovánek z novin, samozřejmě nejsou výjimkou ani e-maily, SMS, komentáře na sítích,“ popsala starostka Prahy 2 a poslankyně ODS Jana Černochová.
„Vyhrožovali mi uříznutím hlavy, vyrváním zaživa dělohy z vagíny a podobnými nechutnostmi. Výjimkou nejsou ani přání smrti a různých nemocí. Jednou mi přišla poštou i nábojnice v době, kdy jsem na Praze 2 likvidovala herny.“
Jana Černochová
Lidé zároveň političkám nevyčítají jen to, co udělaly nebo neudělaly, ale také jejich vzhled a to, že jsou ženy. „Někdo má potřebu komentovat, jak vypadám, jiný mi radí, ať se vrátím k plotně,“ popsala europoslankyně z hnutí ANO Dita Charanzová.
„Je to zajímavý fenomén. Urážek na to, že jsem žena, se mi dostává výhradně na Facebooku, a výhradně pokud něco okomentuji či se vyjádřím tam, kde převládá určitá skupina lidí. Pak obdržím nálet osobních zpráv i komentářů, které útočí pouze a jen na mé pohlaví, nikoli na to, co jsem řekla, či co představuji,“ poznamenala pirátka Gregorová.
Výhrůžky na denním pořádku
Jak popsala ředitelka Fóra 50 procent Veronika Šprincová, přestože vulgárním útokům a obtěžování čelí i muži, u žen má jinou dynamiku: „Často se opírá o vzhled, ať už je jakýkoli. Často je jim vyhrožováno znásilněním a výhrůžky násilím či smrtí bývají rozšiřovány i na jejich děti,“ popsala.
Obdobný názor má i politolog Kubáček. Podle něj političky dostávají často mnohem vulgárnější zprávy a komentáře. A také mnohem častěji než muži-politici.
„Vůči ženám jsou urážky kuriózně hrubší, protože autoři komentářů vědí, že mohou zastrašovat bezpečím jejich nejbližších, míra odolnosti u žen je nižší. Autoři vědí, že jsou úspěšnější. Využívají toho, kde mohou se ‚napást‘. Proto velice rádi útočí i na starší lidi, obecně na ženy, zastrašují i děti. A nejde jen o političky, ale i manažerky, lékařky, ženy, které vystupují ve veřejném prostoru,“ vysvětlil.
Tolik nenávisti jsem ještě nezažila, rozplakala se u soudu politička |
Slova Šprincové i Kubáčka potvrzuje například poslankyně Kateřina Valachová (ČSSD), která dostala následující zprávu:
„Přeji Vám jen to nejhorší v životě, přeji Vám, aby jste se musela dívat, jak se vám trápí v nemoci děti a vy nemůžete udělat vůbec nic proto, aby jim bylo líp. Jste jen obyčejná svině... (uvedeno v přesném znění, pozn. red.)“ Jak Valachová podotýká, z hlediska nenávisti by takovou zprávu označila za standard. „Jsou i horší zprávy,“ dodává.
To dokazuje například šetření Meziparlamentární unie z roku 2016 o sexismu, obtěžování a násilí na ženách v politice. Z něj vyplývá, že se jedná o velice rozšířený, avšak stále tabuizovaný problém.
„Obtěžující chování přichází jak ze strany politiků, tak ze strany veřejnosti – typicky právě na sociálních sítích. Vzhledem k tomu, že neexistuje dostatek mechanismů, jak takovému chování předcházet či jej řešit, ženy jej velmi často, v zásadě ve většině případů, nenahlašují,“ okomentovala Šprincová.
Reagovat, nereagovat?
Zůstává otázkou, zda je lepší na nenávistné zprávy a komentáře reagovat, nebo je raději nechat být. Podle Kubáčka by političky neměly váhat v situacích, kdy jim lidé vyhrožují útoky na jejich rodinu. V takových případech by se podle něj měly obrátit na policii.
„Nereagovat, nedávat jim další pozornost. V momentě, kdy mají komentáře a zprávy formu cíleného zastrašování, tak tam se opravdu vyplatí jít okamžitě cestou policie a prošetření. Čím více se s nimi dohadujete, tím více jim dáváte prostoru, vážnosti a pozornosti a tím jim vlastně nahráváte,“ poznamenal.
„V souvislosti s obtěžujícím chováním vůči ženám je potřeba brát jejich zkušenosti vážně, snažit se pochopit důvody, proč je pro ně často obtížné tyto případy nahlašovat,“ apeluje Šprincová.
Násilí na političkách v parlamentech zemí EU
Zdroj: Výzkum Meziparlamentární unie z roku 2016 |
Političky většinou nenávistné zprávy a komentáře přijaly jako součást své práce a neřeší je, na vulgarity a nadávky neodpovídají. Shodují se však, že na slušné a konstruktivní komentáře a zprávy většinou reagují. Jak podotýká Gregorová, číst například všechny komentáře na Facebooku by se nedalo psychicky vydržet.
„Nenávistné a vulgární zprávy obvykle ignoruji, snažím se věnovat čas tam, kde to má smysl,“ shrnuje převažující postoj Pekarová Adamová.
Stejný přístup má také místopředsedkyně Evropské komise Věra Jourová. „Snažím se tyto maily rozdělit do dvou kategorií. První jsou čisté zlo, jsou osobní a obsahují výhrůžky, někdy i výhrůžky smrti. Na ty rozhodně neodpovídám.“
Druhá skupina podle ní obsahuje drsnou kritiku, zklamání nebo rozčarování, že snad něco takového mohla říci.
„Této skupině pisatelů se snažím odpovědět a navázat řeč, někomu jsem i volala osobně. Snažím se věci uvádět na pravou míru. Občas se objeví i urážky typu ‚dlouhé vlasy, krátký rozum‘, ale všichni víme, že měla Libuše pravdu,“ uvedla.
„Lidi blokuji, jen když se útoky stupňují,“ popsala ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová (ČSSD). Za všechny uvedla jednu zprávu, která jí přeje hned pět způsobů smrti: „Kupte si prosím igelitový pytel, požádejte souseda ať vás tam nacpe, nejdříve, než vás zastřelí, utopí v rybníku, oběsí na stromě a dvakrát přejede autem!“
Bez širší veřejné diskuse podle Šprincové lze změnu očekávat jen stěží. „Ovšem je potřeba ji vést věcně, na základě dat a ověřených informací a s přihlédnutím ke zkušenostem lidí, kteří se terčem obtěžování stali – ať již v reálném životě nebo online,“ dodává.
Jak podotýká, anonymita sociálních sítí v žádném případě není důvodem k tomu, abychom lidem, s nimiž třeba nesouhlasíme, vulgárně nadávali nebo dokonce vyhrožovali. Tematizaci by podle ní pomohla ratifikace Istanbulské úmluvy.
„Podobně jako v případě jiných nerovností mezi muži a ženami i zde platí, že nástroje, jak problém řešit, jsou vcelku známé a v mnoha zemích úspěšně fungují, chybí nám však politická (a společenská) vůle k jejich zavádění,“ uzavírá.
