Nositel Nobelovy ceny za mír z roku 1990 se stal oblíbencem Západu i nadějí Východu, doma si respekt nezískal. Pro mnoho lidí více než návrat vytoužené svobody znamenaly jeho reformy zdražování i ztrátu jistot a mnoho Rusů mu nemůže dodnes zapomenout rozpad Sovětského svazu.
Bývalý šéf stavropolských komunistů Gorbačov se do Moskvy propracoval v roce 1978 a postupně to dotáhl až do politbyra. Volbě Gorbačova generálním tajemníkem ÚV KSSS předcházela tři rychle po sobě jdoucích úmrtí předchozích vládců. V listopadu 1982 zemřel Leonid Brežněv, v únoru 1984 Jurij Andropov a v březnu 1985, den před volbou Gorbačova, zemřel Konstantin Černěnko. Asi nejvážnějším soupeřem mu byl ve volbě generálního tajemníka strany šéf moskevských komunistů Viktor Grišin.
K vítězství pomohlo Gorbačovovi podle historiků několik faktorů. Jedním z nich bylo, že měl podporu u tehdejšího ministra zahraničí Andreje Gromyka a šéfa obávané tajné služby KGB Viktora Čebrikova. Stála za ním údajně také vlivná skupina šéfů oblastních výborů. Gorbačov tehdy také působil jako „zjevení“ díky svému věku. Bylo mu sice 54 let, mezi tehdejší nomenklaturou však byl „mladíkem“.
Během prvních deseti měsíců po nástupu Gorbačova odešly z vysokých funkcí desítky ministrů a oblastních tajemníků strany. Začala modernizace hospodářství, disidentu Andreji Sacharovovi byl na Gorbačovův pokyn povolen návrat z vyhnanství do Moskvy a propuštěni byli i další disidenti. Se svým ministrem zahraničí Eduardem Ševardnadzem Gorbačov odstartoval dějinné změny v sovětské diplomacii.
Merkelová ocenila Gorbačovův přínosGorbačovovi k jeho devadesátinám poblahopřála německá kancléřka Angela Merkelová. „Váš slavnostní den ráda využívám jako popud k tomu, abych vám ještě jednou poděkovala za vaše osobní nasazení pro pokojné překonání studené války i dokončení německé jednoty," napsala kancléřka v blahopřejném telegramu. „Váš důležitý příspěvek ke znovusjednocení ve svobodě zůstává v Německu nezapomenut stejně jako vaše trvalé osobní úsilí o přátelské vztahy mezi našimi dvěma zeměmi," uvedla dále. Gorbačov se podle ní může na své životní dílo ohlížet s hrdostí. |
V roce 1988 odmítl Brežněvovu doktrínu o omezené svrchovanosti socialistických zemí, což bylo krokem k zániku socialistického bloku, a Moskva přestala podporovat různé režimy či povstalecká hnutí po celém světě. V únoru 1989 byl ukončen odsun sovětských jednotek z Afghánistánu.
Perestrojka (přestavba) a glasnosť začaly pronikat i do tehdejších satelitů SSSR. Již koncem roku 1986 se Gorbačov vyslovil proti monopolu politických stran a o rok později odsoudil výlučnost jakéhokoli státu uvnitř socialistického bloku. V takové atmosféře navštívil v dubnu 1987 Prahu, ale návštěva tehdy ještě nesplnila očekávání. Gorbačov se totiž nevyslovil k událostem roku 1968, jak mnozí očekávali.
Také vztahy s USA se začaly oteplovat: po jeho setkání s Ronaldem Reaganem v říjnu 1986 v Reykjavíku přijel na Západě populární „Gorby“ v prosinci 1987 na oficiální návštěvu USA, kde byla podepsána mimo jiné Smlouva o likvidaci raket středního a kratšího doletu (INF). Koncem roku 1989 oznámil na Maltě při schůzce s Georgem Bushem konec studené války.
Změny nastartované Gorbačovem pomohly k návratu demokracie do bývalého komunistického bloku a ke změně politické mapy světa a v roce 1990 svět ocenil jeho zásluhy Nobelovou cenou za mír. Cenu Gorbačov přebíral již jako první sovětský prezident, jeho prezidentství však trvalo jen krátce, do zániku SSSR v prosinci 1991. Pro Gorbačova, jehož režim se snažil SSSR zachovat někdy i za cenu krveprolití, to byl trpký konec a politik nakonec pocítil na vlastní kůži pravdivost přísloví o tom, že doma není nikdo prorokem. V Rusku se z něj stal jeden z nejméně oblíbených politiků. Svou roli v tom sehrál i jeho pokus omezit nadměrné holdování alkoholu.
Gorbačov hodil vedení KSČ přes palubu, vzpomíná poradce premiéra Adamce |
V polovině roku 1991 se ještě stal smutným hrdinou neúspěšného pokusu konzervativních sil o puč. V té době byl pučisty izolován na Jaltě, hrdinou dne se stal naopak tehdejší ruský prezident Boris Jelcin. O pět let později se Gorbačov pokusil o návrat, v prezidentských volbách ale získal jen necelé jedno procento hlasů. Poté ještě založil několik bezvýznamných stran a dnes stojí v čele svého výzkumného fondu a donedávna byl pravidelným účastníkem mezinárodních konferencí.
Gorbačov podpořil anexi Krymu jako napravení někdejší chyby sovětského vedení, které poloostrov předalo Ukrajině. Současně odsoudil počínání Západu, který v reakci na anexi uvalil na Rusko sankce. „Uvedeným cílem je potrestat Rusko, ale sankce mají pouze jeden účinek: vzájemné odcizení se zvětšuje...Rusku a Rusům bude znovu přidělena role strašáků,“ varoval před návratem studené války například ve své knize, která vyšla v roce 2019 v Německu a jejíž název je ve volném překladu Co je nyní v sázce. V ní také ocenil vzestup Ruska za prezidenta Vladimíra Putina, kterému ale poradil, aby přemýšlel o budoucnosti.
Gorbačov se narodil 2. března 1931 ve vesnici Privolnoje ve Stavropolském kraji v rolnické rodině. V Moskvě vystudoval právnickou fakultu a od roku 1952, kdy vstoupil do KSSS, trpělivě stoupal po stranickém žebříčku. Věrným průvodcem vzestupy i pády mu byla od roku 1953 manželka Raisa, která vytvořila nový obraz manželky sovětského státníka. V září 1999 zemřela na leukémii. Spolu měli dceru Irinu. V roce 1999 dostal z rukou Václava Havla Řád bílého lva.
16. září 2019 |
