Když se podíváte na extraligovou tabulku, kde jsou České Budějovice s velkou ztrátou poslední, jaké z toho máte pocity?
Důležité je zmínit, že žijeme ve velmi těžké době. Celou sezonu se koukám hlavně na náš tým, každý řeší své problémy. Ale výsledky Budějovic vnímám. Myslím, že kdyby na stadiony mohli chodit diváci, tak to takhle nevypadá. Na projevu jejich hry vůbec není znát, že jsou o hodně bodů poslední. Každý zápas odmakají na sto procent. Dokázali odehrát řadu vyrovnaných utkání s nejlepšími týmy. Letos se nesestupuje, a tak z této sezony mohou čerpat do té příští. A to si myslím, že budou určitě lepší.
Sám si dobře pamatujete, jaké to je, hrát s plnou Budvar arénou v zádech.
Jasně. Ale letos prakticky zmizela výhoda domácího prostředí. Není to sice jen o fanoušcích, ale navazovala na sebe řada detailů, často i kousek štěstí. A to všechno Motoru chybí. I když je fakt, že je to pro všechny stejné. Je fajn a jsem rád, že si extraligu zahráli kluci, kteří si ji loni vyhráli v první lize, protože podávali skvělé výkony. Získali zkušenosti a příští rok půjdou rozhodně nahoru.
Ukazuje se i velký rozdíl mezi extraligou a první ligou? Ten jste si sám vyzkoušel, když jste měl z tehdy ještě prvoligového týmu řadu střídavých startů do extraligových celků.
Je to opravdu veliký rozdíl. Extraliga je víc na očích, hrají ji kvalitnější hráči a mnohdy i cizinci. Hra týmů má větší systém. V první lize se hráči chtějí ukázat, jsou jako hladoví psi, kteří touží urvat svoje místo. Podobný rozdíl je třeba i v zámoří. NHL také není srovnatelná s mládežnickou AHL. Sám jsem si to zkusil, přechod není lehký. Až když je člověk v týmu delší dobu, získá svoji roli a musí se dál zlepšovat, protože konkurence je obrovská. Každý musí také využívat zkušenosti a pilovat detaily, které rozhodují. A pak je tu letos ještě jedna věc.
Jaká?
Covid. Pro každého sportovce je strašně těžké, když na nějaký čas vypadne ze hry. V dnešní době nevíte, koho to kdy potká. Vím, že třeba budějovický Marek Čiliak byl v karanténě asi čtyřikrát. To jsem mu vůbec nezáviděl. U hokeje je to možná ještě složitější než u ostatních sportů.
První vzájemný duel Motoru s Libercem skončil v listopadu vaší výhrou až na nájezdy, když jste v závěru přečkali dlouhé oslabení tří proti pěti a domácí byli víc než rovnocenným soupeřem.
To potvrzuje to, co jsem říkal. Když budu hodnotit knížku podle obalu, nikdy si neudělám subjektivní pohled o obsahu. U Budějovic je to stejné. Kdyby každý sledoval každé utkání, tak vidí, jak kluci makají. Tehdy to byl opravdu vyrovnaný zápas a my ho vyhráli s kouskem štěstí, kdy se ukázal charakter týmu. Příští rok je vidím daleko výš, v jiné části tabulky.
Jaké to bylo, když jste poprvé přijel do Budějovic jako soupeř?
Byl to strašně zvláštní pocit. Vlezl jsem na zimák zezadu od kabin a poprvé jsem nešel doleva, ale doprava, do šatny hostů. Necítil jsem se moc komfortně. Jsou to zkušenosti, jako v celém životě. Dokud si tím neprojdete, nevíte, co vás čeká. Při cestě na rozcvičku to bylo hodně divné, v zápase už to pak je lepší a lepší. Prožil jsem tu sedm let, na které rád vzpomínám. Byla to taková puberta a kousek dospělosti. Tentokrát už to bude asi lepší.
Jsou pro vás zápasy s bývalým týmem prestižnější?
Prestižnější není to správné slovo. Baví mě hokej. Od tří let stojím na bruslích a každý zápas je pro mě prestižní. Chytit puk, to je pro mě jako droga. A to platí vždycky, ať jsem v jakémkoliv týmu. Mám rád týmové úspěchy a neřeším, proti komu hrajeme.
Petr Kváča v českobudějovickém dresu
Ještě krátce k odvetě na libereckém ledě, kde jste naopak dominovali a hladce vyhráli 7:0. Tam byl rozdíl výraznější, že?
Sezona je hodně dlouhá a rychlá. Padesát dva utkání v základní části, často se hraje obden. A některý zápas prostě nevyjde vůbec, někdy se vám povede všechno. A tak to bylo v tom zápase. Roli hraje víc vlivů. Nebyl s nimi kvůli operaci trenér Prospal, někdo mohl hrát v Liberci poprvé. My jsme dali gól ze všeho, na co jsme sáhli.
Alespoň jste si část zápasu zachytal proti bývalému parťákovi Janu Strmeňovi.
Když šel Strmi do branky, tak jsem byl rád. I když mě mrzelo, že se předtím zranil Jiří Patera. Pro gólmana to byl hrozný zápas, do kterého musel naskočit. Už však několikrát ukázal, jak je výborný.
Teď je možné, že si stoupnete do branky proti sobě od první minuty. Těšíte se?
Určitě. A může to být úplně naopak. Jsem rád, že se mu daří a dostává šanci. V úvodu sezony byl na hostování ve Vsetíně, teď odvádí parádní práci. Po zápase to spolu určitě probereme, ale jinak ve sportu musíte zapomenout na kamarádství. Rozhodují detaily a všichni se musíme soustředit na vlastní výkony.
 |
Udržujete kontakt ještě s někým dalším z Budějovic?
Strávil jsem v Budějovicích celkem dlouhou dobu, takže tam mám stále řadu kamarádů. V létě tam trénuji, připravuji se pod Dominikem Kodrasem. Dlouho mě vedl trenér Standa Hrubec, kterému jsem také vděčný, protože mě toho hodně naučil. Ale s Honzou Strmeněm jsem v kontaktu nejčastěji.
Jsou z vás tak velcí přátelé?
Hodně jsme toho spolu prožili. Dva měsíce jsme spolu bydleli na kolejích Pedagog. Když jsme se večer vraceli ze zápasů, tak mnohdy bylo parkoviště zavřené, závora dole. Vrátná spala, tak jsme to objížděli po chodníku, abychom měli kde zaparkovat (směje se). Zážitků máme mnoho. Pak jsme si našli byty vedle sebe a byli jsme sousedi. Hodně jsme se společně nasmáli.
Teď se s Motorem utkáte dvakrát za pět dnů. Co od zápasů čekáte?
To si netroufám odhadovat. Sport je tak krásný a zároveň nepředvídatelný, že to může dopadnout jakkoliv. Ale na zápasy se těším, protože jsme dlouho s Motorem nehráli a zároveň jsem v Budějovicích také nějaký čas nebyl. Věřím, že to budou výborná utkání.
Nicméně vašemu týmu se v posledních týdnech daří a už se prodral do elitní čtyřky. Zaútočíte na titul?
Najdou si lidi, novináři, sázkaři nebo i další, kteří podle jmen a čísel vědí, kdo vyhraje titul. Nějaké předpoklady jsou, každý má svůj názor. Ale já pořád věřím na lidský faktor, tedy že se může stát cokoliv. Budeme se soustředit na každý zápas, necháme v něm vždy maximum a třeba dojdeme až do finále. Jinak o tom nemá cenu přemýšlet. Už teď je každý zápas extrémně důležitý. Všichni máme stejný cíl a uvidí se, kdo dojde až k poháru. Sport je krásný v tom, že nikdy nevíte, jak to dopadne. Kdo by řekl, že Leicester před pěti lety vyhraje titul ve fotbalové Premier League? Nikdo. A v tom je ta krása.
Osobně kralujete brankářům v extralize. Odchytal jste nejvíc minut, máte nejlepší úspěšnost zákroků i průměr gólů na zápas. To potěší, ne?
Čísla nemám moc rád. Někdo to vnímá, já ne. Soustředím se na jiné věci. Chci vždy dát týmu šanci vyhrát, ať už je to 5:4, 10:9 nebo 1:0, a na každý zápas chci být stoprocentně koncentrovaný. Vážím si týmových výher a úspěšných sérií. Čísla brankářů jsou stejně výsledkem hry celého týmu. Jsem vděčný a užívám si šance, které dostávám. Nechci v ničem polevit. Držíme se v popředí tabulky, což je před play off důležité. A věřím, že díky stoprocentní práci můžeme dokráčet k celkovému úspěchu.
