Nouzový stav je mrtev, ať žije nouzový stav! Původní tradiční francouzské rčení provází skon jednoho a nástup nového krále. Stejně tak je vysoce pravděpodobné, že nouzový stav, který v neděli z rozhodnutí Sněmovny skončí, možná už ten samý den vystřídá nouzový stav jiný.
Myšlenka, že by se od pondělí otevřely všechny obchody, školy, sportoviště či restaurace, jakoby se nechumelilo, je totiž nejspíš scestná. Stačí se podívat na čísla nakažených, jejich počty v nemocnicích a rostoucí skóre mrtvých. Otázkou je jen to, jakou cestou k tomu politici dospějí a kterou formu zvolí.
Nouzový stav skončí v neděli, vláda neuspěla. Blatný nastínil černý scénář Bez nouzové |
Virus je tady dlouho – už téměř rok. Stejně tak dlouho trvají více či méně razantní opatření. Od loňského podzimu spíš razantnější. Všichni jsou z toho unaveni. Všichni. Že není život jako dřív, štve nejen majitele a provozovatele dotčených podniků, „běžné“ lidi, kteří nemohou posílat děti do škol či na sportoviště, ale i politiky. Za pár měsíců zemi čekají klíčové volby a kromě řešení covidové situace zatím zoufale nemají žádná témata. Pokud chce někdo zaujmout, bez koronaviru se neobejde.
Tím, že se vše vleče tak dlouho, je situace komplikovanější. Navíc za situace, kdy není vidět cílová páska, nikdo netuší, kdy to skončí a jak přesně tomu účinně čelit.
Vláda má „svá“ omezení a snahu o kompenzace. Opozice její kroky musí ostřelovat s tím, že jsou špatné. Smysluplně komunikovat spolu nedokážou. Navíc se jejich výchozí postoje mění v čase.
Všechno je relativní
Asi si všichni dokážou vzpomenout, jak vláda utahovala šrouby a opozice kritizovala, že kabinet Andreje Babiše nerozvolňuje. Aby o pár týdnů později začala vláda rozvolňovat a ocitla se pod palbou kritiky, že to je populistické a neadekvátní situaci.
Měli jsme tu scénky, kdy kabinet trval na tom, že děti musí chodit dále do škol a odmítal je zavřít, což opozice pokládala za neodpovědné. A stejně tak momenty, kdy se opozice oproti vládnímu stanovisku jako jeden muž sešikovala s požadavkem, že je nutné školy okamžitě otevřít a žáky do nich poslat.
Byly tu snahy vlády posílit pravomoci ministra zdravotnictví, aby se nemusel tak často vyhlašovat nouzový stav a šlo to i bez něj. Jeho klíčové pasáže soud loni na jaře zrušil s tím, že by měl ministr neadekvátně mnoho pravomocí. Opozice tomu tleskala, protože se Babišův kabinet musel uchýlit zpět k dalšímu a dalšímu prodlužování nouzového stavu, který mu musela odsouhlasit Poslanecká sněmovna. Někdy s tím souhlasili i ostatní, většinou se ale představitelé hnutí ANO a sociální demokracie museli spolehnout na pomoc komunistů.
Ti se sice občas stavěli na zadní, ale nakonec vládě pokaždé pomohli. I v rámci KSČM ale převládá únava z nelepšící se situace, rozčarování z toho, že za svoji pomoc od Babiše nedostali dost a politika. V čele KSČM končí Vojtěch Filip, o jeho místo se hlásí řada uchazečů. Aby nebyli bez šancí, musí zaujmout svoje vnitrostranické publikum. Nejlépe tím, že se vymezí proti stylu Filipa, který kabinet přes halasné výhrady vždycky podržel.
Alibista Babiš to podcenil
Andrej Babiš evidentně podcenil situaci. Přepočítal se. Chvilkami působil až trapně, když třeba v předvečer hlasování vzkazoval, že to je věcí ministra vnitra Jana Hamáčka a šéfa resortu zdravotnictví Jana Blatného. Ani jeden z nich to dojednat nemohl. Hamáček by totiž mohl slibovat, co by chtěl, ale bez Babišova posvěcení by to bylo jak prodávat vzdušné zámky.
Prodlužte nouzový stav! Ne, není to nutné, neshodnou se hejtmani |
„Hodit“ vše na Blatného je úplný cynismus. Jan Blatný nemá absolutně žádný politický „výtlak“, jeho slovo při politických jednáních tak má váhu asi jako vaše, nebo moje. Babiš politikařil. Komunistům by tentokrát za podporu musel něco nejen slíbit, ale také dát. A za to by mu zase omlátil hlavu zbytek opozice, což by se mu pranic nelíbilo. Babiš si evidentně myslel, že to zase nějak dopadne, takže se na vyjednávání vykašlal. Nedopadlo to.
Druhou část estrády dohrál zbytek opozice. Skoro by se dalo vsadit, že málokdo z jejích představitelů chce, aby se v pondělí všechno otevřelo. Nechce, jak o tom ostatně svědčí postoje hejtmanů z ODS, hnutí STAN či pirátského primátora Prahy. Ti nyní vzkazují, že je nouzový stav potřeba, že se bez něj neobejdou tak hladce, jak se snaží jejich partajní šéfové vysvětlovat. Když slyšíte v rozhlase hejtmana za ODS či za STAN vykládat, že by měli vládu požádat o vyhlášení nouzového stavu, je to až komické. Kdopak to pro něj ve čtvrtek také nezvedl ruku, he?
Kam si opozice může nacpat usnesení
Jenže – jak už bylo řečeno – tady panuje únava ze situace. A jelikož vláda něco chce (byť vcelku neomaleně a směrem k opozičním stranám nedůstojně), musí být její odpůrci proti. Vrcholnou ukázkou politikaření byly až komické výkřiky o tom, že by nakonec pro nouzový stav ruku zvedli, ale musela by to opozice udělat jako celek, což jí kazil Tomio Okamura z SPD, který si postavil hlavu, že do toho nejde. Fajn, takže podle Okamury se řídí rozhodnutí opozice, to je dobré vědět.
Anebo když si někteří opoziční lídři stěžovali, že vládní poslanci odmítli přijmout výzvu Sněmovny k občanům, že by se měli chovat zodpovědně a dodržovat opatření. To snad ani nikdo nemůže myslet vážně. Těžko říct, zda Markéta Pekarová Adamová, ale většina soudných lidí si je jistě vědoma, kam by si politici takové usnesení mohli nacpat.
Co lze zakázat bez nouzového stavu? Téměř vše, ale hůř a s rizikem soudů |
Prozatím tedy platí, že nouzový stav v neděli končí a od pondělka se může řada věcí otevřít. Svými chybami to zapříčinily obě strany. Z politického hlediska je jediným vítězem „maglajzu“, který teď nastal, Tomio Okamura. Dokázal přesně to, co jeho voliči chtějí a požadují, přičemž odpovědnost a rizika nenese vůbec žádná.
Andrej Babiš bude pro svoje odpůrce tím, který věc zavinil neochotou k jednání. Viníkem všeho pro ně už ale stejně je, takže pro něj nic nového pod sluncem.
Zbytek opozice teď bude čelit neshodám a dohadům ve svých vlastních partajích, protože krajští představitelé vědí, že viru nelze čelit jak Hurvínek válce. K tomu dali opoziční lídři Babišovi klacek, kterým je může kdykoli praštit přes hlavu, pokud porostou čísla nakažených, těžce nemocných v přeplněných nemocnicích, mrtvých.
To vše za situace, kdy nějakou formu opatření podobných nouzovému stavu – když ne nouzový stav přímo – budou politici napříč stranami beztak tváří v tvář důsledkům nuceni přijmout. Ať už je únava z viru a opatření jakákoli. Nouzový stav je mrtev, ať žije nouzový stav!
