„Jeden den jsem tu stál sedm hodin. Další den to bylo osm a pak šest. Zasahuje to do mé práce. Potřebuji pracovat, potřebuji žít,“ popisuje pro americký deník The Washington Post (WP) Syřan Abu Mohammed v telefonickém rozhovoru. Své příjmení raději nechce uvést.
Žije v Damašku a cesta do pekárny je pro něj každý den druhou nejdůležitější povinností hned za ranní modlitbou. Ve frontách se střídá se dvěma nejstaršími syny. A vždy si tam jeden z nich vystojí nejméně tři hodiny. Chlapci někdy prošvihnou celý vyučovací den.
Fronty na chléb jsou jedním z nejviditelnějších projevů stavu, v jakém se Sýrie po válce nachází. Vzhledem k tomu, že chleba je v tamní kuchyni přílohou prakticky ke každému chodu, vláda jeho ceny dotuje a na jaře se zavázala, že zdražování této nezbytné potraviny rozhodně nehrozí.
Cena chleba se přesto od října zdvojnásobila, píše WP. A lidé jsou naštvaní. Podle stanice NPR dochází k potyčkám a vlastníci zbraní neváhají pohrozit násilím, jen aby mohli předběhnout. Přednost údajně mají i vojáci. Obyčejní lidé se tak po mnoha hodinách čekání mnohdy nakonec dozvědí, že už žádné pečivo nezbylo.
„Lidé se navzájem vraždí pro obyčejný chleba,“ lamentuje žena z Homsu, která chtěla zůstat v anonymitě. Otec pěti dětí Abu Mohammed zase říká, že ve státem provozované pekárně dostane na příděl dvě balení nekvalitního chleba. Jenže jeho rodina by potřebovala tři, spíš čtyři balení.
„Půl dne jsem strávil čekáním na chleba:“
#Syria: "Half of My Day is Spent Waiting for Bread"
https://t.co/itnfzffDuD
#Damascus https://t.co/Z3VZh03jaK
A tak muž čeká spolu s ostatními v nekonečných frontách před soukromými pekárnami a snaží se získat další, kvalitnější chléb. A v nouzi si koupí nekvalitní chleba i od překupníků, mezi něž se řadí i pekaři snažící se vydělat na platy svých zaměstnanců. Za chleba na černém trhu chtějí až desetkrát více, než je oficiálně stanovená cena.
Syrský ministr zemědělství Hassan Qatana se snažil utišit vztek občanů, když jim poradil, aby si začali péct chleba doma a „nečekali na vládu“. A rozčarování vyvolala i zpráva provládních novin z počátku měsíce, podle které během vykládky v přístavu „zmizelo“ 500 tun dovezené pšenice.
K vlastnímu pěstování obilí pak mladé Syřany postrčil i ministr školství Darem Tabbaa. „Konečně chápete, proč je pšenice důležitá, když stojíte ve frontách před pekárnami, když se ráno budíte k snídani, když se vracíte ze školy,“ řekl s hrstí klasů studentům na poli. Podotkl také, že pšenice není nic jiného než „domácí rostlina“.
After declaring the state of emergency from the Minister of Health, the Minister of Education (who has a certificate from the Veterinary Institute) conducted an activity for students to grow wheat
#coronavirus
#Syria https://t.co/cWobyt8qxR
Pšenice je v Sýrii silně nedostatkové zboží. V posledních třech letech jí vláda dovážela v průměru 1,1 milionu tun ročně, a to zejména z Ruska. Ovšem to kvůli pandemii koronaviru dodávky omezilo a poklad v sýpkách si nechává pro vlastní potřeby.
Podle WP s odkazem na oficiální informace syrské vlády se ruské firmy stáhly z šesti kontraktů, a tak snížily objem importované obilniny téměř na polovinu. Ruský šéf diplomacie Sergej Lavrov následně oznámil, že v rámci humanitární pomoci letos do Sýrie dorazilo na 100 tisíc tun ruské pšenice a že dodávky budou pokračovat i nadále.
New picture of a bread line in Mezzeh neighborhood in #Damascus about 1 km from #Assad's residence.
#Syria #SyriaHighlights https://t.co/mZwDQdHiOM
Přestože se syrským zemědělcům daří vypěstovat čím dál více vlastního obilí, celková sklizeň je stále zhruba na polovině předválečné produkce. Část dnešních polí navíc ovládají zbývající Kurdové na severu země, kteří se také snaží zajistit jídlo pro své rodiny.
Podle NPR syrský prezident Bašár Asad při nedávné návštěvě Aleppa uznal vážnost situace, když prohlásil, že Syřané nyní prožívají „obzvláště náročné a drsné časy, jaké Sýrie nezažila od vyhlášení nezávislosti v roce 1945“. Stanice s odkazem na OSN dodává, že potravinovou pomoc dnes potřebuje v Sýrii víc lidí než v nejhorších momentech války.
Vláda ze situace viní Spojené státy, které na Sýrii uvalily četné sankce omezující dovoz potřebné techniky, pesticidů či paliva. Syrská agentura SANA dokonce obvinila přímo prezidenta Donalda Trumpa, že nad syrská pole posílá vrtulníky s úkolem spálit veškerou úrodu.
Za kolabující ekonomiku kdysi prosperující země ovšem nemohou jen sankce. Svým dílem přispěla i pandemie koronaviru či zamrzlé finance v libanonských bankách. Libanon čelí vlastní ekonomické krizi, kvůli čemuž Asadův režim nemá na zaplacení dováženého zboží. Import prodražuje také slabá syrská libra.
Fronty byly tak dlouhé, že jedna z pekáren v Damašku kvůli nim postavila plot. Fotky vyvolávaly dojem, že jsou lidé natěsnaní v klecích, a vzbudily tak kritiku na sociálních sítích. Pekárna proto plot zase odstranila:
In this way the #Assad administration decided to organize the bread line at the Ibn Al Ameed Bakery in #Damascus.
#Syria #SyriaHighlights
https://t.co/RiepVdKi8M https://t.co/56W1CHBggK
6. října 2020 |
