Na počátku března Brusel hostil mezinárodní konferenci, na které státy z celého světa přispěly na rekonstrukci poválečné Sýrie a pomoc uprchlíkům. Země vybraly 6,2 miliardy eur na rok 2019, další dvě miliardy byly přislíbeny pro následující léta.
V odpovědi na otázku, komu a kam tyto peníze poputují, se však státy shodnout nedokázaly. Země Evropské Unie v čele s Německem, které do celkové částky přispěly nejvíce, pevně stojí za dlouhodobým požadavkem, že rekonstrukce země může začít pouze poté, co si Syřané ve volbách zvolí nového prezidenta. Tato podmínka však není na dosah.
V čele Sýrie i po osmi letech válečného pekla zůstává stát Bašár Asád, diktátor obviněný z používání chemických zbraní proti civilistům, vražd, krutého mučení a pronásledování politických oponentů. Zároveň však neohrožený politický lídr podpořený Ruskem a Íránem, netečný k rezoluci Rady bezpečnosti OSN z roku 2015 žádající jeho odchod.
Jenže Rusko ani Írán nedokážou dostatečně finančně podpořit rekonstrukci Sýrie. Základní potřebná částka se podle OSN může vyšplhat až na 250 miliard dolarů.
Válka v dříve prosperující Sýrii zničila průmyslová města a zabila či vyhnala pracovní sílu. Navzdory ukončení bojů tam téměř 70 procent lidí žije pod hranicí extrémní chudoby a situace se nelepší. V zimě Syřany sužovaly výpadky plynu a elektřiny, dostupnost základních potřeb je stále omezená, uvádí Financial Times.
Uznat Asada a vrátit mu uprchlíky
Na Spojené státy, které podporovaly rebely usilující o Asadovo svržení, pro Sýrii nepřipadá v úvahu. Pozornost se proto upíná k Evropě, která sice proti Asadovu režimu uplatňuje tvrdé sankce, zároveň se tam však soustřeďuje pětina syrských uprchlíků.
Rusko nyní vede diplomatickou ofenzívu, v níž prezentuje Asadův režim jako záruku stability v zemi, píše Financial Times. Stabilita by měla umožnit Syřanům návrat do vlasti, pro což by Evropa měla uvolnit zdroje rozvojové pomoci.
Arabské státy tiše rehabilitují Asadův režim. Snaží se ze Sýrie vyhnat Írán |
Navzdory snaze o „normalizaci Asadova režimu“ Německo, Francie či Velká Británie nepřestávají trvat na nekompromisním přístupu k syrskému diktátorovi, nestravitelným soustem je pro ně především užití sarinu. Podle zdrojů Foreign Policy však země jako Polsko, Rakousko či Maďarsko kvůli řešení migrační krize začínají být nakloněné finanční podpoře režimu.
Ovšem z 5,5 milionu Syřanů, jež jsou v současnosti rozptýleni po světě, určitá část prchla také před Asadovou diktaturou. Syrský režim, byť stabilní, představuje pro tyto lidi příliš velké nebezpečí, než aby se mohli vrátit, argumentují západní státy. Sám Asad ostatně dosud neprojevil zájem umožnit uprchlíkům návrat. Pomohl by tím znovu stabilizovat sunnitskou většinu, která byla tak nebezpečně blízko svržení jeho menšinového alávitského režimu.
S pozicí Asada v čele země se ovšem začaly smiřovat arabské státy. Země, které dříve hlasitě žádaly svržení jeho vlády, teď v Damašku otevírají svá dlouho opuštěná velvyslanectví.
Sýrie v rukou ostatních
O podobě poválečné Sýrie ovšem Asad nebude mít dovoleno rozhodovat zcela samostatně. „Při pohledu na mapu rozložení sil v Sýrii může Asad působit jako vítěz konfliktu. Před válkou byl však politicky mnohem nezávislejší,“ upozorňuje odborník na blízkovýchodní politiku Marek Čejka.
„Syrská válka z Asada udělala v podstatě vazala ruských a íránských zájmů. Obzvláště Rusku bude zavázán až do své smrti, protože právě ono zajistilo nejen přežití jeho režimu, ale zřejmě i jeho přežití fyzické,“ říká Čejka. Rusko a Írán se spolu s Tureckem sešly k diskusi o budoucnosti Sýrie od roku 2017 již čtyřikrát.
Putin posvětil Asadovu ofenzivu. Má právo dostat Sýrii pod kontrolu, řekl |
Na vývoji země zanechají svoji stopu také kurdské jednotky SDF, které dobily poslední baštu IS. Kurdové nyní kontrolují třicet procent severu Sýrie. Dalších deset procent ovládá turecko-sunnitská aliance. „Mezi kurdskými a tureckými silami na severu Sýrie existuje konflikt, který bude dlouhodobě zdrojem napětí podél syrsko-turecké hranice,“ upozorňuje Čejka.
Od ani jedné ze skupin podle odborníka nezvládne syrská vláda části území zcela získat zpět. Navzdory sbližování Asada s tureckým prezidentem Recepem Tayyipem Erdoganem však podle Čejky pravděpodobně nedojde ke střetům mezi syrským režimem a SDF.
„Podpora či tolerance Kurdů ze strany jeho režimu má hlubokou historii,“ říká odborník. Ačkoliv je na předpověď vývoje ještě příliš brzy, podle Čejky je možné, že na severu Sýrie dojde k posílení kurdské autonomie, nebo dokonce vytvoření nějaké formy federativního uspořádání.
