Lidé chtějí cvičit častěji kvůli zdraví, ne pro vzhled, říká trenérka

Je nesmazatelnou tváří české fitness a crossfit scény. Překonala několik svých životních výzev a pracuje jako osobní trenérka. Návštěvníky tělocvičen dnes zajímají jiné motivy než dřív, říká Ria Hrušovská. Častěji jim jde o souboj se zdravotními problémy, ne o filmové svaly.

Ve světě fitness, posilování, crossfitu, práce s tělem jste od šestnácti let. Máte matadory, kteří vás dokážou motivovat?
Nikdy jsem neměla nějakou konkrétní holku nebo frajera, kteří by byli mými vzory. Stačí mi vlastně Rocky. Stačí mi pustit si hudbu, kus filmu, to je pro mě osobní věc už odmala. No, tak málo mi stačí, abych se vrátila do hry.

Jak to máte s chlapy? Musí to být fitnessák, dodržovat stravu, zvedat váhy? Nebo si může dát večer pivečko, kouknout na fotbal?
Leckdo si samozřejmě myslí, že potřebuju mít doma vysekaného frajera. A dříve jsem si asi i myslela, že budu mít dona crossfitera, ideálně potetovaného, když použiju nadsázku. Realita je však prostě jiná. Je vlastně obtížné najít normálního chlapa. Samozřejmě to platí i naopak, ale hodně chlapů nechce mít tenhle typ holky, některým vadí, pokud je holka víc nasvalená nebo potetovaná. Nejsem typická princezna. Takže jsem slyšela spoustu negativních komentářů, a nebudu lhát, každou holku to i zraní. Ale pak jsem to překonala a řekla si, že můj přítel nemusí cvičit. Záleží na toleranci, já si dělám crossfit. Ale je fajn, když má vztah ke sportu. Nebo tomu trochu rozumí.

Celý rozhovor v pořadu Drive na Óčku

Trenérka Ria Hrušovská bude hostem pořadu Drive na televizi Óčko v neděli 18. října ve 22:00 hodin.

Povídat si s ní bude Jakub „Buba“ Ouvín.

Opravdu lidé tolik řeší vzhled, jestli žena vypadá konvenčně?
Byla jsem překvapená, jak moc to lidi řeší. Od takové triviální zkušenosti, kdy jdu v létě z tréninku v trenýrkách, s rukama od křídy, napumpovaná. Když jsem byla před závody, člověk byl trochu nařáchlý. A doteď si pamatuju věty, jako kde jsem nechala koule, že by ode mě nechtěli dostat ránu, to je typické. Kolik dám na bench. Sedím v baru s kámoškou, přijde za mnou frajer – a místo aby mi koupil drink, se ptá, kolik zvednu. Když jsem mu to řekla, odešel beze slova.

Na druhou stranu, to člověk asi může čekat…?
Samozřejmě, vybrala jsem si sport, který ženu nějak i tvaruje, je to i silový sport. Je jasné, že tělo tomu odpovídá. A teď už jsem ve věku, kdy je mi fakt jedno, co si o mně myslí jiní, srovnala jsem se sama se sebou, je to období, které si užívám. Neřeším to.

Za svou dlouho dráhu s činkami jste potkala několik generací. Chodí k vám jako k osobní trenérce zájemci se stejnými motivy jako ti, kteří mířili do fitek v devadesátých letech?
Mým klientům a klientkám je od sedmnácti do sedmdesáti let. Bohužel za mnou chodí často spíše s problémy, spousta mladých holek má potíže s jídlem, to je časté, i když se o tom stále nemluví dostatečně. Obrovským faktorem je v dnešní době stres. Lidé, kteří chtějí zhubnout, za mnou vlastně nechodí tak často. Chtějí se cítit dobře nebo mají tolik zdravotních problémů, že chtějí nastartovat trénink a životní síly, aby vůbec mohli fungovat dál.

Přesto se zeptám: stává se, že za vámi zajde někdo s fotkou, podle níž by chtěl vypadat?
Pořád se to děje, že přijdou s obrázkem nějakého vysekaného crossfitera… ale méně často. Je zvláštní to pozorovat, většinou se dnes totiž lidi chtějí cítit dobře. Nebo je zajímají zdravotní aspekty, aby je nebolela záda, aby se zbavili spousty zažívacích problémů. Už nejde pouze o vzhled.