Jenningse prý nápad na motorizovanou popelnici dostal jen tak, když seděl na zahradě a koukal na klasický zelený kontejner. Plán na světový rekord pak spojil s charitativní akcí ve prospěch svého kamaráda, který byl po mozkové mrtvici upoután na lůžko.
Rekord pro jízdu popelnicí do té doby komisaři z Guinessovy knihy rekordů nikdy nezaznamenávali, Jenningsovi ale stanovili limit 30 mil za hodinu, tedy necelých 50 km/h. Nižší výsledek by nezapsali. Autor pojízdné popelnice si nicméně už dopředu věřil – svůj výtvor otestoval předem na silnici a neměl problém dosáhnout hranice 40 mil v hodině.
Závodní popelnici osmadvacetiletý Brit z Yorku vybavil předním kolečkem a malým motocyklovým motorem. Uvnitř popelnice je pak sedátko ze šlapacího kola a řídítka. Výfuk je vyveden z boku a vývod z plastové popelnice před roztavením chrání kovový tepelný štít.
Aby byl rekord platný, musel jej Andy Jennings zopakovat na stejném úseku v obou směrech, aby se vyloučil vliv větru a případného sklonu trati. Nakonec komisaři dobrodruhovi naměřili průměrně 44,06 mil v hodině, tedy asi 71 kilometrů v hodině.
Původní záměr sbírky – pomoci nemocnému Benovi – se bohužel změnil. Než Jennings popelnici dokončil, jeho přítel na následky mrtvice zemřel. Peníze, které rekordman vybral, tak poputují pozůstalým.
