Byl to úžasný závod.
Spolu se světovou rekordmankou v maratonu Brigid Kosgeiovou po celou dobu běžely fantastickou rychlostí. V polovině časového limitu se obě držely přesně na hraně rekordního výkonu.
Po 40 minutách už se oddělily od zbytku startovního pole a střídaly se v čele.
Chvíli vedla Hassanová, chvíli Kosgeiová, a zvyšovaly tak tempo závodu. Díky tomu už minutu před koncem bylo jasné, že světový rekord padne.
„Přitom před startem jsem se hrozně bála. Běžet hodinu? Připadalo mi to šílené. I v tréninku jsem si říkala, že to nemůžu zaběhnout, že není šance,“ popisovala už v Ostravě Hassanová.
Přesto to zvládla.
Když rozhodčí výstřelem oznámili posledních 60 vteřin, Nizozemka předvedla strhující finiš.
Odrazila odpor o rok mladší Keňanky a jen 70 metrů ji dělilo od devatenáctikilometrové hranice.
Zlatá tretra 2020Online od 16.30 hodin |
Přesto, výkon Etiopanky Dire Tuneové (který mimochodem zaběhla na Zlaté tretře) vylepšila o víc než jeden ovál na 18 930 metrů. Lepší byla i druhá Kosgeiová, tu ale z prvního velkého závodu na oválu diskvalifikovali za vyšlápnutí z dráhy.
„Bylo to vzrušující, vážně nic lehkého. Netušila jsem, jestli se zvládnu celou hodinu soustředit na svůj běh, ale dokázala jsem to, což bylo fajn,“ líčila 27letá atletka.
Následně odcestovala do Ostravy, kde ji v úterý večer čeká oblíbená pětka.
„Po té hodinovce jsem byla docela unavená, ale v pondělí ráno jsem se proběhla, proběhnu se i v úterý a půjdu na to. Myslím, že to bude fajn,“ usmívala se.
Zdravotní sestřička? Nikoliv
Zažila strastiplnou cestu k vrcholu.
Narodila se v Adamě - asi 300tisícovém městě v Etiopii a když jí bylo patnáct, uprchla spolu s rodiči do Nizozemska.
Odmala přitom byla tvrdohlavá.
Milovala pochopitelně tělocvik, kde nevynechala ani jednu hodinu. Zato nesnášela umělecké předměty jako kreslení, hudbu.
„Nenacházela jsem v nich žádný smysl. Učitelům jsem pořád opakovala: Nechci na ně chodit, uměním se stejně nebudu živit,“ popisovala.
Živit se původně neměla ani atletikou.
Vystudovala zdravotní školu a myslela si, že ji čeká dráha zdravotní sestřičky. Jenže to by se nesměla přihlásit na půlmaraton v Eindhovenu…
…který vyhrála.
Časem 1:17:10 tehdy upoutala trenéry, kteří se jí začali věnovat. Přesunula se do Národního sportovního centra u Arnhemu a rychle se zlepšovala na všech tratích. V roce 2013 získala i nizozemské občanství. Díky tomu také oslavila svůj první titul evropské šampionky do 23 let.
„A cítím se víc jako Nizozemka. Po odchodu z Etiopie jsem ztratila kontakt se všemi lidmi z Afriky. I na závodech jsem se bavila více s Nizozemkami. Proto jsem hrdou Nizozemkou,“ říká.
Klidně mě testujte každý den
V roce 2014 se poprvé stala mistryní Evropy, v roce 2016 i halovou mistryní světa.
To už nastoupila k nechvalně proslulému trenérovi Albertu Salazarovi.
„Ten tréninkový dril byl šílený. Jestli jsme v Nizozemsku trénovali moc, tohle bylo ještě o úroveň výš. Nepamatuju si, kolikrát jsme opakovali 200 a 400metrové úseky, ale myslela jsem si, že umřu. Nemohla jsem se na konci tréninku hýbat,“ popisovala začátky u kontroverzního kouče.
Loni v Dauhá si pak doběhla pro svá první zlata ze světového šampionátu.
Nejprve na desítce, poté na patnáctistovce. Té dominovala v šestém času historie a v evropském rekordu s druhým největším náskokem na této trati v historii mistrovství světa - 2,77 sekundy.
Nizozemka Sifan Hassanová ovládla závod na 1500 metrů v rekordu světového šampionátu.
„Patnáctistovka je náročnější fyzicky, zato desítka psychicky,“ porovnávala své dva zlaté běhy.
Nebyl to ale triumf bez poskvrny.
V průběhu šampionátu totiž vyšlo najevo, jaké praktiky Alberto Salazar při koučování svých svěřenců, kam patřil třeba i Mo Farah, používal.
V tu dobu také dostal čtyřletý trest.
„Závodím od roku 2012. Byla jsem rychlá ještě před příchodem ke kouči Salazarovi. Uměla jsem osmistovku za 1:58 a patnáctistovku za 3:56. Postupně jsem se zlepšovala, proč byste mi neměli věřit? Dokážete si představit, kolikrát jsem byla testována?“ bránila se Hassanová v Dauhá. „Víte co? Jestli chcete, testujte mě každý den. Klidně tohle martyrium podstoupím a pokaždé z toho vyjdu jako čistý sportovec.“
Testovat každý den ji nezačali, ale doping Hassanové rovněž nikdy neprokázali.
I proto může nadále udivovat svět na tratích od 1500 metrů do hodinovky, kde je nově světovou rekordmankou.
Na Zlaté tretře se ale ukáže na pětikilometrové trati.
„A ráda bych ji zaběhla za 14 minut a 21 vteřin, ráda bych si vylepšila osobní rekord,“ usmívala se na tiskové konferenci.
Tím by pochopitelně vylepšila i ten evropský.
V říjnu by zase ráda vyhrála světový šampionát v půlmaratonu v polské Gdyni. A za rok? V olympijském roce? Těžko říct.
„Na 80, 90 procent se zaměřím na pětikilometrovou trať. Ale uvidíme, na které trati budu v nejlepší formě, i 1500 mám hodně ráda, je to taková mentální hra, kdežto 10 kilometrů je dlouhých, pomalých, dlouho to trvá,“ směje se.
