Vím o vás, že šít moc neumíte, přesto máte úspěšnou firmu, kde nabízíte módu. Jak se to stalo?
Moje osobní zkušenost s šitím je skutečně pouze okrajová, a to díky rodině. Od mala jsem usínala při hrčení šicího stroje nebo cvakání jehlic. Často jsem také sedávala mamince při šití na klíně. V té době šila hlavně na mě a bráchu. Brzy po revoluci začala podnikat, šila převážně dětské věci a prodávala je společně s dámskými pletenými svetry v nově vznikajících buticích.
Šil v rodině ještě někdo jiný?
Krejčovství se v naší rodině objevuje, co mi paměť sahá. Ještě výraznější osobnost z tohoto pohledu byla moje prababička z matčiny strany, o které se v rodině traduje, že byla moc šikovná krejčová, ale nikdo z nás ji už nepoznal, protože zemřela v 36 letech. Krejčím byl také můj děda z otcovy strany a praděda z matčiny. A tak jsem se k tomu nakonec dostala taky, i když trochu jinak.
Dřív jste vyráběla keramiku. Proč jste toho nechala?
S keramikou jsem začala poměrně záhy. Po absolvování půlročního rekvalifikačního kurzu v keramickém ateliéru v Praze, kde jsem se naučila základy, jsme si s maminkou zařídily v suterénu našeho rodinného domu keramickou dílnu. Prošly jsme si fázi pokusů a omylů. Obě nás to moc bavilo a celé to bylo více zábavné než výdělečné. Bylo to období krásné, nezávislé, svobodné, bohémské a bezstarostné.
V čem?
Jezdily jsme prodávat po hradech a hudebních festivalech. V té době se pomalu rozjížděl internetový prodej, zaregistrovaly jsme se a začaly prodávat přes Flér. Spolupracovaly jsme s několika čajovnami a obchody s keramikou. Také jsme měly dva roky obchod s naší keramikou a sypanými čaji v Šumperku. Celé naše keramičení trvalo deset let, až ho naráz ukončilo moje těhotenství, kdy se mi na rukou objevil ekzém. A protože se maminka nikdy nenaučila točit na hrnčířském kruhu, skončily jsme.
Pojďme zpátky k šití. Říkala jste, že neumíte šít, tak mě zajímá, jak jste to měla na začátku vymyšlené?
Vůbec nijak. Přirozeně to plynulo. Už v průběhu keramičení jsme se s mámou okrajově šití věnovaly, já spíš pomáhala. Šití zůstávalo na mámě, ale společně jsme vymýšlely, tiskly, aplikovaly, barvily a batikovaly. Ani v současné době ke své práci šití nepotřebuji. Šijí nám švadleny.
Kateřina Dvořáková (37 let)
|
V čem spočívá tedy vaše práce?
Práce nás obou teď spočívá v tom, že sháníme a nakupujeme materiál, vymýšlíme modely, děláme ruční tisky, připravujeme a zadáváme práci švadlenám, komunikujeme se zákaznicemi, staráme se o prodej, provoz e-shopu, propagaci, fotíme, upravujeme fotky, vkládáme zboží do prodeje a připravujeme podklady pro účetní. Do nedávna jsme i balily, nově už ale máme kolegyni, která se nám stará o expedici.
Co byla první věc, kterou jste s maminkou ušily?
To už si nevzpomenu, ale byly to tašky, šály, šátky a trička které jsme prodávaly na stánku společně s keramikou.
Jak se vaše tvorba časem vyvíjela?
Taky tak nějak přirozeně. My jsme to vždycky dělaly hlavně proto, že nás to bavilo, nikdy jsme neměly žádný promyšlený podnikatelský záměr. A protože nás to táhlo k přírodním materiálům, šily jsme hlavně z bavlny a lnu.
Len je docela drahá záležitost. Neodrazují jeho ceny vaše potencionální zákaznice?
Mám ráda oblečení ležérní, pohodlné a praktické a v tomhle je pro mě len ideální. S tou cenou to není tak jednoznačné. Máme zákaznice, u kterých je vidět, že se na vyšší cenu nemusí ohlížet, ale i takové, které si na svůj vysněný kousek šetří delší dobu. I ty se k nám pravidelně vracejí.
Kde sháníte len a další látky, z nichž šijete?
V poslední době se nám podařilo to, o co od začátku usilujeme – přejít převážně na český len. V naší oblasti má len dlouholetou tradici. Moje babička s dědou celý život pracovali v Moravolenu u nás v Libině. V současné době se v Česku výrobě lnu věnuje jen malá hrstka firem a my spolupracujeme se třemi dodavateli. Dva z nich jsou dokonce v naší bezprostřední blízkosti. Jsme moc vděčné za to, že dnes už si len můžeme dovolit nakupovat v takovém množství, že si můžeme zadávat vlastní barvy.
Co je vaší doménou?
Věnujeme se převážně šití dámského a dětského oblečení, jako jsou šaty, sukně, turky, haleny, tuniky, topy, kabáty, tašky či šály. Dětský sortiment bychom teď rády rozšířily, stejně tak doufáme, že se už brzy dostaneme i k pánským kouskům, o které je stále větší zájem.
Kdo vaše oblečení navrhuje?
Na návrzích pracujeme společně s maminkou. Máme stejný vkus, takže k nějakým neshodám dochází velice zřídka. Takovou nenásilnou formou si povídáme o tom, co bychom chtěly nového udělat a jak by to mělo vypadat. Těchto nápadů nám v hlavách zraje nepřeberné množství. Stále více tíhneme k jednoduchosti, ale zároveň k variabilitě a kombinovatelnosti jednotlivých kousků. Máme rády vrstvení a drobné detaily.
Máte nějaké zaměstnance?
Spolupracujeme s několika dámskými krejčovými, které mají svou vlastní vybavenou dílnu a šijí pro nás v různém rozsahu, podle svých možností. V dnešní době je velice těžké najít kvalitní a zkušené švadleny, proto si těch svých velmi vážíme. Jak už jsem řekla, máme také kolegyni na expedici a do našeho týmu rozhodně také patří naše modelky.
Kde a v jakých prostorách sídlíte?
Momentálně už ve zcela nevyhovujících. Jsme stále v suterénu domu mých rodičů, kde jsme začínaly s keramickou dílnou. Máme tam jednu místnost sloužící jako sklad látek a hotových věcí, jednu malinkou místnost s šicím strojem a prostorem pro žehlení, průchozí malou kancelář a místnost pro přípravu a expedici balíčků, praní, sušení, tisk, stříhání, dělání střihů.
Umíte vyčíslit vstupní investice? Jaká je jejich návratnost?
Vstupní investice nebyly v podstatě žádné. Šicí vybavení jsme měly, investovaly jsme hlavně do látek, časem pak i do kvalitního foto vybavení. Obrovská investice přišla až nedávno, když jsme koupily starou hospodu v malinké vesničce v místě mého bydliště. Právě ji opravujeme a chceme tam vybudovat novou dílnu a zázemí firmy. Bude to pro nás zásadní změna a moc se těšíme. Krásné slunné místo s mnoha velikými okny a výhledem na lesy bude oproti stávajícímu sklepnímu prostoru obrovský rozdíl.
Jak komunikujete se zákazníky?
Většinou písemně, na Fléru vnitřní poštou, na našem e-shopu prostřednictvím mailu. E-shop jsem si dělala sama na shoptetu a zdaleka ještě neodpovídá mým představám. Je tam spousta věcí potřeba doladit a těším se, až budu mít čas se tomu věnovat.
Kdo je váš typický zákazník?
Našimi zákaznicemi jsou převážně ženy, které mají blízko k přírodě a sázejí na originalitu. Oceňují kvalitu materiálu, ležérnost, ženskost a kombinovatelnost kousků. Přibližně osmdesát procent našich zákaznic se vrací a nakupují opakovaně. Často nám píší, že přesně takový styl oblečení dlouho hledaly.
Kolik kusů ušijete týdně, jaké jsou čekací lhůty?
Jsou to desítky kusů týdně. Náš obrat neustále roste, například letošní rok se oproti loňsku zdvojnásobil. Čekací lhůty jsou různé, některé kousky máme skladem, u věcí, které se teprve šijí, máme uvedenou dobu dodání deset dnů. Je to ale lhůta pouze orientační, závisí na mnoha provozních faktorech, hlavně na momentálním objemu zakázek. Ušité věci pak ještě předpíráme a sušíme, aby je zákaznice dostaly už vysrážené.
A co byrokracie. Jak s ní bojujete?
Nebojujeme s ní, snažíme se ji brát jako nutnou součást naší práce. Zásadnější věci řeší naše účetní.
Máte certifikát, jak k tomu došlo?
Oslovili nás z Jesenického regionálního produktu s dotazem, zda nemáme zájem o jejich ochrannou známku. Samozřejmě, že jsme jej měly, a tak jsme pak před komisí představily naše produkty a známku získaly.
Na čem si nejvíce zakládáte, čím se v podnikání řídíte?
Snažíme se dělat věci, jak nejlépe dovedeme. Celý ten proces až po rozbalení balíčku zákaznicí je pro nás důležitý. Tvoříme takzvanou slow fashion – pomalou módu – vybíráme kvalitní materiály, které k nám necestují přes půl světa. Balíme ekologicky.
