„Nejsilnějším zážitkem pro mě určitě byla pozápasová radost přímo na ledě po posledním finále se Zlínem. Neskutečná porce emocí a pak převzetí poháru... Vyhrát titul je něco výjimečného,“ líčí nyní 43letý Novotný.
Od zmíněného čtvrtého duelu v sérii Pardubic se zlínskými Berany nedávno uplynulo právě 15 let; už začátkem dubna přitom odvysílala záznamy z play off 2005 v „Archivu Z“ Česká televize. Novotný si je nemohl nechat ujít - při sledování pouti za pohárem tak strávil před obrazovkou spoustu hodin.
„Viděl jsem všechny přenosy,“ říká bývalý bek s razantní střelou od modré. „S klukama jsme si při nich psali. Mám na to nádherné vzpomínky, stejně jako na všechny spoluhráče.“
Tehdy se mu dařilo i osobně, zaznamenal jeden z bodově nejúspěšnějších ročníků svojí kariéry. Včetně play off si v 67 zápasech připsal devět gólů a osmnáct asistencí.
„Měl jsem před sebou výborný druhý útok, tím to bylo jednodušší,“ připomíná Novotný komando hokejových zabijáků Hejduk, Mikeska, Bulis. „Asi to byla moje nejlepší sezona, i když tam byly i jiné, po herní stránce povedené, kdy jsem měl třeba starty za reprezentaci,“ srovnává.
V některých zápasech téměř neslezl z ledu. „Důvěra trenérů Martince a Šejby byla dost velká, o to lépe se mi hrálo,“ přitakává Novotný. „Jirka Šejba měl na starosti obranu a dopřál mi dost prostoru, to mi pomohlo.“ Jak na něj dvojice koučů, která tým převzala od 7. kola po rezignaci Františka Výborného, působila?
Měli jsme jeden z top týmů. Kouč Martinec o čtvrtém pardubickém titulu |
„Oba dva byli obrovské legendy pardubického i československého hokeje a měli přirozenou autoritu,“ shrnuje Novotný. „Uměli vycítit, co tým potřebuje, a podle toho reagovali. Lidsky mi seděli maximálně. Zvlášť pro tenhle tým to byli ideální trenéři,“ je přesvědčený.
V kabině si Novotný nejvíc notoval s centrem Michalem Mikeskou, což mělo svoji historii. „Když jsem do Pardubic v roce 1999 přicházel, byl jsem jeden z mála Slováků v české extralize. Mikeš se ke mně od prvního dne přidal a stala se z nás nerozlučná dvojice. Je to kamarádství na celý život, doteď jsme v kontaktu,“ považuje si Novotný.
Za Pardubice nastupoval naposledy v ročníku 2006-07, potom oblékal dres Zlína, Ústí nad Labem (i v první lize), druholigového Děčína, Kladna, Popradu a Třince. Kariéru uzavřel v sezoně 2013-14 v rodném Martině. U hokeje se poté ještě chvíli pohyboval, ovšem nakonec zakotvil v bratrově firmě.
„Zabýváme se strojírenskou výrobou, konkrétně já pro oblast zemědělství,“ prozrazuje Novotný. „Brácha jako šéf umí být i tvrdý, ale mám dostatek volného času na rodinu a svoje koníčky,“ pochvaluje si.
Zakázali jsme si slavit góly. Jak Mikeska řídil famózní pardubický útok |
Ze Slovenska to do Pardubic není úplně nejblíž, nicméně příležitostně se sem vypraví. Třeba na návštěvu parťáka Mikesky nebo dalšího kamaráda, maséra Aleše Zelinky, které jindy pro změnu hostí on sám v Martině. „Předloni jsme tam šli před silvestrem na dva zápasy po sobě, na Litvínov s Kometou,“ vybavuje si Novotný. „A Mikeš k nám zavítal zase před rokem.“
Že Dynamo mělo za poslední čtyři roky třikrát co dělat, aby z extraligy nespadlo, ho rozhodně nenechávalo chladným. „Nebylo mi to jedno, člověk tam k tomu stále má vztah a záleží mu na tom,“ přiznává. „V klubu pořád pracují lidé, které jsem tam vídal, a chtěl jsem, aby se Pardubice udržely. Znám tam všechny od masérů po trenéry mládeže. Přeju si, aby to tam dál fungovalo a neskončilo.“
