Korhoň je dalším členem party, jež pro Pardubice v extraligovém ročníku 2004-05, při výluce v zámoří zpestřeném účastí hvězd z NHL, získala historicky čtvrtý titul.
„Ta sezona pro mě nejdřív nebyla nic moc, vracel jsem se po operaci kolena. Měli jsme nabitý kádr; postupem času jsem si čím dál víc uvědomoval, jak složité je se v něm prosadit,“ vypráví.
V základní části křídelník Korhoň odehrál za tehdejší Moeller jen 18 zápasů z 52 možných; vedle toho se mihl i v Třinci a také hostoval v prvoligovém Hradci.
„V semifinále a finále už jsem ale do sestavy dostal a byla paráda si je zahrát,“ říká muž, jenž se mezi dvanáct útočníků vešel poté, co centr Mikeska skončil na marodce. Nastupoval pak ve čtvrté lajně s Tvrdíkem a Rolinkem, potažmo s navrátivším se Mikeskou a Divíškem.
Do play off se svým naturelem bojovníka dokonale hodil. Navíc uměl dávat i důležité góly - jako úvodní branku čtvrtého finále se Zlínem (výhra 3:2), v němž se rozhodlo o titulu pro Moeller.
„Vzpomínám na to, kolik lidí v Pardubicích na hokej chodilo - na tu fantastickou podporu. A pak hlavně na oslavy. Měl jsem z toho mrazení,“ vybavuje si Korhoň i po letech.
Kabina prý během sezony fungovala bezchybně.
„Celkově jsme měli výborný tým, nebyly v něm žádné problémy. Všichni drželi pohromadě, i kluci z NHL skvěle zapadli,“ konstatuje. Což dokládá i jeho odpověď na otázku, s kým si v ní nejvíc rozuměl - v rychlém sledu vychrlí hned šest jmen.
Když zdraví vydrží, nějaký rok ještě přidá
Všechno zastřešovala dvojice mužů na střídačce: Vladimír Martinec a Jiří Šejba. „Trenér Martinec byl super,“ říká Korhoň. „Správný praktik, uměl to dát dohromady a určit dobrou taktiku, pak to jen usměrňoval. Sympaťák. Šejba byl přísnější, vedl tréninky. Oba byli obrovskými autoritami, šli jsme za nimi. Co řekli, to platilo. Byli to výborní trenéři i lidé, což se povede málokdy. Měli pro hokej cit.“
O rok později už se Pardubicím zdaleka tolik nedařilo, coby obhájce vůbec nepostoupily do vyřazovací části a obsadily až 9. příčku. Korhoň pak dostál pověsti hokejového světoběžníka; přes Slezsko a Moravu to vzal do Polska, na Slovensko, do Švýcarska a do Anglie. Tam působil plných šest let, přičemž angažmá proložil starty doma na Hané za Prostějov a Uničov.
Letos hrál Krajskou ligu mužů za českotřebovské Kohouty - mužstvo s našlapanou soupiskou sice s přehledem ovládlo základní část, ale v play off hned nečekaně vypadlo s Chotěboří. Soutěž útěchy O Pohár Vladimíra Martince (jak symbolické z Korhoňova pohledu) už se z důvodu koronavirové pandemie nedohrála. Sezona tedy nuceně skončila, Korhoň však nikoli.
„Už jsem i přemýšlel, že toho nechám, ale pořád mě to baví,“ přiznává hokejista. „Kvalitu má i kraj, navíc v Třebové jsem z Olomouce rychle. Když zdraví vydrží, nějaký rok ještě dám.“
Po ruce má hmatatelný příklad, že by v tom opravdu nemusel být žádný zádrhel. „Jezdil jsem tam autem s Karlem Pláškem (rovněž někdejší hráč Pardubic), ten je o pět let starší a pořád mu to skvěle bruslí,“ líčí Korhoň s obdivem.
Pravděpodobně tak bude dál bavit diváky ve Třebové.
„V klubu panuje výborná atmosféra a na kraj má neuvěřitelně profesionální vedení,“ chválí Korhoň.
Synka hokej chytil taky. Ale usadil se na jiném postu
Vedle pokračující vlastní kariéry Korhoň vypomáhá jako asistent u žáků Olomouce, kde hraje i jeho 11letý synek Denis (letos 5. třída). Že by se aspoň občas vypravil na hokej do Pardubic, moc nehrozí. „Během sezony měl kluk pořád zápasy, nebyl čas,“ vysvětluje.
Nehledě na to junior přirozeně fandí Olomouci. A jak mu to na ledě jde? „Vypadá šikovný, na rozdíl ode mě to je ale bek. Uvidíme,“ nechává táta věcem volný průběh.
TRENÉRŮV ZEŤ. Hokejový útočník Lubomír Korhoň je manželem dcery kouče Leoše Kalvody
Přes výše napsané Korhoň mizerné výsledky Dynama z uplynulých let samozřejmě vnímal.
„Prošel jsem mnoha dalšími týmy, ovšem i tak se mě to dotýkalo,“ připouští. „Ale udržely se, dobře to dopadlo. Vím, jak to v Pardubicích hokejem žilo, když jsem tam hrál - v den zápasu se lidi už od 12 hodin ve městě ukazovali v dresech. Tehdy to byl to evropský velkoklub. Pan Kusý byl vynikající manažer, uměl to se všemi,“ vyzdvihuje zásluhy zesnulého bosse.
