České a slovenské loutkářství je nehmotným kulturním dědictvím UNESCO, které žije dodnes. Potvrzuje se to v Domě umění na Masarykově náměstí ve Znojmě. Na výstavě, která je otevřená až do konce ledna, se dá nahlédnout do historie a zároveň se podívat, kam se loutkářství posunulo dnes.
„Sbírka originálních rodinných loutkových divadel z 20. let 19.století zastupuje dobu, kdy loutkářství zažívalo největší rozkvět. Součástí expozice jsou ukázky pozadí od Karla Štapfera, Víta Skály, Františka Bartoše a dalších,“ zve za propagaci muzea Renata Hurníková.
O tom, že loutky jsou živými bytostmi, má přesvědčit i tvorba rodiny Maškovy ze Znojma, která má dnes již padesátiletou tradici. Vystaven je průřez jejich tvorby, která by se neobešla bez výtvarníka a rodinného přítele Emila Hauptmanna, který zažil absurditu komunistického režimu na vlastní kůži, když jej za hraní loutkového divadla bezdůvodně odsoudili.
„To ho však neodradilo věnovat se loutkám i dále. Díky tomu dnes můžete vidět pohádkové postavy od umělce, který spolupracoval i s Hermínou Týrlovou ve filmových ateliérech ve Zlíně, dokud mu to nebylo zakázáno,“ vysvětluje Pavel Mašek ml., který v rodinné firmě zastává pozici marketéra a designéra.
Dnes se nejvíce marionet a maňásků vyrábí pro děti, a tak se mohou i zde nechat unášet dobrodružstvím plným rytířů, princezen a draků. „Nechybí ani možnost si ovládání vyzkoušet a zahrát si loutkové divadlo,“ láká Hurníková. Na výstavě se také každý den promítá filmová pohádka natočená v okolí Znojma.
Rodina Maškova vyrobí ročně zhruba 25 tisíc loutek, pro domácnosti i soubory, které vlastní divadla a scény. Na divadelní loutce o padesáti centimetrech se přitom podílí pět až sedm lidí.
Určité části dělá soustruh a fréza, některé truhlář. Po tom, co se poskládá hlavička, tělíčko, botičky a podobně, putuje k malířce, která se musí postarat o vlastní výraz loutky, namaluje jí obličej a dá jí paruku. Od ní putuje ke švadleně. Výroba jedné loutky vyjde na deset až třicet hodin, záleží na složitosti. Loutka vyřezávaná řezbářem trvá třeba ještě o deset hodin déle.
Maškovy loutky se proslavily i díky padesát centimetrů vysoké marionetě zpěváka Pavla Nováka. Nejzajímavější zakázky jsou ale podle Pavla Maška staršího ty na celou loutkovou výpravu pro jednu pohádku. Vyráběli tak už loutky pro Ferdu mravence, pohádku O zlaté rybce nebo O dvanácti měsíčkách a zajímavá podle něj byla i výroba dvanáctimetrového draka pro Činoherní divadlo.
