Zatímco dříve pracoval na místě, které se pravdu snažilo utajit, dnes ji odkrývá. Tehdy pětadvacetiletý Allen se v roce 1987 stal operativcem východoněmecké státní bezpečnosti v Berlíně. Na starost ve Stasi dostal žádosti občanů o povolení vycestovat do Západního Německa.
Oficiálně to možné bylo, ovšem režim se na takové lidi díval jako na nepřátele státu, vysvětluje Allen.
„Mou prací bylo vyhodnocovat oznámení a hledat v nich informace. Obzvláště ty o lidech, kteří chtěli vyvíjet protistátní činnost. Sbíral jsem informace o jejich blízkých, přátelích a dalších. Cílem bylo zjistit, jestli se na světlo světa nevynoří ještě něco dalšího,“ popisuje.
Dnes říká, že už od chvíle, kdy nastoupil do nové práce, v něm narůstaly pochybnosti o komunistické doktríně. Stále totiž narážel na obrovský rozpor mezi tím, co komunistická propaganda oficiálně hlásala, a tím, co doopravdy dělala. V květnu 1989 se například ve Východním Německu konaly volby.
„Měli jsme za úkol registrovat nevoliče. Podle našich údajů jich bylo kolem dvaceti procent. Jenže ve zprávách pak říkali, že šlo o pouhé procento lidí,“ říká. Rozčarování a deziluze narůstaly. Když režim o půl roku později konečně skončil, „nikdo ve Stasi nebyl nešťastný“, říká dnes sedmapadesátiletý Allen.
Jeho práce pro Stasi však s příchodem svobody neskončila. „Dostali jsme rozkaz zničit veškeré dokumenty. Museli jsme je roztrhat. Používali jsme také skartovačky, ale ty se přehřály a rozbily,“ přiznává bývalý agent s tím, že pro něj osobně bylo nejdůležitější ochránit své informátory. „Spálil jsem některé složky, které se k nim vázaly,“ dodal.
Timmi Allen:
K novinářům ho přivedla rodinná tragédie
Svou minulost poprvé popsal pro Rádio Svobodná Evropa (RFE/RL). Veřejnosti ji však už před čtyřmi lety odhalil německý Spiegel, který napsal, že Timmi Allen není mužovo pravé jméno. To skutečné se údajně objevuje na seznamu 95 tisíc zaměstnanců Stasi z podzimu 1989.
Allen tehdy informace Spiegelu nepotvrdil ani nevyvrátil. Server jen píše, že muž podle svých spolupracovníků na svou minulost „není pyšný“. Zakladatel Bellingcatu Eliot Higgins o ní podle Allena věděl už dávno před tím. Své služby investigativní skupině nabídl poté, co proruští separatisté na východě Ukrajiny v roce 2014 sestřelili letoun společnosti Malaysia Airlines.
Bellingcat. Parta nadšenců, která odhalila agenty GRU s novičokem |
Na palubě letu MH17 bylo 298 lidí, nikdo nepřežil. Právě tehdy se Allen rozhodl, že musí pomoct zjistit pravdu. Zkušenosti tajného policisty však nebyly tím, co ho přivedlo mezi investigativní reportéry.
„Byly to spíš okolnosti z mého soukromí. Jedna dcera je těžce postižená a ta druhá, její dvojče, zemřela. Když jsem se dozvěděl o pádu letu MH17, velmi mě to zasáhlo, protože tam zemřelo mnoho dětí. Tehdy jsem kontaktoval Higginse,“ vypráví.
Vystudovaný kriminalista se po převratu stal počítačovým expertem a dnes pracuje jako grafik. Pro Bellingcat píše ve volném čase. Stále umí na mapách přesně najít dům v berlínské čtvrti Treptow, ve kterém kdysi pracoval.
„Pod policejní stanicí je bunkr, který měl být schopen zvládnout i svržení atomové bomby,“ popisuje. Tvrdí, že do časů Východního Německa by se nechtěl vrátit. Už v listopadu 1989 měl radost, že totalitní režim končí. Pád Berlínské zdi nicméně prospal.
„Manželka se vydala na Západ a když se vrátila, dala mi dárek - pivo. ‚A na co je ta brambora?‘ zeptal jsem se jí. ‚To není brambora, ale kiwi,‘ odpověděla. Tady jsme to neznali,“ vzpomíná. Na Twitteru také v pondělí napsal, že jednou o tom všem napíše knihu.
Návrat ke Stasi? Německá policie chce přístup k soukromým datům obyvatel |
Stasi, východoněmecká obdoba české Státní bezpečnosti, v mnohém navázala na zkušenosti a znalosti nacistického gestapa.
Podařilo se jí infiltrovat do všech sociálních skupin východního Německa. Podle některých odborníků měla jeden z nejpropracovanějších systémů sledování vlastních obyvatel v komunistickém bloku.
Ministerstvo státní bezpečnosti, jak se Stasi oficiálně nazývala, mělo v roce 1989 zhruba 91 tisíc zaměstnanců a 189 tisíc donašečů, takzvaných neoficiálních spolupracovníků (IM). Na každých 900 občanů NDR tak připadal jeden IM.
Timmi Allen vypráví, že když padala Berlínská zeď, on spal:
Stasi officer Timmi Allen was fast asleep when the Berlin Wall came down in 1989, while East Germany's designated prime minister, Hans Modrow, was equally oblivious at a Communist Party meeting. Many were celebrating, but these men were assailed by doubt and uncertainty... pic.twitter.com/ydeFkWrKZ5
— Radio Free Europe/Radio Liberty (@RFERL) October 19, 2019