Kamila Moučková v průběhu živého vysílání z 21. srpna 1968

Kamila Moučková v průběhu živého vysílání z 21. srpna 1968 | foto: archiv Kamily Moučkové

Kamila Moučková jde Hlavou proti zdi. Vzpomíná i na otce komunistu

  • 1
„Jsme obsazený,“ zavolal v noci na jednadvacátého srpna 1968 televizní hlasatelce Kamile Moučkové kamarád, redaktor Československého rozhlasu a polistopadový politik Jiří Dienstbier. „To si snad děláš srandu, Jirko?“ odvětila.

Takto začal jeden z nejtragičtějších momentů české historie, který proměnil život milionů Čechů a Slováků včetně Moučkové. Právě ona totiž jako první z obrazovky Československé televize informovala o obsazení země vojsky Varšavské smlouvy. Nyní o tom, ale i o mnohém dalším vypráví v knize rozhovorů trefně nazvané Hlavou proti zdi.

Vedla je Světlana Witowská, novinářka, kterou si mnozí pamatují především díky duelu prezidentských kandidátů Jiřího Drahoše a Miloše Zemana z ledna loňského roku. Pozornostihodné práce má však za sebou více a pravidelní diváci České televize, kde pracuje přes dvacet let, to vědí. Nyní to zjistí i čtenáři Nakladatelství Zeď.

Kamila Moučková se narodila v Jihlavě roku 1928. Její otec na začátku války odletěl do Anglie, kde pracoval jako hlasatel BBC. Matku v roce 1942 přesunuli do koncentračního tábora Ravensbrück. Rodiče byli už za první republiky činní v komunistické straně, Moučková tak měla od roku 1945 červenou stranickou knížku.

V knize popisuje, jak dodnes lituje, že si ji nechala až do roku 1968. „Dostala jsem ji v pětačtyřicátým, když mi bylo sedmnáct a otec se vrátil z emigrace z Anglie. Přišel domů, rozváděl se zrovna s mámou a položil přede mne takovou malou červenou knížečku a řekl: ‚To je tvoje.‘ Já říkám: ‚Tati, co to je?‘ A on: ‚Ode dneška jsi členkou Komunistické strany Československa‘,“ vzpomíná.

Jako hlasatelku nově vzniklých Televizních novin mohli diváci Moučkovou poprvé spatřit v roce 1957. O třináct let později jí režim působení v médiích zatrhl. A začalo období, které sama označuje za kruté.

Vychovala tři děti

Střídala profese, působila v disentu, podepsala Chartu 77 a starala se o výběr peněz pro ženy, kterým režim poslal partnery za mříže. „Prašivá funkce,“ říká v rozhovoru.

Ještě za okupace si od dalších žen vyslechla nejedno pokárání. „Ježíši, vy jste se zbláznila, vždyť máte doma tři děti,“ slýchala. Přesto však zůstala věrná svému poslání: „... když tuhle profesi děláte, tak ji děláte v dobrým i ve zlým,“ říká.

Kniha Hlavou proti zdi má vyjít v průběhu října. Ukázky napovídají, že Witowská nezapomněla na jednu z nejzásadnějších a zároveň nejodvážnějších otázek, která se dá člověku v 91 letech položit. Moučková na ni odpovídá: „Já si myslím, že v podstatě jo.“ Jak zní, to ať si každý přečte sám. A třeba se zeptá i sám sebe.