Whisky z Tchaj-wanu nejsou znalcům v Evropě úplně neznámé. Už před čtyřmi lety byla za nejlepší jednosladovou whisky na světě označena tchajwanská Solist Vinho Barrique z palírny Kavalan a tamní whisky platí za jedny z nejkvalitnějších.
Síla Tchaj-wanu na trhu s tímto nápojem rok od roku roste. A nejde jen o vysokou kvalitu, kterou tamní whisky honosí. Oproti evropským palírnám totiž mají ty na Tchaj-wanu jednu zásadní výhodu – whisky v tropickém podnebí rychleji tzv. stárne.
Proces, který by například ve Skotsku mohl trvat i dvanáct let, tak Tchajwanci zvládnou za polovinu, informuje časopis Forbes. Podle některých zdrojů stárnutí whisky na Tchaj-wanu při dodržení správných procesů může trvat třetinu času.
Velkou část svých finančních prostředků přitom velké palírny nemohou využívat právě proto, že v podobě whiskey, whisky nebo bourbonu leží v sudech a stárnou. Podle serveru The Conversation má stárnoucí alkohol například u společnosti Brown-Forman, která vlastní značku Jack Daniels, hodnotu kolem 950 milionů dolarů (přes 22 miliard korun).
Tchajwanské palírny mohou tento proces díky vysokým teplotám značně urychlit, a tak svůj alkohol proměnit v profit mnohem rychleji. Vyplatí se jim to i přesto, že vysoké teploty zároveň zvyšují ztráty při zrání (tzv. andělskou daň), a to až na dvanáct procent. Pro srovnání – v relativně chladném Skotsku jsou to jen zhruba dvě procenta.
Raketové zisky
Zisky a obraty tamních palíren tak rostou raketovým tempem. Například již zvýšený Kavalan v loňském roce navýšil svůj obrat dvojnásobně – z 500 milionů dolarů se dostal na miliardu (tedy ze zhruba 11,7 miliard na cca 23 miliard korun).
Kavalan byl jednou z úplně prvních palíren v zemi. Za třináct let fungování se jeho produkce dostala na devět milionů lahví za rok, a nemá problém shánět zákazníky.
Další výhodou, kterou Tchaj-wan oproti Skotsku či Irsku má, je snadný přístup na asijský trh. Tamní trh s pálenkami přitom letos rostl o desítky procent. Export whisky ze Skotska do Číny se podle dat BBC zvedl o 34 procent, do Indie pak o 44 procent.
V Asii tak mají na tento dříve typicky „západní“ nápoj čím dál tím větší chuť. Tchaj-wan přitom nemá při exportu do ostatních asijských zemí tak vysoké náklady na dopravu. Nebylo by tak překvapivé, kdyby prostoru na asijském trhu tamní palírny v příštích letech využily k ještě většímu růstu.
