„Cítila jsem se jako favoritka a šla jsem si za vítězstvím,“ řekla poté, co triumfovala 6:3, 6:4.
Na živém žebříčku sestaveném po připočtení bodů z úvodu londýnského grandslamu v ten okamžik poskočila na 59. místo. „Popravdě to moc nesleduju,“ konstatuje suše slečna z Olomouce, která minulou sezonu končila na 145. pozici.
Na wimbledonských travnatých polích už sklidila přes tři miliony korun hrubého. „Jen jsem četla, že za účast máme asi milion, ale víc jsem nezjišťovala,“ tvrdí.
Wimbledon 2019speciální příloha iDNES.cz |
Ve dvaadvaceti už není vyjančenou novickou. Přiznává, že v ní nervozita občas bublá, když se jí třeba na dvorci nedaří. Jinak ovšem v jejím chování převládá přirozený nadhled a chvílemi až stoický klid.
„Mám ho v povaze,“ přitakává. „Vím, že můžu porazit každou soupeřku.“
Po Flushing Meadows, Melbourne Parku a Roland Garros se v hlavní soutěži předvedla též v posledním grandslamovém dějišti v All England Clubu.
Může tedy srovnávat a zmínit aspoň pár věcí, které na její vyváženou mysl udělaly výraznější dojem.
„Nejvíc se mi líbilo v New Yorku, kde to žije. Všechno je velké. Byla pecka, když jsem tam zahrála svůj první super zápas,“ zmínila senzační vyřazení Španělky Muguruzaové.
„Wimbledon je úplně jiný. Bílé oblečení na trávě vypadá hezky. Jen některé kurty jsou křivé. Na některých místech míče vůbec neskáčou, což člověk musí odhalit a počítat s tím.“
„Austrálie byla skvělá, prostředí pro hráče mi připadalo parádní a luxusní – šatny, odpočívárny, restaurace.“
„A Paříž? Dobrá,“ podotýká. Rozesměje se, a snad aby Francouze neurazila, dodává: „Je taková menší, ale všude se o nás starají výborně. Na přepych si zvykneme snadno. Horší je to naopak.“
Taky proto si čtyři nejprestižnější podniky stanovila jako jasnou prioritu svého programu. Připravuje se na ně nejzodpovědněji.
Podstatným předpokladem úspěchu na nich je vyhnout se kvalifikacím, které nemilosrdně odčerpávají tělesné i duševní síly.
„Zvlášť zdejší kvalda v Roehamptonu je úplná šílenost,“ zmiňuje spartánské podmínky vedlejšího areálu.
Tentokrát se ovšem díky vzestupu v pořadí WTA dostala rovnou do hlavního pavouka a výpravou do třetího kola si vyrovnala grandslamový osobní rekord.
„Loni v New Yorku jsem po kvaldě a dvou dalších zápasech byla úplně mrtvá. Tady jsem mnohem víc v pohodě,“ ujišťuje před páteční partií s Estonkou Kontaveitovou, nasazenou dvacítkou.
Ani z ní se nerozklepe. Pokud ji tréma přece zevnitř přece maličko začne hlodat, setřese ji po několika minutách.
A co že by tedy i flegmatičku s pestrým rejstříkem úderů přece jen vyvedlo z míry?
„Kdyby mě tady poslali na centrkurt. To by mě potěšilo a určitě bych byla nervoznější. Stejně jako na Ashe Stadium v New Yorku. Když jsem se na něj poprvé podívala, napadlo mě, že kdyby mě na něj dali, asi bych nešla. Je fakt obrovský.“
