Vzpomínáte na Tour 2013? Jak se autobus týmu Orica na Korsice zasekl o cílovou bránu úvodní etapy? Jak už i Radio Tour informovalo týmy, chystající se k hromadnému spurtu, že cíl možná bude nutné přesunout jinam? A jak se v poslední chvíli povedlo autobus vymanévrovat?
První horskou zkoušku na Giru vyhrál Zakarin. Polanc drží růžový dres |
Před cílem páteční 13. etapy Gira se na příjezdové silničce do Ceresole Reale přihodí cosi podobného. Naštěstí o tři hodiny dříve, než sem vjedou samotní cyklisté.
Na počest první návštěvy růžového závodu v historii dostala část silnice i nový asfaltový kabát, ale přece jen, některé ostré a příliš úzké serpentiny se ukážou být nad síly týmových autobusů.
Ten náležící stáji Education First v jedné z nich 18 kilometrů před cílem uvízne, nemůže ani dopředu, ani dozadu. Co teď? Za ním se kupí sáhodlouhá kolona, tvořená dalšími autobusy a automobily organizátorů i novinářů. Půl hodiny čekáme, než se podaří autobus Education First vyprostit.
Organizátoři operativně rozhodují: Dál už ani týmové autobusy nesmí, zaparkují tady, kde to jen podél silnice půjde. Řidiči je otáčejí do protisměru.
To je však jediná komplikace na jinak úchvatné premiéře horského dojezdu Gira nad Ceresole Reale.
Obec v národním parku Gran Paradiso kdysi získala ke svému jménu vladařský přívlastek (reale = královský), když se do místních končin vydával italský král Viktor Emanuel II. lovit kamzíky a kozorožce.
Silnice z ní pokračuje dalších 12 kilometrů do kraje skalisk, sněhu a majestátních vrcholů k impozantní přehradě u jezera Serrú. Sněhové bariéry kolem silnice jsou místy až třímetrové. Tifosi na ně růžovou barvou stříkají „Squalo Nibali“ (Žralok Nibali). A o kus dál: „Si, vince“ (Ano, vyhraje).
Horská krása + Giro. Ceserole Reale, dojezd 13. etapy. https://t.co/muaSFDLzJ6
Až sem, pod přehradní hráz, se musí vyškrábat. Nejen peloton Gira. Na posledních devět kilometrů je i automobilům diváků vstup zapovězen. Dál mohou jen pěšky nebo na kole. Proto je tu skladba fanoušků úplně jiná než v horských etapách Tour. Tady nenarazíte na hlučná společenství Nizozemců, namol opilých ještě před příjezdem cyklistů, jako každoročně na Alpe d’Huez. Ti, co se vydávají nahoru ke zdejší přehradě a obklopí trať, musí mít cyklistická srdce.
A profesionálové, kteří sem vyjíždějí, musí mít velmi silné nohy.
Ano, toto je Giro, jak ho všichni milují. Giro bojovných etap, neustálých změn, útoků a protiútoků.
Ilnur Zakarin skočí hned na prvním vrcholu dne do úniku.
„Nebyl to plánovaný útok,“ bude se Rus po etapě dušovat na tiskové konferenci. „Jen jsem se snažil zůstat co nejvíc vepředu. Uprostřed etapy jsem se necítil příliš dobře, ale pak jsem našel rytmus a řekl si, že bych mohl něco provést se svým umístěním v celkové klasifikaci.“
Až později se v jeho hlavě usadí myšlenka: Vždyť ty bys mohl ujet úplně všem.
A tak to udělá.
Jak hřejivá náplast je jeho etapový triumf na dosavadní sezonu zmaru stáje Kaťuša, která po psychickém k.o. Marcela Kittela a dlouhé řadě nepovedených závodů připomínala mocnou říši nacházející se v rozkladu.
#Giro 102: Behind the wheels Stage 13 https://t.co/l3Y5VwrUxd #Giro 102: Dentro la corsa Tappa 13 https://t.co/l3Y5VwrUxd https://t.co/wN3zFiRH7P
„Ilnur Zakarin, král královského Ceresole,“ halasí hlasatel v cíli.
„Já vyhrál. Wow,“ řekne Zakarin a zakroutí nevěřícně hlavou. „To je pro mě docela překvapení. Vážně jsem myslel hlavně na celkové pořadí.“
Hned vedle pódia, určeného pro dekorování jezdců, naskočí na trenažér, pět minut se z doposud nejtěžší etapy vyjíždí a přijímá gratulace.
V minulosti jen tři Rusové vyhráli na Giru horský dojezd: Jevgenij Berzin, Pavel Tonkov a Denis Meňšov. Každý z nich zároveň ovládl i celé Giro.
Mohl by ho vyhrát také on? Vždyť najednou se Zakarin katapultoval ze 12. až na 3. místo pořadí.
„Primož Roglič je pro mě pořád největší favorit,“ prohlásí.
Primož Roglič a Vincenzo Nibali ve 13. etapě Gira.
Slovinec, o němž je řeč, visel během dne svým pohledem opět na Vincenzovi Nibalim. Už o den dříve v Pinerolu dal Ital najevo, že se mu tahle Rogličova defenzivní taktika nelíbí.
„A dneska nechal ujet Landu, Majku i Carapaze a chtěl, abych já tu díru zaceloval,“ vykládá Nibali. „Proto jsem mu řekl: ‚Dost! Už ne!‘ Jestli chceš vyhrát Giro, taky se snaž.“
Za cílem lídr stáje Bahrain Merida ještě razantněji než předchozího dne obviní lídra týmu Jumbo Visma, že je nekooperativní.
„Řekl jsem mu na trati: ‚Poslouchej, jestli mě chceš pořád následovat, klidně přijeď ke mně domů a udělat si tam fotky, ukáži ti svoji kolekci trofejí, kdykoliv chceš. Nemusím nikomu nic dokazovat,‘“ líčí Nibali s jemným sarkasmem v hlase. „Jenže on mi asi rozuměl, že už nebudu nic dělat. Teprve pak začal pracovat.“
#Giro Stage 1️⃣3️⃣ Pinerolo-Ceresole Reale, 196km REPORT https://t.co/dtn1Z60lmD @bettiniphoto | @vincenzonibali https://t.co/Sa3soaxHot
Roglič na tyto poznámky nereaguje. Uvnitř velkého bílého stanu se také on vyjíždí na trenažéru, s médii hovořit nechce.
Nibali naopak jako by mluvil rád. Giro od nepaměti miluje polemiky, jak vám u kávy potvrdí italští fanoušci i novináři. Nibali tudíž v hloučku reportérů jednu takovou rozpřádá: „Jumbo Visma musí mít se mnou nějaký problém kvůli tomu, co se stalo v minulosti. Snad že jsem zaútočil na konci Gira 2016 na jejich Kruijswijka a sebral mu maglia rosa. Jako by tu ze mě měli strach. To je normální, v pořádku. Psychologický a taktický aspekt závodu jsou důležité. Ale tenhle závod bude ještě velmi tvrdý. Musíte bojovat, ne jen se držet.“
Tentokrát zkusil na cílovém stoupání sám akcelerovat, jenže Roglič si ho pokryl. Vzápětí akceleroval Roglič. A znovu nastal pat.
Addy Engels, sportovní ředitel Jumba, poukazuje: „Otestovali si jeden druhého a zjistili, že jsou na tom podobně.“
Načež Engels brání lídra svého týmu před Nibaliho poznámkami: „Je teď na ostatních týmech, aby útočily, a to také dělají. S ohledem na náskok, který v celkovém pořadí máme, odvedl dnes Primož dobrou práci. Giro je i o maximálním šetření energie na další tvrdé dny. Rozhodně se nestaráme jen o Nibaliho. Dnes jsme najeli čas na Lópeze a Yatese, které jsme považovali za nejnebezpečnější. To je dobrá zpráva.“
Byl to den mnohých příběhů, pro některé favority dobrých, pro jiné zlých.
Miguel Angel López si defektem v koncovce cílového stoupání vybral další díl smůly. „Někdy prostě věci nejdou tak, jak byste očekávali,“ posteskne si lídr Astany, když dorazí půldruhé minuty po Nibalim a Rogličovi.
Simon Yates na ně ztratí dokonce tři minuty. Sedí v týmovém autě Mitcheltonu-Scott, hlavu skloněnou.
„Jede se mi fajn,“ oznamoval svému šéfovi Mattu Whitovi ještě 20 kilometrů před cílem. Jenže jakmile se začal škrábat závěrečný kopec, pochopil: Dnešek bude průšvih!
„V krátkém čase se Simon ze situace, kdy se cítil velice dobře, dostal do stavu, kdy se cítil dost špatně. Na posledních kilometrech trpěl,“ říká White. „Na nic se nevymlouváme. Prostě nebyl schopný následovat ty nejlepší. Ještě stále jsme Giro neztratili, ale situace není vůbec ideální.“
Je to den ve znamení cyklistického Brexitu. V podání Yatese z popředí výsledkových listin, v podání zraněného Jamese Knoxe (Quick-Step) a padajícího a s bolavým ramenem vzdávajícího Tao Geoghegan Harta (Ineos) z celého závodu.
Je to ovšem také den ve znamení útoků stáje Movistar.
Mikel Landa má ve tváři vepsané nesmírné vyčerpání. „Konec etapy byl tak tvrdý,“ řekne, když opět dokáže mluvit. „I ta vysoká nadmořská výška sehrála roli. Přijel jsem úplně prázdný.“
#Giro: @MikelLandaMeana ya tiene 1'25" sobre Roglic y Nibali. Pese a una aceleración del esloveno, la diferencia no deja de crecer. Recordemos que @RichardCarapazM marcha intercalado entre ellos. Nieve (MTS) y Zakarin (TKA), los grandes candidatos para la etapa, están a 2 km. https://t.co/IolE9Yasi6
Ale přijel třetí a hned za ním týmový kolega Richard Carapaz!
Jejich sportovní ředitel Max Sciandri září: „Někdo může jet konzerativně, my ne. Zvlášť po ztrátě, kterou jsme nabrali v časovkách.“
Landa, nad jehož formou se vznášely otazníky, konečně naplňuje svůj velký potenciál. „Půl minuty jsem najel ve čtvrtek v Pinerolu, další čas dnes. Vidím, že mí soupeři jsou zranitelní. To mi zvedá morálku. Budu útočit tak dlouho, dokud mi neupadnou nohy,“ slibuje.
Dlouhý den končí. Jan Hirt a mnozí další cyklisté se zateplí a sami sjíždějí dlouhých 20 kilometrů pod kopec k zaparkovaným týmovým autobusům. Jiní, mezi nimi Josef Černý, se nechají svézt dolů automobily.
Černý zažil na Giru nejtěžší etapu kariéry. Dalo se to přežít, říká |
Zástupy diváků se vydávají na dvouhodinovou pěší cestu od cíle k záchytnému parkovišti, zčásti po silnici, zčásti zkratkami mezi skalisky. Klobouk dolů také před nimi.
Fotograf Gazzetty dello Sport, který se mnou sjíždí do tiskového střediska, pohlédne na ně i na okolní strhující panoráma a říká: „Giro má stejně nejkrásnější hory a nejhezčí horské etapy ze všech Grand Tour.“
Dramatické a plná zvratů bude určitě i ta sobotní, explozivní horský test do Courmayeru.
Jak že to říká Mikel Landa? „Giro je závod, který se může převrátit vzhůru nohama během jediného dne.“
Že se ho právě on a stáj Movistar znovu pokusí převrátit svým agresivním stylem závodění, je takřka tutovka.
