Na manažerských postech působil padesátiletý Emil Kristek jak ve fotbalových, tak i v hokejových klubech. Naposledy se před dvěma lety dohodl na spolupráci s extraligovou Plzní.
Jenže po osmnácti měsících z hokejové Škodovky odešel. S odhodláním, že už se k ledu nevrátí.
Pak se ovšem ozvala Dukla Jihlava a Kristek její nabídku přijal.
„To všechno je práce Bédi Ščerbana (jednatele Dukly - pozn. red.), kterého velmi dobře znám z doby, kdy jsem pracoval na hokejovém svazu. Často jsme se tam potkávali,“ prozradil nový výkonný ředitel jihlavského klubu.
Už tehdy jste se v nějaké hypotetické rovině bavili o možné budoucí spolupráci?
Ne, to ne, vůbec mě nenapadlo, že by mi někdy s takovou nabídkou zavolal. Bylo to pro mě obrovské překvapení. Příjemné.
Emil KristekNarodil se 11. listopadu 1968. Žije v Boršově nad Vltavou. V minulosti byl ředitelem fotbalových Bohemians Praha, Viktoria Plzeň či Dynama České Budějovice. Jako ředitel klubu a předseda představenstva působil také u Bohemians 1905. Cizí mu ale není ani hokejové prostředí. Naposledy bylo jeho jméno spojováno s extraligovou Plzní, kde v roli ředitele fungoval od května 2017 do října 2018. Nyní působí nově jako výkonný ředitel v prvoligové Dukle Jihlava. |
Proč jste vlastně odešel z předchozího angažmá v Plzni?
Loni v únoru oznámil Martin Straka (majitel HC Škoda Plzeň - pozn. red.), že končí s trénováním, a mně bylo jasné, že to nebude dál fungovat.
Z jakého důvodu?
Taky se mě takhle ptal. A já mu řekl, že je to přirozené, protože je jediný majitel a bude si chtít logicky všechno řešit sám.
Nicméně přesto jste pak ještě nějakou dobu v plzeňském klubu zůstal...
Ano, přemluvil mě. Říkal, že bude víc odpočívat, hrát golf a věnovat se rodině. Já ale věděl svoje. Do července vše fungovalo dobře, ale v srpnu to pak začalo. Najednou jsem slyšel: Proč děláš tohle takhle a proč tak... Tak jsem dal raději sám výpověď. Řekl jsem Martinovi, že se rozejdeme jako přátelé, že si chvilku odpočinu. Navíc jsem dostal nabídku na odkup budějovického fotbalu.
Který jste ale nakonec nekoupil...
Protože jsme se nedomluvili na ceně. Jednání jsem ukončil a začal přemýšlet, co bude dál. A nějak v březnu mi zavolal Béďa Ščerban, že se dozvěděl, že jsem volný. Musím říct, že mě to potěšilo. Přijel jsem, povídali jsme si a nakonec se domluvili, že zkusíme, jak to bude fungovat. Zatím na rok.
Co přesně si má člověk představit pod funkcí výkonný ředitel hokejového klubu?
Budu zodpovědný hlavně za chod Dukly co se obchodní části a marketingu týká. Potom samozřejmě přípravy utkání, a tak různě.
Jednatel Dukly Jihlava Bedřich Ščerban.
Ve funkci jste teprve pár dnů, ovšem nějaké pocity už z nového prostředí určitě máte. Jaké převažují?
Trošku mi to tady připomíná Bohemku, taky je to takový rodinný klub. Navíc Béďa je velmi slušný člověk. Což jsem ale samozřejmě věděl, to jsem nemusel poznávat. Popravdě, mně už se nikam do klubu moc nechtělo, ale zase na druhou stranu mě ta práce baví. Třeba to bude fungovat.
Jaké jste zaznamenal reakce na svoji novou štaci?
Dukla Jihlava má obrovský zvuk, takže mi volali kamarádi a přátelé a byli u vytržení, že mě takový klub oslovil. Je to pro mě čest. Tolik skvělých hokejistů tady hrálo. Kam přijela Dukla, tam bylo vždycky velké haló.
Věříte, že i díky bohaté historii Dukly budete mít výhodnější vyjednávací pozici u případných partnerů?
Jednoznačně. Budeme se tady společně snažit vrátit Duklu tam, kam patří. Už taky proto, že si myslím, že tady snad ani není jiný druh zábavy. Vysočina a Jihlava je plná dukláků. Stačilo zajít do obchodního centra v Jihlavě a potkal jsem spoustu lidí, kteří měli čepici s logem klubu.
Jenže se také říká, že Vysočina je dost specifický kraj, kde se lidem, potažmo firmám moc nechce podporovat sportovní kluby...
Řeknu vám to takhle – dělal jsem tuhle práci v západních Čechách, v jižních Čechách i v Praze a všude jsem slyšel to samé. (směje se) Vždycky je to prostě o lidech, jestli chtějí nebo nechtějí pomoct. A pokud chtějí, tak od toho také něco očekávají. Ať už profit ze značky, nebo se tady seznámí s jiným partnerem, případně touží po zážitcích. Občas tudíž vyjedeme taky někam ven na zápas a užijeme si zábavu. Mojí snahou bude, aby partneři z toho, že se rozhodnou tady podpořit hokej, něco měli. Nejen to, že si dají ve vipce párek. (usmívá se)
Takový plán se ale nedá plnit na dálku. Jak to máte s dojížděním?
V Jihlavě bydlím a na víkend jezdím domů do Boršova nad Vltavou. Už dvacet let mám takové víkendové manželství. (směje se)
