Po absolvování právnické fakulty pracovala dvacet let jako okresní prokurátorka v Kladně, poté působila na Generální prokuratuře, kde se zabývala delikty mládeže a trestnou činností namířenou na mládež. Později si založila vlastní advokátní praxi. Od roku 1999 působila ve funkci nejvyšší státní zástupkyně.
Patří k lidem, kteří mají blízko k prezidentovi Miloši Zemanovi. Otevřeně jej podporovala už ve volbě hlavy státu v roce 2013, ačkoli tehdy ČSSD měla vlastního kandidáta. Později se stala členkou prezidentova poradního týmu.
Do funkce nejvyšší státní žalobkyně ji v roce 1999 navrhl tehdejšímu premiérovi Zemanovi ministr spravedlnosti Otakar Motejl. Benešová se poté jako žalobkyně podle komentátorů významně podílela na stíhání korupce. Mimo jiné prosadila na státním zastupitelství vznik specializovaných odborů závažné hospodářské kriminality.
Koncem září 2005 byla z postu nejvyšší státní žalobkyně odvolána na žádost ministra spravedlnosti Pavla Němce (US-DEU). Ten tvrdil, že se Benešová více než jako nezávislá žalobkyně chovala jako představitelka politické strany. Na údajné propojení Benešové s politikou tehdy poukazoval i prezident Soudcovské unie Jaromír Jirsa, podle nějž byla Benešová často spojována s vládní ČSSD.
Mezi ministrem Němcem a Benešovou panovala řada sporů. Benešová například kritizovala ministrovo rozhodnutí vydat člena katarské královské rodiny Hámida bin Abdal Sáního, obviněného mj. z pohlavního zneužívání, ke stíhání do Kataru. Benešová označila ministrovo rozhodnutí za podezřelé a dala policii pokyn, aby jej prověřila. Ministr Němec později podal na Benešovou kárnou žalobu ve které tvrdil, že nezvládla mediální vystupování a dopustila se patrně trestného činu, když obvinila mluvčího ministerstva spravedlnosti Petra Dimuna z uplácení reportéra televize Nova. Benešová se následně televizi omluvila.
V prosinci 2007 Benešová jako stínová ministryně spravedlnosti ČSSD označila tehdejší nejvyšší státní zástupkyni Renatu Veseckou, exministra spravedlnosti Němce či místopředsedu Nejvyššího soudu Pavla Kučeru za „justiční mafii“. Sedm lidí, které zmínila, na ni podalo žalobu na ochranu osobnosti. Pražský vrchní soud v roce 2011 rozhodl, že se Benešová musí omluvit, což následně učinila. Nejvyšší soud ale počátkem roku 2013 vyhověl dovolání Benešové a nařídil nové projednání. O dva roky později případ skončil smírem, kdy Benešová získala zpět peníze, které uhradila jako náklady řízení, nestáhla ale omluvu.
Benešová se nemusí omluvit za „justiční mafii“. Nejvyšší soud kauzu vrátil |
Poté, co přijala funkci ministryně v Rusnokově vládě, chtěl tehdejší šéf ČSSD Bohuslav Sobotka, aby odešla ze strany, což Benešová odmítla. Po volbách 2013 dokonce za ČSSD usedla ve Sněmovně. Aby však mohla být na kandidátce, musela vystoupit z ČSSD, protože nesplňovala podmínku členství ve straně po dobu šesti let. V roce 2017 již nekandidovala a ohlásila odchod z politiky. Zdůvodnila to poměry v sociální demokracii, která podle ní vymýtila vnitrostranickou opozici.
