Když před dvěma roky skončila oprava povrchu silnice I/23 u Řípce na Táborsku, našli silničáři na nově položeném povrchu silnice první třídy patnáct centimetrů hluboké trhliny a řadu dalších nedostatků. Kvůli nim se dodnes vleče reklamační řízení s firmou Robstav, která měla opravu vozovky na starosti.
Ještě větší komplikace způsobilo tuzemským silničářům oznámení portugalské stavební společnosti Mota Engil Central Europe, která se na sklonku roku 2016 rozhodla odejít z rozestavěné silnice I/11 u Třince, nebo neschopnost česko-italsko-kazašského konsorcia včas dokončit modernizaci dálničního úseku D1 na Vysočině.
Všechny tyto příklady mají jedno společné. Stavební firmy, které je měly na starosti, se dostaly na neoficiální blacklist Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD).
Přestože zákon o veřejných zakázkách teoreticky umožňuje problematické firmy vylučovat z veřejných soutěží už více než dva roky, fakticky se tyto společnosti do soutěží na opravy a stavby silnic a dálnic stále hlásí. Například zmíněný Robstav se v současnosti uchází o pětici staveb silnic prvních tříd.
„Opakovaně jsme je vyloučili a oni opakovaně podávali stížnosti k ÚOHS,“ řekl MF DNES mluvčí státní investorské organizace Jan Rýdl. Po půl roce řízení se však Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) nedostal dále než k problematice formálního posouzení stížnosti na vyloučení Robstavu například z tendrů na rekonstrukci silnice I/6 u Bochova, kterou ŘSD raději kompletně zrušilo, nebo soutěže na opravu silnice I/19 mezi jihočeskými Mirovicemi a Plíškovicemi, ve které ŘSD vybralo konkurenční společnost Porr.
Podle Robstavu ale k vyloučení jeho firmy nemá ŘSD právo. Konkrétně zmiňovaná zakázka u Řípce byla zadána ještě před platností zákona, který vyloučení firem kvůli závažným pochybením umožňuje. „Zakázka „I/23 Řípec - hr. okr. JH“ byla provedena na základě předchozí právní úpravy, která tuto možnost vyloučení nepřipouštěla. Proto postup ŘSD není možný, jedná se o nepřípustnou retroaktivitu,“ řekl MF DNES majitel firmy Radek Kozák.
Podle něj byl Robstav ochoten trhliny v novém povrchu silnice opravit. Další nedostatky v podobě použití asfaltové směsi s jinou hrubostí kameniva ale technicky nebylo možné napravit jinak, než dohodou na poskytnutí slevy z ceny díla. Na to ale podle něj ŘSD nepřistoupilo, což byl začátek vzájemných pří.
Konečné rozhodnutí chybí
Řadu sporů, ve kterých figurovala tato společnost, ale i jiné, potvrdil mluvčí antimonopolního úřadu Martin Švanda. V žádném však doposud nepadlo rozhodnutí, které by definitivně určilo, zda zadavatel konkrétní firmu vyloučil ze soutěží právem.
Nejblíže k rozuzlení se dostal spor o stavbu I/39 z jihočeských Volar do Chlumu, ve kterém antimonopolní úřad rozhodnutí silničářů nejdříve kvůli údajným administrativním pochybením zrušil a společnost Robstav tím opět vrátil do hry. Silničáři však následně uspěli s odvoláním u předsedy úřadu Petra Rafaje a spor se tak opět vrátil na začátek.
„Nyní je tedy opětovně vedeno prvostupňové řízení, ve kterém už se bude rozhodovat přímo o meritu, tedy o otázce, zda v tomto konkrétním případě jsou negativní zkušenosti zadavatele z minulosti legitimním důvodem pro vyloučení dodavatele Robstav ze soutěže o zakázku,“ doplnil Švanda.
S neoficiálními seznamy nespolehlivých dodavatelů je Ředitelství silnic a dálnic mezi státními investory v dopravě průkopníkem. Na železnici totiž takový problém s nekvalitou stavebních prací nemají.
„Do tendrů na realizaci investičních akcí se naštěstí ‚problémové‘ firmy nehlásí, mimo jiné i z důvodu relativně přísně nastavených kvalifikačních požadavků v rámci zadávacích podmínek,“ uvedl mluvčí Správy železniční dopravní cesty (SŽDC) Marek Illiaš.
Dalším důvodem může být i rozdíl v cenách, za které se v předchozích letech na silnicích i železnici stavělo. V roce 2017, kdy nedostatek stavebních zakázek vrcholil, vítězily v zakázkách na stavby silnic nabídky o čtvrtinu až polovinu lacinější, než na kolik stavbu ocenil projektant. U železnice však takovýto propad nikdy nenastal, maximálně se stavělo o čtvrtinu levněji.
Podle odborníků už přitom ceny pod sedmdesát procent projektového odhadu představují riziko, protože firmy mohou upřednostnit vlastní ziskovost například před dodržením technologických standardů.
Přestože se ceny opět začínají blížit odhadům projektantů, obavy z nekvalitně odvedených prací však nevymizely. Nejnověji se pod drobnohled dostala stavba jihočeské dálnice D3 z Hodějovic do Třebonína, kterou staví italská společnost Salini Impregilo. Tu nedávno kvůli skluzu při výstavbě na stavbě 13 kilometrů dlouhého úseku dálnice D1 Z Litavské Lúčky do Dubné Skály vyloučilo sousední Slovensko.
„Chtěl bych stavební firmě popřát, ať se jí daří mnohem lépe než v sousední zemi, a budu tlačit na ŘSD, aby stavbu pečlivě kontrolovalo,“ řekl u příležitosti poklepání na základní kámen jihočeské dálnice ministr dopravy Dan Ťok.
Jinou cestu ani resort dopravy nemá. Český zákon totiž neumožňuje využívat špatných zkušeností z cizích zemí.
