Pět kol před koncem základní části fotbalové ligy, kterou si letos ještě protáhne v pěti zápasech nadstavbové fáze, odskočila druhé Plzni na devět bodů. A historie říká, že takový náskok se nepromarňuje.
Samostatná liga ještě nezažila, že by lídr tak luxusní pozici prošustroval. Platí, že kdo je deset kol před cílovou páskou odskočený o víc než pět bodů, o titul nepřijde.
Proč právě Slavia ligou kráčí suverénně? MF DNES nabízí pět důvodů.
1. Nejnabitější kádr v lize
Těžko zpochybnitelný fakt. Třeba minulé kolo doma s Ostravou: Trpišovský posadil sedm hráčů z předchozí sestavy proti Seville, a stejně byla výsledkem kanonáda 4:0 a sebejistý výkon.
Ten sice v neděli v Příbrami chyběl, ale podobně obměněný tým si zase poradil. Přitom by se řeklo, že někteří budou nenahraditelní: třeba držák Coufal, nejlepší krajní obránce v lize. Ovšem když za něj proti Baníku zaskočil Frydrych, dal gól a byl u dalších tří.
V zimě Slavia mohla působit až příliš rozežraně, když přilákala tři posily s ambicemi na základní sestavu, a přitom žádnou z opor nepustila. Jenže průběh jara, během kterého tým bojuje ve třech soutěžích, přestupové hýření ospravedlnil.
A tahounům, o které je zájem v zahraničí, nemusí vadit, že zůstali: pohárová jízda je zviditelnila tak, že na přestupy může dojít v létě.
2. Útočná síla
Když Plzeň loni slavila titul, zakončila sezonu s pětapadesáti vstřelenými góly. Slavia jich má už teď, pět kol před koncem základní části... třiašedesát!
Historickému rekordu samostatné ligy, který drží Sparta s jedenaosmdesáti brankami z ročníku 1999/2000, se během posledních pěti kol může přiblížit. A v nadstavbě ho klidně překonat.
V útočení nemá v lize konkurenci, trojlístku Sparta, Jablonec, Boleslav už v produktivitě utekla o devatenáct branek. Právě ve střílení gólů nejvíc zaostává druhá Plzeň, dala jich o sedmadvacet (!) méně.
Slavia nespoléhá na jediného střelce, trefují se i záložníci a obránci. Nejčastěji střílí, nejčastěji míří na branku, v průměru se blíží třem gólům za zápas. Zároveň nehraje na riziko a nejlepší je i v defenzivních ukazatelích: za pětadvacet kol inkasovala jen osmnáctkrát a gólman Kolář už posbíral třináct nul.
3. Faktor Trpišovský
Když trenér v kšiltovce loni v zimě do Edenu dorazil, mnozí byli opatrní. A když si v prvním rozhovoru vytyčil cíl, dostal sám sebe hned pod tlak. „Chceme bránit v jedenácti lidech, útočit také v jedenácti. Rozestavení je potom detail,“ vypálil.
Leckdo nedůvěřivě zvedal obočí, ale brzy se ukázalo, že odvážná slova o totálním fotbalu nebyla jen plácnutím do vody. Útočná i obranná čísla dokládají, že Jindřich Trpišovský svou představu naplňuje.
Jistě mu pomohlo, že dostal od šéfů důvěru i spoustu peněz na nákupy. Ale obojí dokonale využil. Rychle přesvědčil hráče o stylu, jakým chce hrát, nadřízené zase o tom, jaký materiál potřebuje mít k dispozici a kdo je v kádru navíc.
Díky němu Slavia otočila a místo drahých stárnoucích hvězd ze zahraničí začala přivádět pracovité dynamické fotbalisty. Ty Trpišovský umí natrénovat, motivovat a detailně připravit na každého soupeře.
4. Faktor Souček
Slavia často točí sestavu, díky šířce kádru si i opory občas v nabitém programu mohou odfrknout. Některé, jako třeba záložníka Hušbauera, Trpišovský občas posadí i z taktických důvodů.
Jediným, bez koho si tým zatím neumí představit, je neúnavný čahoun s dvaadvacítkou na zádech. „Tomáš Souček má v hlavě computer,“ vychvaloval oporu už během podzimu.
A skutečně: když v neděli poprvé v sezoně kvůli karetnímu trestu v sestavě chyběl, na hře to hned bylo znát.
V Příbrami chyběla Součkova pracovitost, přehled, schopnost řídit a číst hru. Za poslední měsíce udělal obrovský pokrok. Už se nepere s obratností, zlepšil pohyb, začal si věřit: nervózní jarní premiéru s Teplicemi rozhodl penaltovým dloubákem sedm minut před koncem.
Gólů zvládl už osm, k tomu pět přihrávek. Umí měnit tempo hry, v pravý čas podržet i potáhnout míč, z rozbíječe se přeměnil na režiséra. „V létě nám zamává, to všichni víme,“ tuší Trpišovský.
5. Faktor X
I top tým potřebuje štěstí. Slavia mu jde naproti, takže není divu, že se k ní občas přikloní. Kromě pohárového zápasu v Seville třeba naposledy v Příbrami: kdyby záložník Květ z penalty nepřekopl branku a snížil na 1:2, mohla být poslední čtvrthodina daleko nervóznější.
Právě z penalt Slavia často těží, kopala jich čtrnáct, což je už teď rekordní číslo. Nahrává jí i to, že soupeři se od začátku sezony často prali sami se sebou. A k dobru si může přičíst, že jí nechybí sebereflexe.
„Víme, že byly zápasy, kdy jsme měli štěstí nebo výhru vydřeli,“ přiznal Trpišovský během zimní pauzy. „Nesmíme si myslet, že je všechno dobře - spíš dál hledat chyby.“
Právě tenhle přístup Slavii žene výš. Za titulem, který je blízko.
