Ve Světovém poháru bodovala Veronika Vítková, loni osmá žena celkové klasifikace, poprvé od 21. prosince, kdy dojela rovněž devatenáctá ve sprintu v Novém Městě na Moravě. Následnou stíhačku musela na Vysočině kvůli onemocnění vzdát a po Novém roce obsadila v individuálních pohárových kláních 63., 51., 42., 41. a 72. místo.
Jak se vám tentokrát v Soldier Hollow závodilo?
Není to pořád žádná sláva, ale určitě to bylo lepší než předtím. Třiatřicátý běžecký čas je lepší než devadesátý.
Předchozí čtvrtek v Canmore byl naopak vašim nejutrápenějším závodem v životě?
Tam to bylo přímo strašné, vytrápila jsem se úplně neskutečně. Dnes to bylo naštěstí jiné.
TRÁPENÍ. Veronika Vítková na trati vytrvalostního závodu v kanadském Canmore.
Změnila jste něco od té doby? Nebo jste si jen řekli: Třeba čas pomůže a bude to zase dobré?
To si říkám od začátku sezony a občas se nějaký pozitivní náznak objeví, i když teď už dlouhou dobu žádný nebyl. Ale pořád neztrácím naději, že to může být lepší.
Tentokrát se při koncovce sprintu zdálo, že máte i energii do posledních stovek metrů. Dvě závodnice jste v závěrečné pasáži závodu předstihla.
Jo, dnes mi připadalo, že jsem i schopná s někým na trati závodit, což se mi poslední dobou moc často nestávalo, protože většinou jakmile mě někdo předjel, hned mi rychle ujel.
Chodíte tedy nyní na start s tím, že vůbec netušíte, co vaše tělo na trati provede? Jestli bude právě naladěné závodit, nebo ne?
Přesně tak. Když jsem se tady před sprintem rozjížděla, nepřišlo mi, že by to v závodě mělo být lepší. Ale ono to nakonec lepší bylo.
S každým dalším kolem jste zrychlovala. Rozjela jste se opatrně i proto, že jste se obávala, co by s vámi rychlejší úvodní kolo provedlo?
Tak jsme se i dohodli, že to zkusím nejdříve pomaleji a pošetřím ze začátku síly. Ovšem totéž jsem si říkala i v Canmore, tam jsem pomaleji začala - a ještě pomaleji skončila.
Soldier Hollow je s takřka 1800 metry nadmořské výšky nejvýše položeným střediskem tohoto ročníku Světového poháru. Pomohlo vám, že se už ve výškách nad 1400 metrů pohybujete dva týdny?
Možná. A z pohledu mistrovství světa by třeba mohlo pomoci, že teď pobýváme tak dlouho ve výškách a potom sjedeme dolů. Kvůli tomu jsem tady i zůstala.
Vy jste zvažovali, že byste se po Canmore radši vrátila domů?
Tak nějak jsem se na to ptala, ale zamítli jsme to. I proto, abychom tu zbyly aspoň tři ženy, když Lucka Charvátová odletěla na Evropu, a abychom tu mohly jako tým všechno objet (v neděli jsou na programu v jeden den jak závod dvojic, tak smíšené štafety).
Jak na vás předtím působily tuhé mrazy v Canmore?
Ty se mi tedy nezamlouvaly ani trochu, člověku se ani nechce vylézt ven.
V Soldier Hollow najednou bylo na teploměru místo minus třiceti plus šest. Ten rozdíl 36 stupňů musel být pro organismus docela rána.
To tedy byl, je to brutální rozdíl. V Canmore jsme jezdili navrstvení, abychom na trati nezmrzli, a tady je to rázem úplně jiné. A na mistrovství světa ve Švédsku zase může klidně mrznout. Ale naštěstí jsme zatím všichni zdraví. Doufám, že to tak vydrží.
Jak se nyní těšíte na sobotní stíhačku? Kontaktní závody jste měla vždy ráda.
Jo, doufám, že když jsem teď po dlouhé době zajela solidní běh, střelecká jistota by mě mohla podržet. Ve sprintu jsem si řekla, že to zkusím na střelnici buď, anebo. Trošku jsem to napálila a ony ty terče popadaly. Jen škoda té jedné rány mimo při ležce.
Už v Canmore jste měla na vašem úseku štafety nejrychlejší položky ze všech. Evidentně vám rychlejší střelba jde.
Jo, jsem zvyklá takhle střílet v tréninku, jen v závodě jsem se zatím trochu bála. Ale když dokážu dávat ty rychlé nuly na tréninku, proč by mi to nemělo jít i v závodě.
