Loni na jaře směl chodit na procházky jen ve dvou krunýřích zakrývajících operované obratle.
Teď zase šlapal na špici pelotonu, naháněl uprchlíky, dřel pro tým.
A byl šťastný.
Díky tomu všemu, čím jste si loni prošel, byste měl mít nyní v závodech vyšší práh bolesti. Tak si to myslí šéf vašeho týmu Patrick Lefevere. Má pravdu?
Ano. Ta loňská zkušenost mi pomáhá. Pořád mě závody hodně bolí, ale mé měřítko, kam až se dá v té bolesti dostat, je teď mnohem větší. Což bude moje výhoda.
Máte konkrétní příklad?
Hned první den jsme 30 kilometrů před cílem sjížděli únik čtyřčlenné skupiny. Společně se závodníkem týmu Emirates jsem se staral o tempo pelotonu na špici a zhruba deset kilometrů před cílem mi připadalo, že toho mám dost a další špici už nedám. Jenže pak jsem si řekl: ‚Ještě se zmáčkneš a zariskuješ.‘ A šlo to, odtáhl jsem dlouhou špici, abychom je nakonec opravdu dojeli.
V prvním závodě po vašem návratu jste se tedy nijak nešetřil?
Ne. Stejně tak jsem se snažil pomoci Julianu Alaphilippovi v etapě s dojezdem na kopec. Když nám ujel Anacona z Movistaru, tahal jsem balík. Ve výšce 2000 metrů a v silném protivětru jsem se dostal doslova na hranu. Tak moc, že potom jsem musel zastavit na kraji silnice a vydýchat se, než jsem zase mohl pokračovat.
Na co jste myslel na startu úvodní etapy, když se váš sen o návratu do pelotonu stal skutečností? I na to, jak vás mnozí během posledního roku odepisovali?
Ani ne. Šel jsem do toho se sebevědomím z tréninků, jenže v těch si jedete své tempo. Věděl jsem, že v závodě, při měnícím se tempu, nástupech a hlídání pozice, může mé tělo reagovat úplně jinak. Takže jsem cítil spíš nejistotu, jak rychle si zase navyknu na pohyb v balíku a jestli mé tělo vydrží závodit ve velké intenzitě celých sedm dní.
Zdá se, že vydrželo.
Určitě. Překvapil jsem mnoho lidí kolem sebe a hlavně sám sebe. Záda mě nebolela, při akceleracích jsem netrpěl. Cítil jsem se stejně, jako když jsem měl před zraněním průměrnou formu. Zažil jsem už týdny, kdy jsem trpěl mnohem víc.
Jste po operacích o dva centimetry menší, musel jste měnit posed. Ani to vás nelimitovalo?
Ne. Jen při časovce jsem cítil, že kdybych se při ní dokázal na kole víc poskládat a být aerodynamičtější, mohl být můj výsledek (32. místo) ještě lepší.
Chtěl jste být hlavně užitečný týmu, pomáhat vašemu sprinteru Hodegovi i vrchaři Alaphilippovi. A to jste také dělal. Vrátil jste se k někdejší roli pomocníka univerzála?
Je to tak. Od prvního dne jsem dostal na starost hlídání úniků a zvládal jsem to až do konce. Máme na kontě dvě vítězné etapy, druhé místo Alaphilippa celkově i dres nejlepšího mladého jezdce pro Evenepoela. Dosáhli jsme tu jako tým na víc, než se čekalo, a já se na všem podílel, což je paráda.
That is how I have spent most of the past week. It is amazing to be back in the pack! Happy I could contribute to @deceuninck_qst performance 2 stage wins, couple of podiums, best young rider and 2nd place in GC. Thanks @vueltaasanjuanok for wonderful re-introduction to racing https://t.co/tIJVZ0pGTU
Sportovní ředitel Davide Bramati, velký cyklistický extrovert, byl při závodě i velkým motivačním faktorem?
Davide fungoval výborně a hodně mě i chválil. Od chvíle, co jsme do Argentiny přijeli, byl plný energie a do vysílačky nejen mě neustále podporoval. Čas, strávený s ním je úžasný. Někdy si říkám: Snad to Brama vydrží být tu s námi skoro měsíc a neustále tak nadšený. Je to výborný sportovní ředitel, který dokáže z týmu dostat maximum.
Jak na váš návrat reagovali cyklisté z dalších týmů, když vás opět viděli v pelotonu?
Toho vítání bylo plno. Přišli za mnou nejen kluci, se kterými jsem se znal, ale i spousta dalších, a ti mi říkali cosi ve stylu: „Čau, hele, ty nevíš, kdo jsem, ale já jsem hrozně rád, že jsi zpátky, a držím ti palce!“ Taková podpora vás posílí i potěší.
Naopak kauza týmového kolegy Ilja Keisseho, vyloučeného kvůli sexistickému chování k servírce z kavárny, rozhodně příjemná nebyla. Jak jste ji prožíval?
V první řadě jsem u toho incidentu ani nebyl. Myslím, že ta kauza už je uzavřená, všichni se vyjádřili a já k ní nemám co dalšího říci.
Zamlouvala se vám atmosféra závodů v Argentině? Je o hodně jiná, než jste zvyklý z Evropy?
Divácké kulisy byly skvělé a při závěrečné etapě doslova neuvěřitelné. Jela se na patnáctikilometrovém víceméně dálničním okruhu v San Juanu, který byl naprosto obsypaný lidmi. Připadal jsem si jako při dojezdu Tour na Champs-Élysées.
A co kvalita argentinských silnic?
Ty, které organizátoři vybrali, byly dobré. Jen v jedné etapě jsme 10 kilometrů před cílem museli projíždět brodem. Dost to tam klouzalo, naštěstí balík jel v klidu a nikdo nespadl. Velkou změnou bylo pro nás závodit až pozdě večer. Startovali jsme kolem čtvrté odpoledne a dojížděli až v osm večer.
Prospal jste pak velkou část dopoledne?
Jednou jsem vstával dokonce až v poledne. Většinou jsme se totiž na večeři dostávali po etapě kolem 23. hodiny a usínali třeba i ve dvě v noci. Ale na to si rychle zvyknete.
Jižní Ameriku neopouštíte, příští týden vás čeká závod Kolem Kolumbie. Opět tam budete jen pomáhat kolegům, nebo už se i sám o něco pokusíte?
Uvidím. Moc rád bych sám sebe v Kolumbii víc otestoval, pokud se najde příležitost. Profilově to bude náročnější než Argentina. Pojedeme opět s hodně silným týmem, přibude i Bob Jungels. Těším se na úvodní týmovou časovku, v té bychom měli mít velkou šanci uspět.
LÍDR PRO KOLUMBII. Bob Jungels (vlevo v dresu lucemburského mistra) povede formaci stáje Deceuninck-Quick-Step při etapách v Kolumbii, v týmu bude opět i Petr Vakoč (uprostřed).
A třeba ji i vyhrát, ne? To by vás kolegové mohli nechat projet cílem jako prvního z týmu, abyste v další etapě symbolicky oblékl dres lídra celého závodu.
Taky jsem si říkal, že jim to zkusím navrhnout. (směje se) Ale jede tam i Sky s Froomem a Bernalem, vyhrát tu časovku bude obtížné.
V Kolumbii se sejdou na startu závodu hned čtyři Češi, za další stáje tam budou závodit Jan Hirt, Daniel Turek a Karel Vacek. Taková společnost je na jiném kontinentu příjemná, že?
Jo, to mi připadá až neuvěřitelné, že nás i v Kolumbii pojede z Česka tolik, těším se na to. Je super mít v pelotonu lidi ze stejné země. Už v Argentině byli tři Slováci, být s nimi je také fajn. Jinak bych po měsíci v Jižní Americe pomalu zapomněl mluvit česky.
