„Jenže k těm nájezdům vůbec nemělo dojít. Vedli jsme 4:1 a vlastníma chybama jsme Spartu sami dostali zpátky do hry,“ mínil Frodl.
Co se stalo, že jste téměř rozhodnutý zápas málem ještě ztratili?
Dostali jsme tři góly v oslabení. Nejprve sólo Rouska, se štěstím mi to přes hokejku dostal mezi nohy. Pak další přesilovka, kterou Sparta parádně sehrála až do prázdné. No a pak vyrovnání, útočník mi před brankovištěm trošku brnkl do ruky a propadlo mi to pod břevno.
Pro gólmana asi složitý zápas...
Příjemné to není. Při první brance to chtěl Prajsa chytit rukou, ale puk se mu ztratil a škrtl mi to tam. Smůla. Pak dlouho žádná práce a najednou sólo. Ale s tím se musím poprat. Teď mám pár smolných gólů, ale věřím, že se to zase obrátí. Nesmím se z toho po.... V extralize psychicky labilní gólman být nemůže, to by tam dávno stál někdo jiný.
Ceníte si o to víc, že jste pak v nájezdech nepustil jediný gól?
Nebudu říkat, že ne. V zápase jsem toho tolik neměl, Sparta si moc vyložených šancí nevytvořila. Chtěl jsem to pak trošku vzít na sebe, nepustit gól a týmu pomoci k výhře.
Poslední střela Smejkala vám zůstala v lapačce, pak už jste mohl vítězně zvednout ruku nad hlavu. Skoro symbolické, že?
Jo. Smejkyho trošku znám, nechal jsem mu tam pastičku na lapačku. On ji viděl a mně včas sklapla. Takže třešnička na dortu.
Co říkáte vaší skvělé sérii? Máte teď osm výher z devíti zápasů.
To je super, ne? Víc to přece není třeba komentovat.
