Podmínkou pro vůbec první návštěvu francouzského prezidenta v Československu bylo setkání se zástupci opozice. François Mitterrand je pozval 9. prosince 1988 na snídani do Buquoyského paláce na Malé Straně.
„Když na to vzpomínám, vybavím si tu atmosféru a to, jak už tehdy při snídani francouzský prezident pozorně naslouchal slovům Václava Havla, bylo vidět, že mu věnuje pozornost, že si ho váží,“ vzpomíná jeden z účastníků, biskup Václav Malý. Setkání bylo velkým uznáním československé opozice.
Mitterrand byl totiž prvním západním státníkem, který před rokem 1989 jednal s představiteli disentu a postavil je tak téměř na roveň komunistických politiků, se kterými se sešel na Pražském hradě.
Svobodně a s úctou
O setkání prezidenta Gustáva Husáka s francouzským prezidentem Françoisem Mitterrandem usilovali komunističtí diplomaté dlouho. Francouzi Československu nakonec vyhověli, ale podmínkou návštěvy, od které si komunisté slibovali symbolické uznání totalitního režimu vzniklého po sovětské invazi v roce 1968, bylo právě i setkání s opozicí.
Své přání sejít se s disidenty během své cesty do Československa vyjádřil Mitterrand veřejně také v rozhovoru pro Československý rozhlas v předvečer své návštěvy. „Setkám se s různými představiteli vaší společnosti, včetně zástupců veřejného života a včetně opozice. Budu se vyjadřovat svobodně a s úctou, která státu a lidu přísluší,“ uvedl francouzský prezident.
Jednu podmínku měli i komunisté. Setkání se nesmí zúčastnit Alexander Dubček. Pro komunisty byl sesazený generální tajemník KSČ symbolem pražského jara, potlačeného tanky Varšavské smlouvy. Proto ho nechali preventivně zadržet policií.
Pozvánka přišla poštou
A zatímco spousta věcí se v disentu odehrávala nějakou neoficiální cestou, na snídani pozval francouzský velvyslanec odpůrce komunistického režimu se vší parádou. „Pozvánka mi přišla poštou, to si tehdy režim už nedovolil blokovat oficiální poštu z velvyslanectví,“ vzpomíná jeden z účastníků, biskup Václav Malý. Na snídani přišli Rudolf Battěk, Jiří Dienstbier, Miloš Hájek, Václav Havel, Ladislav Lis, Václav Malý, Karel Srp a Petr Uhl.
Účastníky podle Malého vybíralo přímo francouzské velvyslanectví. „Fungoval okruh lidí, který byl v pravidelném kontaktu se západními diplomaty,“ vysvětluje. Z něj velvyslanectví pak vybralo účastníky schůzky. „Pro nás to byla úžasná podpora, protože on byl první hlava státu, která se s námi setkala. Husák a Jakeš věděli, že pokud by překazili setkání, že on nepřijede nebo se s nimi nesetká,“ uvedl před časem Petr Uhl.
Kartáček s sebou
O čem se u snídaně hovořilo? O lidských právech a politické situaci v zemi. Dostalo se i na otázku vztahů mezi Československem a Francií, Mitterrand se údajně disidentů i ptal, jestli jim nevadí, že se schází s Husákem.
Legendární se stala i slovní výměna mezi francouzským prezidentem a Václavem Havlem. Prezident se Havla zeptal, jak se činnost disentu a obhajoba lidských práv promítá do jejich osobních poměrů. Havel odpověděl, že i nyní má s sebou kartáček na zuby, protože neví, jak celý den skončí. „Byl jsem si jistý, že nám zabrání se na ambasádu dostat a vezmou nás k výslechu. Ale nezastavili nás,“ vzpomínal Havel.
Snídaně, kterou itinerář francouzského prezidenta plánoval jako půlhodinovou, se nečekaně protáhla. „My jsme byli na snídani a diskutovali jsme tak dlouho, že následné setkání s Husákem se zdrželo o půl hodiny. A Husák to věděl,“ vzpomínal Uhl.
Jako jediný člověk mimo Chartu 77 se snídaně s Mitterrandem zúčastnil předseda Jazzové sekce Karel Srp. Podle něj tehdejší schůzka s Mitterrandem změnila politické klima v ČSSR i přístup StB k disidentům. „Byl to zlomový okamžik v posílení našeho sebevědomí,“ uvedl již dříve Srp. Z jeho iniciativy byla před třemi lety odhalena v Palácových zahradách pod Pražským hradem Mitterrandova busta, která setkání připomíná.
Schůzku připomene Petříček
Třicet let od památné snídaně si připomene i ministerstvo zahraničních věcí jako historickou událost i jako nadále probíhající dialog s obhájci lidských práv ve světě.
Na Den lidských práv, v pondělí 10. prosince, budou velvyslanectví České republiky a Francie ve více než deseti zemích východní Evropy, Asie a Latinské Ameriky pořádat snídaně věnované diskusím o stavu lidských práv v příslušné zemi.
Mitterrandova návštěva přispěla také k historicky prvnímu oficiálnímu povolení opoziční manifestace na Den lidských práv 10. prosince 1988 na Škroupově náměstí v Praze 3. Národní výbor Prahy 1 nepovolil setkání v centru, a tak se akce uskutečnila na Žižkově. „Překvapilo mě, jak moc tehdy přišlo lidí. Nedovolil jsem si to nikdy odhadnout, ale říká se, že jich bylo dva tisíce, možná i víc,“ uvedl Malý.
Podle něj bylo jasné, že účast lidí souvisí s návštěvou. „Úřady demonstraci povolily, nijak proti ní nezasáhly, ale pečlivě ji monitorovaly,“ dodal. Mezi účastníky tehdy zaregistroval velké množství příslušníků Státní bezpečnosti v civilu. „Zaznělo několik projevů, vůbec poprvé na veřejnosti promluvil Václav Havel, který měl velký aplaus. Byla tam velmi uvolněná atmosféra,“ vzpomíná.
Disent se ale dlouho neradoval. Hned v lednu 1989 následoval velký zátah proti nezávislým hnutím, následovaly výslechy, zase se zatýkalo. „Bylo to jen takové nadechnutí, které souviselo s Mitterrandovou návštěvou. Já osobně jsem v roce 1988 ještě nebyl takový optimista, abych počítal s tím, že režim padne v dohledné době,“ říká Malý.
Další demonstrace přišly během Palachova týdne v lednu 1989. Ty byly tvrdě potlačeny, ale cesta k listopadu 1989 byla otevřená.