Toyota Camry je stále jeden z nejprodávanějších vozů světa, jen v tom našem koutě o tom vlastně málokdo ví. Aktuálně ji Toyota představila v osmé generaci, na autosalonu v Paříži to je evropská premiéra. V USA, což je pro Camry stále asi nejdůležitější trh, už se osmá generace prodává od konce loňského roku.
Teď se automobilka rozhodla, že Camry přinese i do Evropy. Znamená to návrat modelu po zhruba čtrnácti letech. Velká toyota tohoto jména tedy není evropským zákazníkům zcela neznámá. Ale v roce 2004, v podstatě v průběhu života páté generace, značka tento vrcholný model ze své evropské nabídky vyřadila.
Proč se teď Camry vrací? Důvodů je hned několik. Jedním z nich je jakési slučování automobilových tříd. Sedany v USA a v Evropě byly dost dlouho šité podle jiného „mustru“ a střední třída tady vypadala jinak než v USA. Tak tomu ale dnes není, vozy střední třídy se na obou koncích oceánu sblížily. Důkazem čehož je třeba Ford Mondeo, který se za oceánem prodává coby Fusion.
Camry, která byla vždy vytvářena spíše podle amerických měřítek, tu kdysi měla problém, že vlastně spadala do vyšší střední třídy. A soupeřit v Evropě s pětkovými BMW, éčkovými Mercedesy nebo Audi A6 není snadné: vždyť v této třídě už nezůstala žádná z mainstreamových evropských automobilek. Ale zkusit vyzvat VW Passat, zmíněné Mondeo, Opel Insignia, nebo třeba nový Peugeot 508, to je pro Toyotu realističtější cíl.
Toyota Camry
A vzhledem k posunu, ke kterému v jednotlivých automobilových třídách došlo, je dnes Camry spíš zástupce střední třídy než té vyšší. A ve střední třídě teď v Evropě Toyotě už notně přesluhuje model Avensis. Jenže vyvíjet pro Evropu nástupce Avensisu nedávalo smysl, vždyť tuto třídu řada automobilek opouští. Pokud se tak Toyota nechtěla tohoto segmentu vzdát, byla tu vlastně jediná šance: přivézt Camry zpět do Evropy.
Evropská specifikace se od té americké liší jen v detailech, jde o naladění podvozku a pár designových prvků, takže vývoj této verze nebyl tak drahý, jako zcela nový model. A proto to s ním může Toyota s minimálním rizikem v Evropě zkusit.
Omezená nabídka
Má to ale trochu háček, i když u japonských automobilek nijak neobvyklý. Camry se v Evropě nebude snažit zákazníka zaujmout kdovíjak širokou nabídkou verzí. Kombík je jasně ze hry a pod kapotou v Evropě najdeme jen hybridní pohonné ústrojí s výkonem 160 kW (218 koní). Toť vše.
V dnešní době, kdy se snaží automobilky vyplňovat veškeré, snad i neexistující skuliny na trhu, se to zdá být jako velmi skoupá nabídka. Jenže Camry zrovna v tomto provedení je vyvážené auto, které ve skutečnosti vyhoví poměrně širokému publiku. Jen je otázka, zda si k němu toto publikum skrze bohatou konkurenci najde cestu.
Ale recept na to má. Obzvlášť v Česku, nebo spíš v Praze. Přes veškerou módu SUV zůstává tradiční sedan a kombík oblíbeným vozem ať už ve firmách, nebo třeba v taxislužbě a jiných přepravních službách. Camry je s délkou 4 885 mm asi o dva a půl centimetru delší než Škoda Superb. A je to tedy jeho přímý soupeř. Který to má v očích české veřejnosti rovnou prohrané.
Jenže. Camry má jeden velký trumf: v Praze, kde takové po takových autech pokukují hotely, taxikáři a další firemní klientela, může nové provedení parkovat za symbolický stokorunový poplatek kdekoli v modrých zónách. Hybridní ústrojí, jehož spalovací motor má 131 kW, totiž splňuje podmínky pro parkování ekologických vozů. To je detail, který může z Camry udělat pro řadu zákazníků hodně atraktivní auto.
To ticho
A ne že by nebyla Toyota Camry osmé generace zajímavá sama o sobě. Jak jsme si ověřili již v průběhu léta s mírně maskovanými předsériovými kousky auta, má tento sedan i v době rostoucí popularity SUV co nabídnout.
Především je Camry úžasně tichá. Přispívá k tomu samozřejmě ono hybridní ústrojí, které při rozjezdech intenzivně využívá elektromotor a u kterého se v aktuálním provedení podařilo opět o něco potlačit onen „vysavačový“ efekt, který je pro hybridy Toyoty tolik typický. Když chceme zrychlit opravdu razantně, motor se do otáček vytočí, ale jeho odhlučnění je výborné a navíc takové zrychlování trvá jen chvíli a pak je na palubě zase klid. Slyšet jsou více pneumatiky, ani aerodynamický hluk na dálnici je nepřehluší. V nové Camry je opravdu ticho.
Z toho jasně vyplývá, že Camry není žádný sportovní sedan. A je to dobře, na sportovní notu teď v této třídě hraje kde kdo a pohoda a komfort tak nějak ustupují do pozadí. Nikoli u Camry. Podvozek auta výborně filtruje nerovnosti, byť konečný verdikt si budeme muset ponechat až na chvíli, kdy se s vozem svezeme po českých silnicích. Ty v okolí Barcelony jsou totiž většinou hodně kvalitní, a i když nás nečekaná objížďka zavedla na trochu rozbitější cesty, na úroveň pražské dlažby jsme se nedostali.
Přesto je jasné, že komfort je to hlavní a podvozek auta to dává najevo. Snaha o sportovní jízdní styl například odhalí, že dlouhý rozvor Camry není pro zatáčkovité pasáže ideální. Auto působí jistě a suverénně, dokonce se v zatáčkách ani příliš nenaklání, ale rychlá změna směru není jeho oblíbená disciplína. Stačí ale najít ten správný rytmus, nehnat Camry až na hranu, a najednou i v zatáčkách jede jako po kolejích. Za to auto vděčí i nízko položenému těžišti.
Celkově je to auto spíše pro pohodovou jízdu, k ní řidiče tak nějak postupně ukolébá. Tak pohodlných sedanů je ve střední třídě skutečně málo, Camry v tomto ohledu zaslouží obrovskou pochvalu.
Šéfovská křesla
K pohodě posádky ještě přispívají výtečná sedadla. Tedy, sedadla. Ona jsou to spíš křesla a platí to jak pro sedadla vpředu, tak vzadu. Pojmou i hodně rozložité postavy, přitom hubené tělo v nich nijak neklouže a neplave. Ve vyšších stupních výbavy mohou být zadní sedadla polohovatelná, takže z Camry může být i skvělá šéfovská limuzína.
Místa je tu víc než dost. Dokonce tolik, že bychom snad Camry nedoporučili rodinám s malými dětmi (ty stejně potřebují kombík): z předního sedadla totiž nemá řidič ani spolujezdec šanci dosáhnout dozadu do dětské sedačky: tak daleko jsou zadní sedadla od těch předních. Přehodit nohu přes nohu si lze vzadu i v případě, že před vámi sedí dvoumetrový dlouhán.
Celou tuto pohodu na palubě tak může narušit asi jen palubní systém. Ten ještě v době našich jízd s Camry inženýři ladili, ale v principu jde pořád o ten samý systém, který najdeme i v jiných modelů Toyota. Tady automobilka za konkurencí trochu zaostává, ovládání není zdaleka tak intuitivní a třeba možnosti propojení s mobilními telefony zůstávají vlastně u Bluetooth konektivity. Apple CarPlay je záležitost vybraných regionů a podpora Android Auto je u Toyoty zatím sci-fi.
Pohodový sedan
Jenž kdo chce pohodový sedan pro každodenní použití, toho snad digitalizace v autě zatím moc zajímat nemusí. Camry má jiné nesporné kvality, které jsou (zatím) u aut pořád důležitější než to, jaké aplikace umí vůz ovládat.
Pohodlný sedan má solidní dynamiku (na stovku zrychlí za 8,3 sekundy), je skvěle prostorný (v zavazadlovém prostoru je 524 litrů místa) a přitom všem by měl být úsporný. Toyota slibuje spotřebu úžasných 4,3 litru na 100 kilometrů a jak ze zkušeností s jinými hybridy této značky víme, není to nic nereálného. Třeba ve městě v plynulém provozu se půjde dostat i níže, v pražské zácpě naopak tuto hodnotu o moc nepřeskočíte. A my jsme s předsériovými kusy Camry jezdili v hornatém okolí Barcelony v průměru za 6 litrů a to jsme autu dávali docela zabrat.
Maximální rychlost auta je omezená na 180 kilometrů v hodině, to je na takový koráb opravdu málo. Na německé dálnici přeci jen jezdí manažeři i rychleji. Zrychlení z nuly na sto za 8,3 sekundy je očekávatelná hodnota, vzhledem k hybridnímu pohonu pod kapotou a 1,6tunové hmotnosti.
