I když by po vydařeném šampionátu v rakouském Innsbrucku mohl pouze chválit, Binter raději zůstává zdravě kritický.
„Ne všechno vyšlo. Třeba holkám se to tu nesešlo. Měli jsme tři adeptky na postup do semifinále v lezení na obtížnost, ať už jde o Ivu Vejmolovou, Elišku Adamovskou nebo Lenku Slezákovou, ale neuspěla ani jedna,“ připomíná.
Očekávání nenaplnili i jiní.
Binter upozorňuje, že někteří z reprezentantů doplatili na náročnou sezonu, kdy objížděli juniorské i seniorské závody. Dalším nevyhovoval charakter cest. Neomlouvá je, jen vysvětluje holý fakt, že na jiných cestách by své kvality prodali lépe.
To se ostatně týká i Adama Ondry, který v boulderingu neobhájil titul vicemistra světa a skončil sedmnáctý.
„Adam je výborný lezec na skalách, ale bouldering se posouvá jiným směrem, než mu sedí. Zatímco na skále musíte většinou ustát malé stupy a udržet malé chyty, v boulderingu je nyní nutností držet balanc na velkých oblých či šikmých strukturách a ještě z nich přecházet do dynamického kroku, navíc některé kroky či skoky už nemají s lezením téměř nic společného a patří spíš do parkouru,“ přibližuje Binter.
V tom Ondra nevyniká.
„Trénoval takové kroky zhruba měsíc, zatímco jiní tomu věnují rok, dva. To se zkrátka musí projevit. Adam věděl, že bude muset kvůli olympiádě dát specializovanému tréninku boulderingu více prostoru, v Innsbrucku ale možná dostal ještě větší impuls, než čekal,“ dodává šéftrenér.
Současný bouldering? Loterie
Sedmnácté místo ovšem rozhodně nebylo nějakým krachem. Vždyť do finále neprošel ani japonský obhájce zlata Tomoa Narasaki.
„Bouldering je totiž skoro loterie. Na postup do finále je klidně šedesát adeptů Rozhoduje charakter boulderů, ale i třeba výška závodníka. Může se stát, že chyt či stup je umístěný o pár centimetrů jinak, než by potřeboval, a on krok kvůli tomu nezvládne,“ vypočítává Binter.
V olympijské kombinaci (zahrnuje lezení na obtížnost, lezení na rychlost a bouldering) už bouldery Ondrovi vyhovovaly lépe a i díky tomu získal pětadvacetiletý lezec stříbro. To je pro Tokio určitě dobrý signál.
Olympiáda je hnacím motorem také pro další úspěšné borce z MS. Jakub Konečný se blýskl v devatenácti letech šestým místem v obtížnosti. „Kromě výsledků si u něj cením také přístupu. Vždy tvrdě dřel, ale nyní si hlídá také věci mimo lezení, třeba životasprávu a podobně,“ těší Bintera.
Kříž, osmý v rychlosti, si už s Binterem domluvil speciální přípravu. „Chce pomoci s lezením na obtížnost a boulderingem. Ví, že šance na olympiádu není velká, ale chce se o to pokusit.“
Dvaadvacetiletému závodníkovi se v Rakousku podařilo potvrdit výkonnostní vzestup. Rok a půl po zranění ramena se juniorský mistr světa směle měřil s nejužší špičkou.
„Podle mě jednoznačně má na to, aby z příštího šampionátu přivezl medaili. Kdyby měl příhodnější los, mohl ji získat i tady. Po tom, čím si prošel, jsem za něj hrozně rád,“ myslí si Binter.
Šéftrenéra potěšila i Janova sestra Hana Křížová. Ta v sedmnácti letech vytvořila nový český rekord v lezení na rychlost.
„Stále jí to stačilo jen na 42. místo, elita je ještě dost daleko, ale Hanka má všechny předpoklady, aby se dál zlepšovala. Důležité mimo jiné je, že ji vede stejně jako Honzu (Kříže) naše reprezentační trenérka a zároveň její sestra Eva Křížová.“
K medaili pomohli i fyzioterapeuti
Binter je s českým vystoupením na MS pochopitelně spokojený, nechce ale brát šampionát jako vysvědčení práce své a svých kolegů
„Je to nakonec jen jeden závod, nevnímám to jako nějaké potvrzení toho, že pracujeme správně. Kdyby se nám výsledkově nezadařilo, nehroutili bychom se z toho. Daleko důležitější z hlediska budoucnosti českého závodního lezení je pro nás celá sezóna a zejména výsledky naší mládežnické reprezentace, které jsou letos nejlepší v historii.“
Šéftrenér si každopádně pochvaluje, jak to nyní v lezecké reprezentaci funguje a vyzdvihuje mimo jiné i přítomnost dvou fyzioterapeutů.
„Díky nim probíhala regenerace našich lezců a lezkyň ideálně. Třeba Adam (Ondra) měl pak dost sil při olympijské kombinaci. To Japoncům v ní třeba energie chyběla.“
OSMÝ NA SVĚTĚ. Český lezec Jan Kříž (vpravo) skončil n MS v lezení na rychlost osmý.
Právě hektický závěr MS Binter i další kouči z ostatních reprezentací kritizují. Na oficiálním setkání mezinárodních koučů, kam byl Binter přizván, se probíralo i příliš nabobtnalé startovní pole, vždyť v Innsbrucku soutěžilo přes 800 závodníků. Nikdy jich na mistrovství světa nebylo více.
A řeč přišla také na cesty, které hlavně v lezení na obtížnost nebyly povedené. Nedokázaly rozřadit sportovce podle výkonnosti, třeba mezi ženami rozhodl o titulu až pomocný parametr - čas. „A to určitě není ideální,“ tvrdí Binter. Stavěči udělali také školáckou chybu se špatně namontovanou strukturou i nevhodně umístěnou reklamou.
Třeba za dva roky stavěči v Tokiu ukážou, že se z čerstvé zkušenosti poučili. A Češi z toho budou těžit.
